World of Carnivorous Plants

Carnivorous Plants Growing, Conservation and Knowledge

Šumavská rašeliniště - slatě

Šumava sama o sobě je prostorem nesmírného přírodního bohatství a byť ji v minulosti na jednu stranu uškodila přítomnost vojsk, nebo necitlivé lidské zásahy na druhou stranu, díky jakési uzavřenosti pro nejširší veřejnost však paradoxně zůstaly nedotčené rozsáhlé oblasti.

Šumava je vyhledávanou turistickou oblastí a tak status Národního parku, případně chráněných oblastí, získává v dnešní době na významu. Letos jsme se tam vypravili na dovolenou a nepopírám, že mým osobním největším zájmem byla právě návštěva některých rašelinišť a touha shlédnout další masožravé rostliny v jejich přírodním habitu, pominu-li touhu projet a prochodit tuto oblast na kole i pěšky, vzhledem k tomu, že to za celý můj život to byla moje první návštěva Šumavy.

A tak mimo Boubínský prales, prameny Vltavy, Povydří, Obří hrad, Modravsko a další oblasti jsme prvoplánově navštívili Jezerní slať poblíž Horské Kvildy, Tříjezerní slať nedaleko Modravy a Chalupskou slať u Borové Lady. Proč jsem vybral tyto tři? Asi jako každý člověk, který sem přijíždí poprvé se pídí po nějakých informacích a tyto přírodní památky patří mezi první, na které narazíte na stránkách Šumavského národního parku. Pro mě bylo důležité, že jsou to zároveň místa výskytu masožravých rostlin. Teprve při svých následných toulkách jsme narazili i na další slatě, které možná nejsou tolik známé, ale pocit návštěvy „jiného světa“ zde však zůstává.

Jako dřevnatý porost šumavských rašelinišť/slatinišť převládají pokřivené a zakrslé formy smrku šumavského a dále potom porosty břízy bělokoré (Betula pendula) a borovice rašelinné (Pinus x pseudopumilio), což je přírodní kříženec borovice kleče (Pinus mugo) a borovice blatky (Pinus rotundata). Také ostatní vegetace rostoucí v blízkosti rašelinných jezírek nebo přímo na samotných slatích se zcela liší od okolních luk. Oblast rašelinišť tak pro nás zůstává glaciálním reliktem (pozůstatkem doby ledové) a dodnes nám připomíná severské oblasti tunder.

V době ledové a poledové byly do našich oblastí vytlačeny chladnomilnější druhy rostlinstva a při zachování drsných podmínek na rašeliništích tak mnohé z nich rostou na těchto místech dodnes. K zajímavým porostům rašelinišť mimo jiné patří například masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), velice vzácně také rosnatka anglická (Drosera anglica), suchopýr pochvatý (Eriphorum vaginatum) klasická travina rašelinišť, kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) – celojedovatá, stále zelená rostlina z čeledi vřesovcovitých, mochna bahenní (Potentilla palustris) s temnými , nachovými květy, tvořící mohutné porosty, vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), snadno zaměnitelná s brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus), na rozdíl od ní však má světlou, nažloutlou dužinu a našedlé listy. Dále zde můžeme nalézt šíchu černou (Empetrum nigrum), velice nenápadný, stále zelený keřík, břízu trpasličí (Betula nana), další glaciální relikt s lepkavými lístky roustoucí ve formě keříků. V sušších částech rašelinišť a slatinišť rostou hojné porosty vřesu obecného (Calluna vulgaris) a naproti tomu v nejvlhčích částech to jsou hojné porosty mnoha druhů rašeliníku (Spagnum).

