Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner

Masožravky, historie, zájmy, foto

Umělé opylování špirlic

Semena rostlin můžete získat koupí, darem, ze semenné banky Darwiniany a nebo se prostě pokusit rostliny doma opylit svépomocí. Jak stejné druhy mezi sebou (nesmí jít o identické/příbuzné rostliny), tak i jednotlivé druhy špirlic mezi sebou. Vlastní opylení zase tolik složité i vzhledem k tomu, že většina květů špirlic je dostatečně velká na to, aby se s nimi dalo dobře manipulovat. Nejmenší z květů, které jsem prozatím opyloval byl u Sarracenia rubra ssp. wheryi.


Vlevo běžné "zavěšení" květu špirlice na květním stvolu - umbrelou směrem dolů (S. minor var. okefenokeensis) a vpravo vztyčování květu po opylení a opadání okvětních lístků (S. flava var. cuprea "Olive Copper Top")

Špirlice si vytvořily zajímavý mechanismus, který brání tomu, aby byla rostlina opylena vlastním pylem. Hmyz, který na květ přilétne se do nitra květu dostává tak, že po vrchní části okvětního lístku je nasměrován otvorem nad ním do nitra, kde se nacházejí tyčinky s pylem. Do cesty se mu takto postaví i korunní plátky na kterých je umístěna blizna a tak se pyl cizí rostliny nejdříve dostane na bliznu, uvnitř květu se na opylovače nalepí pyl dané rostliny a opylovač se z nitra květu dostává cestou naopak pod okvětním lístkem, který svým tělem nadzvedne, přikryje takto bliznu a dostává se mimo květ, aniž by se pyl dané rostliny dostal na vlastní bliznu. Tato cesta se opakuje na dalších květech.


Vlevo prostor nad okvětním lístkem, kudy se opylovač dostává do nitra květu, vpravo je vidět po zvednutí téhož okvětního lístku (oranžová šipka) prostor, kudy se opylovač dostává naopak z květu ven (oranžová elipsa), zelená šipka označuje umístění tyčinek s pylem. (květ S. leucophylla)

Umělé opylení lze provést jednoduše malým štětečkem. Několik dní po otevření květu se začne uvolňovat zralý pyl, který padá do spodní části umbrely, jakéhosi obráceného deštníku, který kryje květ špirlice zespodu. Štětečkem pyl nabereme, problém může být jen u menších květů vzhledem k velikosti otvorů pod květními plátky, a přeneseme jej na bliznu jiné rostliny. Každý květ má takovýchto blizen 5, na každém korunním plátku jeden. Pro dokonalé opylení je vhodné pyl přenést na co nejvíce blizen daného květu. Květy jsou k opylení připravené přibližně po třech dnech od otevření, i když doba připravenosti blizen k opylení a zralosti pylu se o něco liší (pyl dozrává o něco později).


Vlevo malý výčnělek označený černou šipkou - blizna
(S. flava var. cuprea "Olive Copper Top"), vpravo otvor kudy opylovač vniká do květu (žlutá šipka), zelenou šipkou označena blizna, je zde patrno umístění přesně v místě, kudy se může opylovač dostat do nitra prostorem mezi dvěma okvětními lístky (S. leucophylla)

Po několika dnech od opylení opadají okvětní lístky, celý květ se na květním stvolu začíná napřimovat - zvedat vzhůru (normálně při kvetení visí jako by zavěšen směrem dolů), stejně se začínají napřimovat i korunní plátky. Postupně se začíná střed květu zvětšovat a vzniká tak semeník, kde během několika měsíců dozrávají semena, kterých mohou být desítky, případně stovky.


Vlevo semeník vznikající po opylení, vpravo opětovně blizna (žlutá šipka) a semeník (červená šipka) na kterém se neustále vylučuje nektar, zde ještě zelený a nezralý, ke konečné tvorbě semen chybí ještě dlouhé týdny, je potřeba mít trpělivost

Semena patří mezi masožravými rostlinami k těm větším, jejich rozměry jsou přibližně 1,5 -3 mm na délku a 0,5 -1,5 mm na šířku. Jsou v odstínech hnědé barvy od světlé až po tmavou, dle jednotlivých druhů. V přírodě jsou roznášeny buď vodou a nebo za pomoci větru tak, že vzpřímený květní stvol se zralým semeníkem se rozkývá ve větru a semena jsou rozsypávána do okolí.


