JAK JSEM SE DOSTAL ZA KOPECKY
Nekdy koncem rijna 1977, muj nadrizeny v praci vola : "Jirko, utec, uz jsou zase tady." Ptat se kdo ze to jako je "oni" nemelo smysl. Vedel jsem hned, o koho se jedna. Ze me vybizel vedouci me tenkrat prekvapilo, ale stejne nebylo kam utect. Nasedl jsem do zname limuziny Volga a vyrazili jsme silenou rychlosti na SNB. V teto stare budove, kde za valky melo sidlo Gestapo, melo posledni patro zvlastni katr, pravdepodobne aby zlocinci, jako ja, nemeli sanci utect. Oddeleni statni bezpecnosti v Karlovych Varech. Nekdy kolem treti hodiny ranni, me pustili a takovej jeden pidizvik, mam dojem, ze byl z krajske zpravy z Plzne, me doporucil, abych si zazadal o vystehovani. V tu ranu se mi podlomila kolena. V hlave zmatek, co ted. Do kriminalu se mi nechtelo, nebyl jsem si jistej, jestli to zvladnu.
V 68. roce jsem odvahu nemel. Tehdy jsem se tak trochu bal opustit zemi, kde jsem se narodil, ale tentokrat situace byla jina. Lide se mi zacinali na ulici vyhybat, tak jsem se rozhodl, ze si vyzvednu zadost o vystehovani a uvidime. V praci jsem si vzal nahradni volno a sel na Okresni spravu pasu a viz, kde jsem slusne pozadal o vsechny potrebne papiry. Takova obtloustla madame se me zeptala, jestli jsem nemecke narodnosti. Ne, jsem Cech, odpovedel jsem. Soudruhu, spustila, my nejsme zadny holubnik. Na mou pripominku, ze mi to bylo doporuceno pany z estebe, se odebrala do vedlejsi kancelare, kde s nekym mluvila a papiry mi byly vydany. Samozrejme rubrika, kde byla otazka jestli si zadatel nechava Cs.obcanstvi, byla proskrtnuta. Tak jsem si doma precetl co vsechno potrebuji, abych poprve v mem zivote prejel zapadni hranici. Vypis z trestniho rejstriku, potvrzeni Ceskoslovenske statni banky, ze jsem pred rokem 48, kdy me bylo 5 let, nevlastnil zadne tovarny, vypis o odepsani z vojenske spravy, potvrzeni zamestnavatele, ze nema namitek k memu vystehovani do kapitalisticke ciziny. Zacal jsem shanet vsechny mozne papiry a potvrzeni. Trestni rejstrik mel platnost pouze dva mesice, tak ten jsem si ho nechal na konec. Vsechno jsem mel pohromade, i vojenskou spravu, kde na mne rval jakysi major a skakal jako perak do vzduchu, ale vzhledem k tomu, ze jsem se nikdy pres hodnost vojina nedostal, nakonec me dali papir a byl jsem razem nevojak.
V praci zatukam na dvere reditele, nikdo neotvira, ale slysel jsem hlasy v kancelari, tak jsem vstoupil a zase jsem chtel odejit, reditel a jeho sekretarka se nachazeli v pozici naprosto neprirozene, flaska vodky na stole, bylo me trapne. Do toho vstoupil vyrobni namestek, ktery vse tise komentoval jen slovy, to uz zase .... Tak rido, rikam, potrebuji podpis a stempl, jeho tvar byla bila jak papir. Zmohl se na slova: "Soudruh vyrobni namestek ti to podepise." Ten se ale zdrahal take, tak jsme se dohodli vsichni tri, ze si podam zadost o rozvazani pracovniho pomeru. A bylo to vyresene. Vzhledem k zadosti o vypoved jmenovaneho, vedeni narodniho podniku Sportovni stavby nema namitek k jeho zadosti o vystehovani. Vsechno jsem mel v ruce, jen banka se neozyvala. Ale pri trosce stesti, jde vsechno. Sel jsem v Praze se svym pritelem Charlim Soukupen k nim domu, kde bylo par pratel pani Soukupove. Pani Soukupova se me zacala vyptavat, jak to mam s mou zadosti, tak jsem ji rekl, ze budu muset asi znovu zazadat o vypis z trestniho rejstriku, platnost se chylila ke konci. A jedna jeji kamaradka, se me zeptala, jak se jmenuji, kde bydlim, ze mi to posle expres. Tomu rikam klika. Vsechno pohromade odnasim na Mestky narodni vybor v Karlovych Varech, kde jsem odevzdal obcansky prukaz, zaplatil neco kolem 5 tisicu korun za vzdelani, ktere me strana dala. A pak jsem jen cekal, kdy to prijde. To uz se mnou nemluvil skoro nikdo, lide se bali, ze by je nekdo mohl udat. Moji manzelku vyhodili ze Stavoprojektu, slibovali ji novy byt, kdyz se se mnou rozvede, ale prezili jsme a jeden den moje dcera Jana ceka pred barakem a v ruce mava s velikou obalkou a krici, tato, uz je to tady. Dostal jsem v obalce dva dopisy, jeden z Ministerstva vnitra, druhy z Plzne, z krajske spravy SNB kde me oznamili, ze moje vystehovalecke papiry budou pripraveny v patek na Okresni sprave pasu a viz v Karlovych Varech. Tak to ze mne vsechno spadlo, v praci jsem oznamil, ze koncim, udelali vyuctovani, rozloucil jsem se a jdu domu. Moje manzelka me rika, ze prisla nejaka Nemka, ktera se nechtela v nasem byte zdrzovat, jen tam nechala igelitovou tasku. Kouknu do tasky, navrchu par motoristickych magazinu, sahnu hloubeji a studeny pot se mi valil po celem tele. Stovky fotokopiji o atomove elektrarne (myslim, ze to byly Bohunice), zacal jsem panikarit, co ted. Je to provokace, anebo to slo jen pres mne pro Chartu. Sebral jsem tasku, zahrabal ve sklepe u mamy pod uhli, rychle do Prahy k Petru Uhlovi, ktery me uklidnil, on mi to skutecne nekdo zapomnel rict. Ten nekdo byl Jaroslav Basta, z Plzne ( nevim, jestli je nejaka souvislost s Bastou- politikem). V patek, i kdyz na pasovce otvirali v 9 hodin, jsem tam uz cekal od osmi. Asi kolem 11. hodiny, me ta sama rachomejtle rekla, ze jeste nic neprislo, at prijdu v pondeli rano.
