Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner
Masožravky, historie, zájmy, foto
Obecné informace o špirlicích
Sarracenia – špirlice, jsou masožravé rostliny rostoucí převážně na území Spojených států (východní a jižní pobřeží). Největší územní pokrytí má Sarracenia purpurea se svými poddruhy a formami. Ta totiž k uvedeným oblastem přidává ještě rozsáhlá území v Kanadě, od New Foudlandu daleko na západ.
Botanická zahrada Liberec
Špirlice jsou rostliny převážně s gravitačními pastmi, s vysokými nezdřídka i jeden metr, případně i více (Sarracenia leucophylla, Sarracenia flava), které loví hmyz tak, že ten do těchto láček spadne a není se schopen dostat zpět ven, díky různým mechanismům (drsné chloupky obrácené v láčkách některých rostlin směrem dolů, voskové vrstvě na vnitřní straně láček, případně díky tomu, že jsou láčky příliš úzké). Jiné druhy špirlic (Sarracenia purpurea a poddruhy) mají láčky téměř poléhavé a více baňaté a Sarracenia psittacina je má v podstatě úplně poléhavé, navíc bývá často zaplavena vodou a je schopna, jako jediná špirlice, chytat jak suchozemský hmyz, tak i malé vodní živočichy. Slouží jí k tomu pozoruhodný systém pastí typu vrš – láčka s malým otvorem, vybavená uvnitř velkým množstvím dlouhých, ke spodu láčky obrácených chlupů, které brání hmyzu a živočichům, kteří se dostanou dovnitř, uvidět ještě někdy sluneční paprsky.
Sbírka Mirka Srby
Pasti některých špirlic (S. leucophylla, S. minor, S. psittacina) jsou vybaveny v horní části jakýmisi průsvitnými, bílými „okénky“, která se nazývají fenestrace. Je to shluk téměř průhledných buněk, které pouští do láček, zčásti krytých víčky, světlo, tím matou hmyz, který ve snaze vyletět a nebo vylézt směrem ke světlu, se dostává na taková místa, odkud se pohodlně smekne do nitra láček.
Fenestrace u rostlin: Sarracenia minor var. okefenokeensis, Sarracenia psittacina
a Sarracenia leucophylla
Láčky jsou kryty víčky různých tvarů (srdčité, okrouhlé, překryvné), která slouží nejen jako přistávací plocha pro hmyz (jsou vybaveny také bohatě žlázami, vylučujícími nektar), ale také jako součást mechanismu pasti, kryt nitra láčky při deštích, zábrana proti uniknutí kořisti atd. Některé špirlice (S. flava, S. oreophila, S. leucophylla, S. alata atd.) mají, k poměru s obústím láčky, víčka značných rozměrů, mírně či více zvlněných, povětšinou srdčitého tvaru s dostatečným prostorem mezi víčkem a láčkou. Jiné špirlice mají víčka přetažená jako „kapuci“ přes láčku (S. minor) a prostor mezi ním a láčkou je minimální.
Tyto rostliny také povětšinou chytají lezoucí hmyz, hlavně mravence. Další sice víčka mají (komplex S. purpurea), ale ta jsou v podstatě vztyčena a obústí a otvor do láčky vůbec nekryjí. Láčky těchto rostlin bývají mnohdy naplněné dešťovou vodou a hlavním principem ulovení hmyzu bývá jeho utopení. Naprosto rozdílný kryt láčky, tady se snad nedá hovořit ani o víčku, má S. purpurea. Na konci láčky má rostlina kulovitý, zobákovitě (odtud název špirlice papouščí) zašpičatělý útvar, pouze s malým kruhovým otvorem v jeho spodní části. Je uzpůsobena také hlavně k lovu mravenců a drobných vodních živočichů (viz výše).