Vlevo vztyčující se umbrela po opylení květu, zároveň kryjící zrající semeník (červená šipka), černě označena umístění tří z pěti blizen, vpravo označení na květních stvolech abych později dobře rozeznal, jakým pylem (z jaké rostliny) byl konkrétní květ opylen

Výsevy špirlic

Jedním ze způsobů, jak získat nové rostliny do sbírek je i možnost sehnat semena a pokusit se provést jejich výsev. Pokud máte ve své sbírce již několik rostlin téhož druhu špirlic a nebo různých botanických druhů špirlic, může se pokusit o umělé opylení. U špirlic není problém opylovat mezi sebou i různé druhy špirlic a vytvořit tak různé hybridy.

Pro úspěšný výsev a hlavně pro výrazné zlepšení klíčivosti semen je důležité provést jejich stratifikaci chladem tak, aby u nich došlo k navození zimní periody. Naprosto postačující je uložit semena například do vlhkého ubrousku nebo papírového kapesníčku, uzavřít ho do igelitového sáčku a uložit do lednice při teplotě kolem 5 °C. Důležité je dodržet časovou periodu stratifikace minimálně dva měsíce, výrazně se tak zvyšuje a zrychluje klíčivost. Samozřejmě že také záleží na kvalitě semen, jejich stáří a nebo rostlinném druhu - u některých bývá klíčivost problematická nebo je nutno splnit další podmínky, to se však většinou netýká samotných špirlic. Sám takto semena ukládám a vlhčím je slabým roztokem heřmánkové tinktury, abych předešel případným možným plísním ve vlhkém a studeném prostředí.


Vlevo: dvě semena, jedno již klíčící, na konci klíčku jasně viditelné vlásečnicové kořínky, vpravo: o několik dni později již kořínky pronikají hlouběji do půdy a mladá rostlinka se postupně vztyčuje

Pokud stratifikujete více různých druhů semen, nezapomeňte si je dobře označit, usnadní vám to následné pěstování rostlin, vzhledem k tomu, že může trvat třeba i dva roky, než se u některých semenáčků pozná, jaký druh špirlice to vlastně je.

Po ukončení stratifikace vysévám semena do plastových krabiček, které se běžně používají v obchodem například na různé saláty. Substrát tvoří směs rašeliny, perlitu a písku v poměru přibližně 1 : 1 : 1. Substrát a semena je vhodné dostatečně navlhčit, semena přitlačit na povrch substrátu a umístit na světlé a relativně teplé místo.


Výsev o další týden později, mladé rostlinky se postupně zbavují semenné "skořápky", kořínky mizí celé v substrátu a již jsou jasně patrné dva děložní lístky. V této fázi ještě nic nenasvědčuje tomu, že jde o špirlice - neexistuje jediná podobnost s dospělými rostlinami, vlevo potom umístění výsevu v plastových krabičkách

Krabičky s výsevem umisťuji na východní parapet, nepřistiňuji je. Slunce do těchto prostor volně svítí přibližně do 11 hodin. Teplé a vlhké mikroklima přispívá ke klíčení semen. Může však mít však nevýhodu ve chvíli, kdy se nějakým nedopatřením podaří dostat dovnitř zárodkům plísní. Ty se mohou dostat do substrátu také díky organickým zbytkům v rašelině. Semena je proto nutné kontrolovat, většinou nevyžadují preventivní nebo následný postřik fungicidy, ale za nepříznivých podmínek (chlad), mohou prospět zdravému růstu bez napadení nemocemi.

Pro informaci zde uvádím přehled výsevů semen špirlic v roce 2007.