Naproti tomu na šumavských lukách či v šumavských lesích či prameništích a potočních nivách můžeme nalézt množství dalších zajímavých rostlin. Na lučinách jsou zastoupeny například hadí mord nízký (Scorzonera humilis), hadí kořen větší (Bistorta major), zvonek rozkladitý (Campanula patula), prha arnika (Arnica montana), hořec panonský (Gentiana pannonica), violka trojbarevná různobarevná (Viola tricolor ssp.polychroma), silenka dvoudomá (Silene dioica) nebo vstavač májový (Dactylorhiza majalis ssp.turfosa). U pramenišť a na nivách můžeme narazit na pravděpodobně nejjedovatější evropskou rostlinu oměj šalamounek (Aconitum napellus), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), který je alpským migrantem, mléčivec alpský (Cicerbita alpina), z pozůstatků doby ledové je to například tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia). V lesích nebo na jeho okrajích to jsou další zajímavé rostliny mezi nimiž je i kapradina horských lesů žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium) jako typická expanzní rostlina, dále letnička černýš lesní (Melampyrum sylvaticum) nebo starček hercynský (Senecio hercynicus).

Jak vlastně vzniká většina rašelinišť, či jak se na Šumavě říká, slatí? Jejich vznik je povětšinou vázán do oblastí pramenišť a nebo míst, kde je dlouhou dobu zadržována voda – různé prolákliny s nepropustným podložím atd. V těchto místech začne vznikat vrstva bahna z usazených odumřelých zbytků a to nejdříve trávy ostřice a rákosu. Tak vznikne tzv.slatina. Začíná ubývat živin a porost se začíná měnit na méně náročné druhy, což jsou právě mimo jiné i různé druhy rašeliníku. Spodní části rašeliníku postupně odumírají a vzniká tak rašelina, přičemž horní část neustále roste a tak se začíná plocha rašeliniště zvyšovat, narůstat a tím vzniká vrchoviště.

Povrch rašeliniště je tvořen malými kopečky rašeliníku – tzv.bulty a prohlubněmi, mělčinami napuštěnými vodou – tzv.šlenky (Tříjezerní slať). Na mnoha rašeliništích můžeme spatřit také menší či větší jezírka (Tříjezerní slať, Chalupská slať). Jezírka a prohlubně postupně zarůstají rašeliníky, přičemž vyvýšená místa začínají mít vody nedostatek a tak rašeliník růst zpomaluje, proto se původní šlenky mění v bulty a obráceně. Tak poznáme i „živé“ rašeliniště. Na nejsušších místech potom rostou různé, výše zmíněné dřeviny, na bultech převládá například vlochyně a vřes, mechy a lišejníky. V mělkých jezírcích potom roste rašeliník v kombinaci se suchopýrem, případně ostřicemi. Samotný okraj rašelinišť, tam kde voda prosakuje do okolí, se nazývá lagg.

Na Šumavě můžeme také najít několik různých typů rašelinišť. Nejvíce z nich je v oblasti pramenišť a malých vodních toků na šumavských pláních – tzv.horská vrchoviště ve výšce kolem 1000m.n.m. či výše (např.Jezerní slať, Tříjezerní slať, případně Modravské slatě jako celek) a jsou charakteristická i tvorbou jezírek, naopak v údolích kolem horního toku Vltavy a Křemelné jsou k nalezení tzv. údolní vrchoviště, kolem 800m.n.m, netvoří jezírka, jsou starší a jejich povrch je pevnější a proto zarůstají hlavně dřevinami (např.naše největší rašeliniště Mrtvý luh). Mezi přechodná vrchoviště patří např.i Chalupská slať při soutoku Vydřího potoka a Teplé Vltavy nedaleko Borové Lady, které má jak největší jezírko tak i dřevinami výrazně zarostlé okrajové oblasti. A teď už něco málo k samotným třem navštíveným slatím. Všechny měly jednu věc společnou, jsou více než snadno dostupné i líným návštěvníkům – u Tříjezerní slati stejně jako u Chalupské slati jsou parkoviště pro osobní vozidla cca 300, respektive 500 metrů od těchto přírodních památek, což z nich bohužel dělá téměř konzumní záležitost. Zaparkovat, vyběhnout, vyfotit, nasednout a vyrazit k další přírodní památce. Tříjezerní slať je přece jen o něco málo více fyzicky náročnější. Slabou hodinku pěšky z Modravy po asfaltové cestě, případně čtvrt hodinky na kole. Tím, že jsou tyto slatě tak jednoduše přístupné je příjemné pro nás, kdo se chceme jejich krásou pokochat, ale zároveň díky této dostupnosti jsou i ohrožené díky chování některých návštěvníků, kteří jsou schopni během pár dnů část rostlin doslova vyplenit. To říkám z vlastní zkušenosti, protože jsem navštívil Chalupskou a Tříjezerní slať během týdne dvakrát a speciálně na druhé jmenované, kde rosnatky rostly zcela v dosahu turistických poválkových chodníků, byla jejich populace značně vypleněna. Člověk potom přemýšlí o tom, zda některé oblasti raději pro návštěvníky neuzavřít, nebo neomezit počet návštěvníků, případně nevybírat alespoň symbolické vstupné, jako je tomu například na Rejvízu a část výnosu věnovat potom do obnovovaní a ochrany této oblasti.