Základními druhy, poddruhy a varietami jsou:
Sarracenia alata
Sarracenia flava s varietami:
Sarracenia flava var. maxima
Sarracenia leucophylla
Sarracenia minor s varietami:
Sarracenia minor var. okefenokeensis
Sarracenia oreophila
Sarracenia psittacina
Sarracenia purpurea se základními poddruhy a varietami:
Sarracenia purpurea ssp. purpurea
Sarracenia purpurea ssp. purpurea var. heterophylla
Sarracenia purpurea ssp. venosa
Sarracenia purpurea ssp. venosa var. burkii
Sarracenia purpurea ssp. venosa var. burkii var. luteola
Sarracenia rubra s poddruhy:
Sarracenia rubra ssp. alabamensis
Sarracenia rubra ssp. gulfensis
Díky své pestrosti, různorodosti, relativně snadnému pěstovaní, možnosti umístění některých z nich (S. purpurea, S. flava, případně jiné) celoročně na venkovní rašeliniště a celkové nenáročnosti, jsou vhodnými rostlinami jak pro domácí kultivaci, tak pro zahrady a letnění. Pokud chcete mít výstavní květiny a pěstujete je hlavně z estetických důvodů, je pravděpodobně lepší, pěstovat tyto rostliny doma, protože při letnění a venkovní kultivaci jsou špirlice velice schopnými lovci hmyzu. Jsou schopny láčku během týdne naplnit úlovky (převážně vosy, včely, mouchy, případně brouci) a láčky potom nemají takovou životnost a rychleji ztrácí svůj krásný vzhled. V každém případě je ale letnění pro tyto rostliny obvyklé, stejně jako úspěšnost v lovu a tudíž pokud naopak chceme co nejbližší podmínky jejich přírodním stanovištím, se vším, co k tomu patří, je lépe jim dopřát venkovní prostory. Rostliny dobře snášejí přímé oslunění po část dne, polostín, jsou potom vitálnější, dorůstají větších rozměrů a nejsou náchylné k chorobám a škůdcům.
Venkovní kultivace rostlin u Mirka Srby (vlevo) a v Botanické zahradě Liberec (vpravo)
Špirlice také mají nádherné a velké květy prazvláštního tvaru s pěti dlouhými (žlutými, purpurovými, výjimečně bílými) okvětními lístky. Květ je kryt deštníkovitým útvarem – umbrellou, s odděleným umístěním tyčinek a pestíků a s vypracovaným mechanismem, který brání rostlinám v samoopylení. Hmyz, který květ opyluje, se dostává do nitra květů po horní části okvětních lístků, přičemž zanechává cizí pyl na bliznách, které jsou umístěny právě u těchto otvorů. Po proniknutí dovnitř, posbírání nektaru a nalepení pylu dané rostliny na tělo se hmyz dostane z útrob květu jednoduše ven, tentokrát ale otvory pod okvětními lístky a tudíž zcela mimo blizny rostliny, ze které byl právě sebrán pyl. (Více o květech, opylování a výsevech ZDE)
Květy Sarracenia psittacina (vlevo) a Sarracenia rubra ssp. wheryi (vpravo)
Vlevo květy Sarracenia leucophylla a vpravo Sarracenia minor var. okefenokeensis
Na přírodních stanovištích i ve sbírkách se špirlice snadno kříží. Z tohoto důvodu existuje velké množství hybridů, z nichž ale jen malá část stojí za pozornost pěstitelů pro svůj neobvyklý vzhled a vitalitu. Velkým průkopníkem, nadšencem a pěstitelem v České republice, který se zabývá ve velkém měřítku i mezidruhovým křížením je Mirek Srba. Obzvláštní pozornost si zaslouží je kříženci se S. oreophila. Také Dr. Miloslav Studnička se ve velkém zabývá pěstováním, popisem a křížením masožravých rostlin (Sarracenia cv. Kateřina). Asi největším odborníkem na špirlice celosvětově je potom Donald Schnell, vydávající také komplexní monografie rodu a po němž je dokonce pojmenován jeden z kultivarů Sarracenia leucophylla ´Schnell´s Ghost´.
