Byl víkend a v malé vesničce Svojšice u Přelouče se jako už po několikáté odehrává antifašistický festival.

V průběhu víkendu se zde představilo přes 15 kapel z domova a ze zahraničí.

Zajímalo mne, jak bude organizačně zvládnuta největší hudební akce levicové scény.

Proto si zjišťuji informace, obleču se do patřičného oblečení, na mapě hledám místo konání a vydávám se jeho směrem.

Téměř po dvouhodinové cestě vlakem přijíždím do Přelouče, kde dostávám na kontaktním místě další podrobnější informace, zbývá ještě zhruba 12 km a po zjištění, že v tomto kraji těžko zastihnu nějaký autobus, se pěšky vydávám určeným směrem.

Míjející autobus jehož osazenstvem byli „opravdoví skinheadi“ mě sice překvapí, ale tento den bude asi plný překvapení.

Cestu mi zkrátil jakýsi dobrotivý strýček a o správnosti adresy mě přesvědčí hlasitě linoucí se punk, zástupy „lidí“ a dvě policejní auta a sanitka.

Mou domněnku, že důvodem jejich příjezdu je nějaká drogově unavená levicová mládež vyvrátí zpěvák z NVÚ, který vede monolog mezi svými pøáteli a mnì je jasné, že v sanitce jsou ošetøováni stejnì smýšlející osoby jako jsem já. Tou to situací jsem lehce zaskoèena, ale však již není cesty zpátky a já se vydávám do centra dìní. Jdu si tedy koupit lístek od skoro normálnì vypadající sleèny.

Dostávám pásek, který mi upíná na ruku a já se smíšenými pocity vstupuji na území svého nepøítele.

Èekala jsem, že zde najdu nìjaké trosky a spodiny spoleènosti, válející se po zemi.., a však jsem udivena tím, že se zde nachází poèetné zastoupení sharp, kteøí tvoøí zhruba 80 procent zdejších návštìvníkù.

Z jedné scény se line polské SKA a o pár metrù dál se pøipravuje hvìzda Antifestu jimiž jsou italští Los Fastidios, kteøí mají velmi napojení na levicové fans z St. Pauli.

Pøesouvám se tedy na druhou scénu, která je lemovaná propagaèními materiály, kterými jsou cédéèka, placky a jiné.

Se skrytým opovržením sleduji tuto spoleènost..Los Fastidios zaèínají hrát a šíøí svou antifašistickou ideu za skandování stupidních hesel, kterým se jen usmívám.

Vytahují pecky jakými jsou Antifa Hooligans, Animal liberation, S.H.A.R.P. ,  a mne všudy pøítomné oi ,oi trne v uších.  Pøes zákaz tedy vytahuji fo�ák a snažím se poøídít pár snímeèkù.

Zatím i pøes hrozící se možnost prozrazení je mi umožnìn volný pohyb po areálu a tak se vydávám na menší obchùzku.

Silnì prší v bahnì mezi válejícími se kelímky leží asi patnáctiletá holèina z toho je mi vážnì smutno.

Docházím k rádoby záchodùm kde si páreèek dredáèù pøipravuje svoji lajnièku.

Øíkám si, že to bude chtít více sebezapøení než jsem vùbec èekala.

Z pohrdáním a rozèarováním se navracím zpìt,k de Los Fastidios pokraèují ve své osvìtì.

Sklízejí bouølivý aplaus a za skandování dalších stupidností odcházejí z podia.

Nastupují nám již známí NVÚ se svým vytetovaným zpìvákem, jehož nejvìtším problém je momentálnì stabilita.

To ještì netuší, že v prùbìhu hodiny pro nìj bude problémem vzpomenout si na texty své vlastní kapely.

Po krátkém zjištìní, že se nerozehrávají, ale již opravdu hrají se snažím pochopit základní myšlenku písnièky a však významovì chápu jen to, že by se mìlo zaèít pogovat.

Písnièka pogo rozvášní dav natolik, že se pøítomní zaèínají vrhat do bláta, házet po sobì kelímky s pivem atd. Levicová mládež je touto zábavou tak fascinovaná, že se si to v prùbìhu veèera nìkolikrát zopakují.

NVÚ vytahují další eso, kterým je písnièka Tøi bílé køíže a já musím konstatovat, že hudba je strašná zpìvákovi není rozumìt, ale zdejším alternativcùm to asi nevadí.

Dalších pár minut se snaží dát dohromady ještì nìjaké písnièky, ale vlastnì ani netuším zda se jim to povedlo, jelikož se v tom dalo dosti tìžce orientovat.

Nacházím se uprostøed kotle a fotím co se dá, leè jak se dalo oèekávat ke mnì pøistupuje má „známa“ z ulice a jejím pøíchodem vše dostává rychlejší spád.

Dostávám ránu, druhou vykrývám, sleènu shazuji do bláta. K mému štìstí dav je natolik rozvášnìn a nikdo si nevšímá toho co se dìje.

Mám jen pár minut a ty využívám k elegantnímu a rychlému opuštìní místa.

Stíhám odeslat sms pøátelùm a ti okamžitì vyrážejí smìr Svojšice.

Po zhruba pùl hodince dorážím do jedné vesnièky a èekám na smluveném místì.

Èekám na smluveném místì, když tu najednou mì pøekvapí dvì pomalu projíždìjící auta, jejichž osádka by mne zøejmì k pøátelskému rozhovoru nepozvala.

Bohužel se mi vypíná telefon a já kamarády nemùžu informovat o tom, že musím zmìnit místo.

Vyrážím tedy na další zhruba 3 km cestu do další vesnièky, kde v hospodì po telefonu kontaktuji pøítele a ten již zaøizuje vše potøebné k mému vysvobození.

Bìhem pár minut mì vyzvedává kamarád, balí mne do deky, dává suché obleèení a koneènì mì dostává pryè z tohoto pouèného výletu.

Akci posléze zhodnocujeme a docházíme k potvrzení již známé skuteènosti a to, že skupina cca 600 levicovì orientovaných „revolucionáøù“ mùže beztrestnì a bez jakékoliv perzekuce ze strany systému a za podpory masmédií šíøit nenávist vùèi jinak smýšlejícím skupinám.