Nikdy jsem neměla chuť ke psaní článků, vyjadřovat se, nebo reagovat na situace či různé případy co se dějí. Bylo dost událostí, které změnily mé chutě, a trošku vyjádřit svůj názor přeci jen chci.
Během posledních týdnů jsme byli svědky několika událostí, které by měly lidem otevřít oči. Bohužel se otvírají proti nám. Nám co je máme otevřené neustále. Nám, co máme hrdost a chuť „bojovat“ za svá práv, názory, víru, ……..
Začalo to mediálně propíranou kauzou,, křišťálová noc´´. O této události bylo již dost řečeno a také napsáno. Dlouhou dobu byla také tématem veškerých politických debat.. Já jen prostě nechci přijmout nějaké rovnítko, které označuje vítěze a poražené. I přes protiprávní blokaci pochodu a určité nebezpečí, dokázalo nemalé množství lidí z Čech a Moravy (i zahraničí) přijet. Dokázali jsme se sejít (v nemalém počtu) i přes vědomí, že budeme trnem v oku fízlům, „našim“ politikům, židům, antifě, různým humanitně smýšlejícím organizacím, a v neposlední řadě i ,,obyčejným´´ občanům – civilistům. Nepohodlní jsme díky své „drzosti“ projevit svůj názor a postoj, který bohužel není po vůli, předepsaný nebo jakkoliv společensky přijatelný „našemu“ systému. A pokud to budu chtít brát rovnicí vítěz vs. poražený, tak pro mě to bylo vítězství. Samozřejmě i pro ty co neměli strach, obavy nebo cokoliv jiného, říci svůj názor byť „jen“ účastí. Poražení jsou ti, ti kteří pro nepochopitelné zalíbení (nechápu komu a proč)si dokázali svůj šat ozdobit hvězdou s nápisem jude. Jaké je to hrdinství sedět doma u TV, nebo s přáteli u piva, nadávat na politiky, politickou situaci, problémy s cikány. A pak s těmito „domácími“ nepřáteli si přilepit žlutou hvězdu, plácat se po ramenech a zcela „upřímně“ spolu jít ruku v ruce..Kde je váš charakter, hrdost, čest? Asi tam kde vaše domácí názory, které nikdy neřeknete nahlas!!!! A jako tupé české ovečky se dále řiďte heslem: Kam vítr tam plášť. K tomuto tématu čest těm kteří jdou proti větru.
Navazující téma byl článek otištěný v časopise Týden – článek s názvem: Ženy se zdviženou pravicí. Tento článek mě oslovil, pobavil a vyvolal dosti emocí. Ať už v dobrém či zlém, jsem vlastně ráda, že se o aktivních ženách nebo chcete – li dívkách píše a mluví. Alespoň se o nich ví. Už nejsou jen ozdobami pánské části, jsou to samostatné osoby, které mají vlastní názor za kterým si stojí, a jdou si za svou vírou a myšlenkou. Ukáže až čas – schopnost a kvalitu ženských spolků, ale co vím je, že držím pěsti. A přeji hodně sil. A jak napsal Týden – nepřítel zůstává.
Do třetice mě zaujala příloha u MF Dnes – příručka pro pacienty (informace jak budeme platit v novém roce). V části s názvem – „45 nejčastějších otázek“, mě zaujalo číslo 13. „kdo bude platit pobyt (nebo i jiné?) v nemocnici bezdomovcům a podobně sociálně komplikovaným lidem, kteří nikdy nebudou mít například potvrzení o hmotné nouzi? „kdo za ně zaplatí zdravotní – sociální pojištění, městskou dopravu, někdy jídlo a ubytování?
Je to vážný sociální problém.Odpovídá na otázku mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt: nemáme pro něj žádné zázračné řešení a nemají ho ani nikde jinde v civilizovaném světě. „ Já jako člověk, který je v zaměstnaneckém poměru, platí daně, zdravotnictví a sociální pojištění, a pro jistotu si i šetří na důchod, jsem zneklidněna. Pouhá představa například půlročního kómatu v nemocnici po těžké autonehodě, a následném probrání kde mi bude předán účet na 10800 Kč.Ale samozřejmě to nemusím platit já, ale zatím co budu „odpočívat“ v kómatu, to může platit rodina – příbuzenstvo. A co třeba rodící žena? Ona i narozené dítě musí platit. A proč ne?! Nevadí, že platíš zdravotní pojištění, plať dál. Sociál nikdy neplatil, tak nebude platit – dál. A tak vy humanisti co máte otevřené srdce a třeba přilepenou židovskou hvězdu, všem podejte pomocnou ruku a klidně si nějakou tu sociálně slabou rodinku ubytujte ve svém bytě. Buďte spokojeni, že cikání mají větší práva a díky slovu diskriminace otevřené dveře všude tam, kde nám se dveře zavírají.
A my – muži a ženy , kterým se tato a další situace nelíbí, půjdeme dál za svým cílem. Svou vlastní cestou, a budeme dále „bojovat“ za naše práva, víru, za naši myšlenku!
autor: kamarádka