 Rostlina

Celkový počet semen 

Datum stratifikace 

Datum výsevu 

Počet vyklíčených semen po 10 dnech

Počet vyklíčených semen po 20 dnech

Sarracenia flava var. maxima 

26 

19.02.2007 

22.04.2007 

 Sarracenia oreophila "Red Veins"

 28

19.02.2007 

22.04.2007 

 26

 28

 Sarracenia minor var. minor

 32

 19.02.2007

 22.04.2007

 5

 28

 Sarracenia minor var. okefenokeensis

 26

 19.02.2007

 22.04.2007

 7

 24

Celkově vyklíčilo 91 semen (31 x S. minor var. minor, 28 x S. oreophila ´Heavy Veined´, 24 x S. minor var. okefenokeensis a 8 x S. flava var. maxima)

Dalším zajímavým zjištěním u výsevů špirlic pro mne bylo, že již každý třetí list vyrostlý ze semenáčku nese primitivní znaky láček a to dokonce i s křídly. První dva děložní lístky jsou naprosto běžné a u jednotlivých druhů od sebe nerozlišitelné, ostatně jako i u jiných rostlin (viz obrázek vpravo nad tabulkou). U třetích lístků / "láček" je tomu jinak. Špirlice se nezapřou. Nechci tím ale tvrdit, že již v tomto stádiu nesou tak výrazné znaky dospělých rostlin, že jsou od sebe jednoduše rozlišitelné.


Vlevo semenáče Sarracenia minor var. minor, znatelná dlouhá "láčka" jako třetí vyrostlý list a vpravo Sarracenia oreophila "Heavy Veined" - na "juvenilních láčkách" jsou patrná dokonce i křídla jako u dospělých láček. U dospělých láček bývají křídla u některých druhů výrazně potlačena.

Přepichování výsevů

Pokud se nám zdaří výsevy a semena nám vyklíčí, dostaneme se za nějakou dobu do problému, co udělat s malými rostlinami, které se nám pomaličku začnou ve výsevních krabičkách tísnit. Ony i kdyby se netísnily, stejně by pro další vývoj potřebovaly přece jen více prostoru.
A tak i mně nezbylo nic jiného, než se pustit do přepichování malých semenáčů, abych jim tento životní prostor zabezpečil a také jsem došel k závěru, že rozmazlené rostliny je potřeba nechat přivyknout drsnějším podmínkám venkovní vegetace i když jsem přece jen některá ochranná opatření udělal.


Semenáče v původních výsevních krabičkách a dvě použité pinzety

Pořídil jsem si větší květináče rozměru 9 x 9 cm, aby rostliny alespoň rok vydržely s prostorem do dalšího rozsazování. Substrát jsem jim namíchal totožný s tím, který používám pro dospělé rostliny a nejenom pro špirlice a to rašelinu smíchanou s perlitem a křemičitým pískem.

Postup je stejný jako při přesazování velkých rostlin s několika málo odlišnostmi. První z nich je to, že rostliny vzhledem k své velikosti, respektive "malosti" se nadají zrovna přesazovat nebo se nedá s nimi manipulovat prostě jen tak rukou. Vhodnější je použití pinzety. Rostliny je vhodné přesazovat ve chvíli, kdy mají 4, maximálně 5 prvních listů (z toho jsou první dva děložní a ostatní jsou již vlastně juvenilní láčky). Jsou právě tak velké na pohodlnou manipulaci. S. flava var. maxima měla láčky už 4 cm dlouhé, S. minor var. minor 3 cm, S. minor var. okefenokeensis a S. oreophila ´Heavy veined´ kolem 2 cm.


Obnažený semenáč s patrnými 2 děložními lístky a 3 juvenilními láčkami, na snímku vpravo je potom dobře vidět aktuální velikost semenáče v porovnání s velikostí pinzety a také je jasně vidět dlouhý drátovitý kořen

Pro přepichování jsem použil pinzety dvě, jednou jsem vytahoval rostliny z předchozího substrátu a druhou jsem si mezitím vždy do nového květináče připravoval otvory, do kterých jsem následně rostliny zasazoval. Přestože jsou rostliny relativně malých rozměrů, mají již při této velikosti relativně dlouhý, drátovitý a nevětvený kořen, který je nutno zabořit do přiměřené hloubky.

Jedinou složitou věcí se potom vlastně stává spíše manipulace s velkým množstvím malých rostlin systémem "jedna po druhé", proto si již při výsevech dobře rozmyslete, kolik semen vysejete, kolik budete následně při přepichování potřebovat místa (ony totiž nároky na prostor následně naskakují v podstatě geometrickou řadou) a tudíž, jak by řekl Jan Neruda - Kam s ním?


