World of Carnivorous Plants

Carnivorous Plants Growing, Conservation and Knowledge

 

Cephalotus follicularis Labillardiere (láčkovice australská)

Rostlina objevena Archibaldem Menziesem v roce 1791, v roce 1806 rostlinu popsal a pojmenoval Labillardiere. Rod Cephalotus obsahuje pouze tento jediný rostlinný druh a přesto že by jeho vzhled mohl vybízet k příbuznosti např. s láčkovkami, není tomu tak.

Přírodní stanoviště v okolí města Albany tvoří pobřežní pás v délce přibližně 400km a o šířce do maximálně 50km, některé zdroje uvádějí pouze do 16 km. Je to pás, kam zasahuje výrazně přímořské klima a časté, husté noční mlhy.V této oblasti vládne mírné klima, léta s teplotami 15-25 °C, (max. teploty zde však krátkodobě byly naměřeny kolem 42 °C!). Mírné zimy s teplotami 10-20 °C  (nejnižší teploty se však mohou pohybovat i okolo 0 °C). Souhrn srážek v oblasti dosahuje do 1200 mm.

Cephalotus roste na stále vlhkých, povětšinou stinných místech (v úkrytu travin a křovin) s rašelino-písčitou půdu s PH mezi 4 - 5. Roste v malých koloniích, často na mechových polštářích a v mnoha případech společně s Drosera hamiltonii případně Drosera pulchella.

Láčkovice vytváří dva různé druhy listů - letní a zimní. Během letní vegetační sezony se vytvářejí na řapících různě veliké, masožravé láčky o velikosti do 5 cm, přičemž běžnější jsou spíše menší velikosti láček. Hlavní kořistí se stávají mravenci. Láčka se vytváří na konci listu/řapíku, nejprve jako malý, chlupatý "balónek", který se pomaličku zvětšuje, protahuje a otvírá a tak vznikne funkční past, která na rostlině vydrží rok, či o něco déle.


Láčka je z části naplněna tekutinou, která slouží jednak jako smrtící vodní lázeň a jednak pomáhá při vstřebávání živin z těla kořisti. Kořist je naváděna dovnitř láčky třemi "ostnatými", ochlupenými křídly. Okraj víčka láčky je vroubkovaný, lesklý a voskový, uvnitř láčky zakončen jako by zuby. Tím se rostlina brání proti tomu, aby se hmyz dostal z pasti ven. Víčko láčky má zelenobílou barvu a je opatřeno fenestrací (průsvity), které matou pro změnu létající hmyz, který se snaží za světlem uniknout vzhůru, naráží do víčka láčky a padá opět dolů, kde se následně vysílen utopí.

Při změně tepelných a světelných podmínek dochází k zastavení růstu láček a místo nich vyrůstají oválně rozšířené listy, mající sytě zelenou barvu. Nejprve se vytváří řapík ve tvaru "seříznutého brku", tento útvar se rozevírá a vytvoří se malé lístky, které se postupně zvětšují. Okraje listů pokrývají po celém obvodu chloupky podobné, jako jsou na láčkách.


Láčkovice může při oslunění získávat až rudou barvu, za normálních podmínek je však tmavozelená.

Rostlina vytváří dlouhý kořenový systém, sahající do hloubky až 15 cm, proto potřebuje dostatek prostoru pro jeho růst. Při dostatečném prostoru vytváří větší množství láček. Rostlinu je možno rozmnožovat generativně, pomocí semen, ale rostlina je cizosprašná, proto je potřeba mít v kultivaci dva rozdílné jedince, navíc kvetoucí ve stejnou dobu. Květní stvol je mnohočetný, vysoký až 60 cm. Semena ztrácejí rychle klíčivost a doba klíčení je dlouhá. Než dosáhne rostlina pěstovaná ze semene dospělosti, trvá to přibližně 3-4 roky. Další možností množení je vegetativním způsobem a to buď dělením trsů vzrostlých rostlin, které postupně samy odnožují / vytváří dceřinné rostliny a nebo pomocí listových řízků, odtržených mladých listů a s jejich bází a spícím očkem.