V pondeli cekam, cas bezi, nic se nedeje, najednou vidim prichazet tri kaspary, jeden z Prahy, druhy z Plzne, treti byl mistni estebak. Kolem pul dvanacte me zavolali dovnitr, nabidli kafe, pokouseli se zz mne tahat rozumy. To byly nejdelsi ctyri hodiny v mem zivote. Jen jsem si pral, kdyby misto dokladu me zavreli, aby moje manzelka odjela co nejrychleli do Rakouska. Ale, po treti hodine odpoledne jsem dostal kus papiru kde v cestine a rustine bylo napsano, ze tento doklad opravnuje k vycestovani do Rakouska. To bylo pondeli. Vecer jsem sehnal stareho celnika, ktery nam udela seznam veci, ktere si bereme na zapad. Kolik detskych spodnich kalhotek a kapesniku, vsechno muselo byt znalecky potvrzeno. V utery rano jsem vyrazil na Rakouskou ambasadu, kde me pan velvyslanec pozadal, abych okamzite zavolal a dal jim vedet, kdy prekrocim Cs.- rakouske hranice. Bezim Vodickovou ulici, kde jsem se rozloucil se Svatou Karaskem, ktery coby duchovni, zde myl vykladni skrin. Ruce jsme si podali symbolicky pres sklo, strasne jsem pospichal na Wilsonak, mel jsem stesti, mistenky meli na stredu.
V utery jsem vetsinu casu stravil s mymi rodici, bylo to dopravdy velice tezke, vsichni jsme si mysleli, ze uz se neuvidime. A pak prisel ten Den, kdy jsem stal pred domem, kde jsem zil s rodici. Cekali jsme na taxika, mama koukala z okna, ona nebyla schopna s nama jet na autobusove nadrazi, nikdy do konce meho zivota nezapomenu na jeji tvar, tolik bolesti a utrpeni, vnucky a jediny syn odjizdi nekam do neznama. S tatou jsem se rozloucil . Brecel, poprve v zivote jsem videl slzy v tatovych ocich. Prijeli jsme na Florenc, holky ze maji hlad, dostal jsem napad, ze bychom si mohli dat kurata, jedno kure na osobu. Nedali jsme si nic, protoze v tom Kocourkove nebylo mozno v poledne sehnat grilovany kure. Nasedli jsme do rychliku Windobona, Berlin - Praha - Viden. Hned do jidelnaku, po prvnim chodu jsem si objednal dalsi jidlo, ale to uz se nepodavalo. Cisnik me rekl, ze za chvili bude pasova kontrola. Jeste jsme nebyli ani v Tabore a pasova kontrola.
Prisla takova mlada, hezka celnice, Vase pasy prosim. Rikam ji, ze jsem v zivote nemel Cs. pas, podal jsem ji ten muj papir v rustine a cestine, usmev se ji zmrazil na tvari a s papirem odesla. Pak, myslim ze se to jmenovalo Horni Dvoriste, prislo jich pet, papir kontrolovali, nam zkontrolovali a spocitali, kolik kapesniku a ponozek si bereme na zapad, nasli psaci stroj, vlak stal na nadrazi dve hodiny, to jsem se poprve bal. Vsechno dopadlo dobre. Vlak se rozjel, rakousti cestujici se schromazdili kole nas, a v moment, kdy jsme prejeli hranici zacali tleskat, ja mel v ten okamzik strasne smiseny pocity, pripadal jsem si jako vyhnanec, ale po kratke dobe to ze mne spadlo. Ta hrozna tiha, ktera me pronasledovala cely muj zivot v me rodne vlasti. A do dneska premyslim, jestli to vsechno utrpeni, kterym prosli moji rodice, zavinili jen komunisti, nebo to bylo v ceske nature. Bohuzel jsem prisel k doznani, ze i lide, nasi sousede, s kterymi jsme se znali mnoho let, byli stejna pakaz. Takze me ta rodna hrouda moc neschazi. Jen houby., ty v Australii nerostou,
teda abych byl presny prave hriby a kozaci.