Fotogalerii ke shora uvedeným informacím o Šumavských slatích naleznete ZDE.

Jezerní slať

 Vrchovištní, hřebenové, rozvodnicové rašeliniště mezi Horskou Kvildou a Kvildou ve výšce 1058-1075 m.n.m. Rezervace od roku 1933, dnešní výměra 208 ha. Jižní část odvodňována Kvildským potokem do Teplé Vltavy, zbývající část potom přítokem Hamerského potoka, který se vlévá do Vydry. Podloží je tvořeno rulami a dvojslídou žulou. Dochází zde k vývěrům vody stejně jako k zadržování dešťové vody stékající z okolních svahů. Oblast patří k výrazným srážkovým oblastem, ročně 1200-1300 mm a zároveň k oblastem s nejnižšími ročními průměrnými teplotami (+2 °C). Průměrná hloubka rašeliny 2,5m a nejvyšší naměřená potom kolem 7,5m. Porost tvoří chladnomilné druhy dřevin a rostlinstva jako borovice rašelinné, borůvky černé, brusinky obecné a vzácně šíchy černé, ale i suchopýr, ostřice, vlochyně, klikva a kyhanka. Na volnějších prostranstvích také masožravá rosnatka okrouhlolistá.

K rašeliništi se můžete pohodlně dostat z nedalekého parkoviště silnici Kvilda-Horská Kvilda a po stezce dlouhé přibližně 300m se dostanete k informačním tabulím a rozhledně, ze které můžete přehlédnout velkou část rašeliniště. Dále po poválkovém chodníku se dostanete dalších asi 100 metrů do nitra rašeliniště, nicméně většina rašeliniště je nedostupná a kolem poválkového chodníčku rostou spíše méně vzácné druhy rostlinstva, také jsem zde při návštěvě nezahlédl jedinou masožravou rostlinu, nejspíše proto, že kraj rašeliniště je výrazně zarostlý travinami.

Fotogalerii ke shora uvedeným informacím o Šumavských slatích naleznete ZDE.

Tříjezerní slať

 

Patří spíše k menším horským vrchovištím, leží ve výšce 1066 m.n.m. a mí rozlohu 18,93 ha. Je to vrchoviště rozložené na bohatých prameništích a málo propustném podloží, leží zároveň v oblasti s vysokými srážkami (až 1100 mm) a chladným počasím (až 160 mrazových dní za rok). Tříjezerní slať je vlastně učebnicovou ukázkou horského vrchoviště, protože má vše, co by takové rašeliniště mít mělo. V jeho živé část nalezneme dokonce 3 jezírka, plocha je obklopena pásem klečoviny a kolem jeho otevřené plochy se nachází podmáčený smrkový les. Výška rašeliny zde dosahuje cca 4,5m. Pojmenování slatě je pro neznalé poněkud zavádějící, protože ona tři „jezera“ jsou vlastně dvě velké louže a jedna celkem slušná tůň, nicméně prostředí samo o sobě je velice romantické a působí zajímavě pochmurně. K Tříjezerní slati se nejlépe dostanete z Modravy po asfaltové silničce podél Roklanského potoka a následně až pod jihovýchodní svah Oblíku. Po poválkových chodnících se dostanete až do samotného živého středu rašeliniště a projdete tak po krátké naučné stezce kolem všech tří jezírek, navíc zde máte jedinečnou možnost vidět masožravé rosnatky okrouhloslisté ve výborné kondici opravdu z blízka, pokud ovšem nebudou opětovně její populace zdevastovány jako při mé druhé návštěvě. Naštěstí tyto masožravky rostou i na podmáčených březích jezírek, kam se návštěvníci naštěstí neodváží pustit a tudíž snad její populace přežijí. Jinak zde opět naleznete množství rašeliníků, kyhanku, klikvu, vlochyni, suchopýr, šíchu nebo ostřice. Nedaleko od Tříjezerní slati můžete při soutoku Roklanského a Tmavého potoka narazit na další vrchovištní rašeliniště i když pro neznalé působí spíše jako rozsáhlá louka.