Nádherní kříženci Sarracenia flava var. ornata x oreophila (vlevo) a [Sarracenia purpurea ssp. venosa x (flava x purpurea)] x oreophila z "dílny" Mirka Srby
Obecně o přírodním prostředí, podmínkách a pěstování:
Sarracenie jsou masožravé rostliny značných rozměrů, rozličné stavby a barevného vzezření. Vyžadují vlhké prostředí (půdu), vzdušná vlhkost naopak nemusí být až tak vysoká (60% RVV ale při slunečných dnech bývá i nižší). Můžeme je nalézt z větší části na březích potoků, jezer, řek, na rašeliništích a slatiništích v sousedství travin a v borovicových hájích. Je to prostředí, kde růst rostlin občas regulují rozsáhlé požáry, které umožňují vždy přenechat na určitou dobu dominanci masožravým špirlicím. Půda bývá mírně kyselá, mnohdy značně písčitá, štěrkovitá. Na zásaditých půdách a v čistém rašeliníku rostou jen zřídka kdy.
Rostliny jsou mnohdy velice tolerantní k teplotám. Největší výkyvy snese S. purpurea, kdy její poddruh (ssp. purpurea) rostoucí v Kanadě je vystavena i vysokým mrazům (až kolem –20 °C, kdy jí samozřejmě pomáhá i sněhová pokrývka) a naopak její jižní poddruhy (ssp. venosa a nebo ssp. venosa var. burkii) snáší teploty i daleko nad hranici +40 °C. Jinak se dá říci, že jsou rostliny tolerantní jak k mrazům (mírnějším, s maximy kolem –15 °C – nikoliv však dlouhotrvající holomrazy!!!), tak k vysokým teplotám, kdy na jihu kolem Floridy a Mexického zálivu se mohou teploty pohybovat i kolem 40 °C.
Rostliny vyhledávají stanoviště s maximálním osluněním, mohou růst i v polostínu. Potom však nedosahují tak nádherného, výrazného a pestrého zbarvení.
V domácí kultivaci jsou vhodné parapety, balkony, zahrady, rašeliniště atd. Celoročně je lépe nechat venku pouze opravdu prokazatelně mrazu odolné druhy – S. purpurea ssp. purpurea, S. flava, případně postupně vyzkoušet i další druhy, pokud jich máme dostatek. Vhodné však je přikrýt rostliny chvojím, netkanou textilií a pokud je sníh, přihazovat jej na rostliny.
Zimovat se také mohou v chladnějších místech (chodby domů, zimní zahrady…) ale zároveň i s menší intenzitou světla. Rostliny si tak odpočinou a pokud jsou už dospělé (květu schopné), což může být i 3-5 let od výsevu, podle jednotlivých druhů), začnou již od ledna, února ochotně vykvétat.
Pro zálivku je vhodné použít dešťovou, destilovanou a nebo demineralizovanou vodu. Je nutné si uvědomit, že pokud těchto rostlin máte více a jsou již dospělých rozměrů, je spotřeba vody pro ně opravdu vysoká, zvláště v horkých dnech. Týdně může jít i o desítky litrů (při největších vedrech), pokud máte rostliny umístěné na letnění venku. Na zimu zálivku omezujeme a substrát udržujeme vlhký.
Rostlinám také vyhovuje proudění vzduchu.
Rozmnožování špirlic je možné semeny, ochota k opylení je vysoká, jsou však cizosprašné. Tvorba semen ve zrajících tobolkách trvá několik měsíců (od jara do podzimu) a po opylení vzniká několik desítek až stovek semen. Po cca dvouměsíční stratifikaci chladem (např. v lednici) semena vyséváme. Klíčivost při dobrém zdroji a správném uchovávání semen bývá kolem 90%. Čerstvá, stratifikovaná semena klíčí spontánně a rychle během několika málo týdnů. Je nutno však mít na zřeteli to, že rostliny dospějí až za několik let. (více informací ZDE)