V řadách vyrovnané přepíchané semenáče a část květináčů s mladými rostlinami

Rostliny jsem následně umístil v květináčích do malého akvária na balkon, aby se přece jen trošku otužily. Nechal jsem však akvárium částečně uzavřené plastovým víkem, aby pokles vlhkosti mezi předchozími výsevními krabičkami a následným umístěním nebyl tak markantní. Zároveň jsem pro jistotu akvárium přistínil po celé jeho délce, aby slunce, které ráno na balkon nějakou dobu svítí, semenáče nespálilo.

V akváriu jsem také nechal dosti vysokou hladinu vody, přibližně do poloviny květináčů, aby byla v počátku zajištěna dostatečná závlaha a zároveň se díky vodě zvyšovala vlhkost uvnitř.


Květináče se semenáči umístěné v akváriu na balkoně, s vyšší hladinou vody a částečně překryté krytem kvůli vyšší vzdušné vlhkosti, na vedlejším snímku už také přistíněné před přímým slunečním svitem

Sarracenia flava a Sarracenia oreophila - fylodia

Vìtšina rostlinných druhù Sarracenií (špirlic) a jejich hybridù pøeèkává zimu s vìtším nebo menším množství jejich vegetaèních láèek. Èást z nich sice odumírá již na konci léta nebo na podzim, èást až v prùbìhu zimy a poslední vìtšinou až na jaøe ve chvíli, kdy už dávno vyrašily láèky nové vegetaèní sezóny.
Je samozøejmé, že od podzimu do jara, v období vegetaèního klidu, mají rostliny celkovì daleko ke vzhledu krasavic a ozdob sbírek všech pìstitelù masožravých rostlin.
Ponìkud jiným zpùsobem se s koncem vegetaèní sezony vypoøádávají dva velice zajímavé druhy špirlic a to Sarracenia flava a její variety a také, v pøírodì již velmi vzácná, horská Sarracenia oreophila.
Na konci vegetaèního období (u S. orephila je to již v prùbìhu léta - konec èervence, srpen, u S. flava potom až v prùbìhu podzimu - záøí, øíjen) dochází u tìchto rostlin k odumírání a ztrátì klasických láèek, které støídají v podstatì klasické "listy", resp. se v tomto pøípadì vžil název. fylodia, která pøetrvávají celé období vegetaèního klidu a dokonce i na poèátku dalšího vegetaèního období.

Sarracenia flava má fylodia víceménì vzpøímená, úzká
a dlouhá (pøi šíøce 1,5 - 2,5 cm  až 30cm - u mé rostliny Sarracenia flava var. cuprea), vypadající témìø jako køídlo dospìlé láèky, ale bez tìla vlastní láèky.


Sarracenia flava var. cuprea a její fylodia (výška 30 cm), vpravo detail vzpøímeného listu

Sarracenia oreophila má tvar fylodií naprosto odlišný. Jsou vìtšinou pøízemní, silnì až srpovitì zahnutá, na koncích mnohdy ještì více stoèená tak, že pøipomíná hák. Jejich délka je jen kolem 10 cm pøi šíøce do cca 3 cm (u rostliny z mé sbírky). V zimním období tedy rostliny pøipomíná kde co, jen ne špirlici a pøi své výšce 10 cm se musí i v pøírodì ztrácet v okolním porostu.


Klasická, pøízemní a zahnutá fylodia Sarracenia oreophila

Nejvíce vyniknou rozdíly ve velikost a tvaru jejich fylodií pøi porovnání rostlin umístìných vedle sebe. Sarracenia flava více než trojnásobnì pøevyšuje Sarracenia oreophila, také vynikne srpovité prohnutí fylodií druhé z obou jmenovaných rostlin.

 
Srovnání fylodií obou rostlin na snímku vlevo: Sarracenia flava var. cuprea a více než tøikrát nižší a zahnutá fylodia Sarracenia oreophila. Na pravém snímku dospìlá Sarracenia oreophila uprostøed vegetaèního období.

Jak je z tohoto pøíkladu vidìt, zajímavost masožravých rostlin netkví pouze v jejich masožravosti jako takové, ale spíše v celkovém poznání jejich rùstu, vývoje a nebo v poznání jejich pøírodních podmínek.

TOPlist