Foto Copyright © Jan Flísek (http://jflisek.carni planta.com/)

Láčkovice australská není rostlinou příliš vhodnou pro začátečníky. Při dodržení základních podmínek není však pěstování složité. Základem je hluboká nádoba - minimálně 15-20 cm pro dostatečný rozvoj kořenového systému. Rostlina nesnáší časté přesazování. Pokud přesazovat, tak nejlépe na jaře a velice opatrně, aby nedošlo k poškození kořenového systému, osobně přesazuji s celým kořenovým balem. Je důležité, aby rostlina nestála permanentně ve vodě, protože může dojít k uhnívání kořenového systému a následně celé rostliny. Dá se však vyřešit vysokou drenáží v květníku, výška drenáže by měla být stejná, jako případná výška vodní hladiny při spodní zálivce. . Rostlině stačí pomalu vzlínající voda a stále vlhký substrát. Pro pěstování používám rašelinu, perlit a křemičitý písek v poměru 1 : 1 : 1. Společně s láčkovicí pěstuji i malé množství živého rašeliníku. Vlhkost vzduchu nemusí být příliš vysoká, stačí 60-70% RVV. Avšak rostlina je z přírodních stanovišť zvyklá na časté a vydatné mlhy, proto je vhodné občasné mlžení.

Rosliny pěstuji v domácí vitríně, kde se vlhkost pohybuje mezi podle období, zálivky či rosení mezi 75-90 % RVV. Teploty se pohybují od podzimu do jara kolem 20 °C a právě v tomto období, respektive při této teplotě tvoří přednostně masožravé láčky. Pokud teplota poklesne k 15 °C (dříve jsem rostliny pěstoval přímo na Z parapetech) a nebo naopak začne teplota stoupat přes 25 °C, začne se olistění měnit na zimní. Přes léto nechávám rostliny (které se z původní jedné během dvou let rozrostly na tři) na balkoně, kde jsou poklesy nočních teplot přece jen výrazné oproti bytu a vitríně, kde se teploty v největších parnech pohybovaly i kolem 35 °C. Rostliny celkem pravidelně rosím, bez viditelných problémů. Dokonce se mi nepotrvrdil ani jeden z původních poznatků, že pokud do láček nateče voda, dojde k jejich uhnití. Tento stav jsem během kultivace ještě nezaznamenal. Rostliny také nepřihnojuji a jen velice výjimečně jim podstrčím nějakou malou mušku, ale tento příjem pro ně není rozhodující. Vzhldem k intenzitě osvětlení ve vitríně, mám rostliny "jen" sytě zelené s bílou fenestrací a načervanalými "zuby". Na slunce je nedávám ani během venkovní kultivace a proto láčky málokdy červenají. 

 

 Několik dodatečných poznámek poznámek ke kultivaci z dlouhodobější vlastní praxe:

Láčkovice dobře snáší letnění a to minimálně od časného jara do pozdního podzimu. Snese i mírný mráz, nebo teploty kolem 0 °C. Přesto není naprosto vhodná k celoroční venkovní kultivaci. Naše zimní podmínky jsou daleko drsnější než v Austrálii, v oblasti přirozeného výskytu. 

Letnění rostlině výrazně prospívá, je pevněji vystavěná a celkově působí zdravějším dojmem, také vydrží daleko více různých experimentů.

V případě, že vám rostlina neochotně tvoří nové láčky, případně je netvoří vůbec, přesto že jinak rostlina prospívá = bez problémů vytváří běžné asimilační listy, je na vině z největší pravděpodobností nedostatek světla.

Při zimování se mi osvědčila teplota kolem 18-20 °C, kdy jsem ovšem také rostlinám zčal přisvěcovat až 14 hodin denně. Pokud jim nedopřejete přes zimu dostatek osvětlení, j vhodné je zimovat ještě při nižích teplotách. Tak rostliny spolehlivě zastaví růst a tím se nevysilují, neoslabují a zbytečně nevytahují.

Na zimu stačí substrát jen mírně vlhký, přes léto snesou  silnější zamokření, místy až zaplavení. Velice potřebný je i pohyb vzduchu.

 
Tyto 4 snímky ukazují mé dva rozdílné klony lákovic při zimní kultivaci (ca 18-20 °C, 14 hodinové přisvěcování), rostliny začaly tvořit láčky místo asimilačních listů, listy i láčky jsou velice pevné a tuhé = zdravé, rostliny velice dobře prosperují a tak se opětovně u dalšího rodu/druhu potvrdilo, jak důležité je pro rostliny důkladné osvětlení a podmínky, kdy rostliny nerozmazlujeme, jsou potom i daleko tolerantnější

 

Welcome

Recent Photos

Recent Videos

903 views - 0 comments

Recent Forum Posts

Oops! This site has expired.

If you are the site owner, please renew your premium subscription or contact support.