Fotogalerii ke shora uvedeným informacím o Šumavských slatích naleznete ZDE.

Chalupská slať

 

Patří mezi přechodná rašeliniště právě mezi horskými a údolními. Z oněch tří slatí na mě nejvíce zapůsobila právě tato. Nachází se v nižší nadmořské výšce nežli obě předchozí, v místě s nižšími ročními úhrnnými srážkami (do 950mm) a vyššími průměrnými teplotami, přibližně kolem 4-5 °C. Vzhledem k tomu, že jsme na své dovolené bydleli přímo v Nových Hutích, které jsou při severním konci protáhlého údolí Vydřího potoka, měli jsme opravdu krásný výhled na celé údolí a na obě spojená rašeliniště. Severní část se totiž nazývá Novosvětská slať, jižní a známější potom právě Chalupská slať. Obě tyto slatě jsou však de facto propojeny a tvoří jednotný a jednolitý komplex nádherný svou velikostí (137ha), protaženým tvarem daným úzkým údolím v nadmořské výšce 897-920 m, největším rašelinným jezírkem v ČR (1,3 ha a hloubce max.1,5m) s plovoucími ostrůvky rašeliníku a osídlené též některými vzácnými rostlinami mezi nimiž nalezneme naši starou známou rosnatku okrouhlolistou, ostřici chudou a blatnici bahenní. Průměrná hloubka rašeliny je 1,9m ale v neporušené části rašeliniště (část jižní slatě totiž byla poničena při těžbě rašeliny avšak nyní je opětovně zarůstána náletovými dřevinami (břízou pýřitou, borovicí rašelinnou a smrkem), vřesy, ostřicemi, suchopýrem a postupně rašeliníkem a začíná tak získávat původní charakter. Z další flory se zde daří opět klikvě, kyhance, černýši lučnímu, suchopýru a nalezneme i šíchu. Rašeliniště je opět jednoduše dostupné z blízkého parkoviště a po poválkovém chodníku se po naučné stezce dostanete do samého centra rašeliniště, kde po cestě do jeho útrob budete mít vlevo právě původně částečně vytěženou a odvodněnou plochu, opětovně získávající původní charakter a po levé straně potom ono nádherné jezírko, které při naší návštěvě bylo doslova obklopeno stovkami, možná tisíci rosnatek v nekonečných kobercích rašeliníku. Prostě kde bylo vidět něco červeného, tak to stoprocentně byly právě rosnatky okrouhlolisté. Na konci chodníku je vyhlídková plošina právě na stranu k jezírku a musím říct, že jsem tu zažil mnoho neopakovatelných chvil, hlavně při své druhé návštěvě, kdy bylo silně zataženo, stmívalo se, jemně pršelo a široko daleko nebyla ani noha. Atmosféra byla neopakovatelná a nejen pro takovouto atmosféru bychom měli podobná místa chránit a nedovolit, aby byla lehkovážně zničena.

Každému z vás doporučuji podobná místa navštívit a zvláště pokud budete mít štěstí a dorazíte na tato místa ve chvíli, kdy tam nebudou davy turistů a budete tak mít čas a klid nejen na pozorování celého biotopu, ale i na to, abyste na sebe nechali působit genia loci a mohli tak čerpat nezměrnou energii, která je v tichu slatí ukryta.


Za použití informací z materiálů Šumavského národního parku.

Fotogalerii ke shora uvedeným informacím o Šumavských slatích naleznete ZDE.

 

 

 

TOPlist

Welcome

Recent Photos

Recent Videos

Recent Forum Posts

Oops! This site has expired.

If you are the site owner, please renew your premium subscription or contact support.