Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner

Pinguicula ibarrae Zamudio (Tlanchinol, Hidalgo, Sierra Madre Oriental, Mexico)

Další z mexických tučnic. Původem ze státu Hidalgo, nalezena nedaleko Tlanchinolu a mezi městy Pachuca a Tampico teprve roku 2005. Roste na svažitých terénech, na severních stranách horských úbočí. V prostředí usatených hornin a na jílovitých půdách kryta před sluncem i větrem, ve výškách mezi 900 - 1100 m.n.m. Porosty zde rostoucí vyhledávají vysokou vzdušnou vlhkost.
Květ: bílý, značně ochlupený, lemovaný fialově, kolem středu květu fialové skvrny, květní trubka značně široká, naopak ostruha velmi krátká.

 
Zimní růžice dospělých rostlin

Kvetoucí letní růžice a detail "ochlupeného" květu Pinguicula ibarrae

Růžice letněné rostliny

Růžice: letní i zimní
Substrát: usazené horniny, jílovitá půda, v kultuře směs rašelina, křemičitý písek, perlit, možno přidat jíl - není však nutné, poměr cca 1 : 1 : 1 : 1
Světlo: stinné polohy, dostatek rozptýleného světla
Zálivka: od jara do podzimu vlhký substrát, na zimu nechat vyschnout
Letnění: rosliny zvládají dobře letnění v bezmrazovém období, jsou vitálnější a ne tak choulostivé, pozor při přechodu ze zimní kultivace, nutno nechat rostliny přivyknout, teplu, rozdílu teplot, případně vyššímu světelnému toku

Mapa rozšíření Pinguicula ibarrae ve státě Hidalgo

 

Vlevo P. ibarrae, vpravo příbuzná P. agnata

"Malý mexický medvěd" - Pinguicula ibarrae má snad nejchlupatější květ ze všech tučnic, ostatně zajímavá jsou již vytvářející se poupata, květy jsou bílé, okraje lemované fialově stejně jako střed květu, ve střední části, při vstupu do nitra květu, jsou výrazné a typické fialové, od sebe oddělené skvrny, snadno ji to odlišuje například od příbuzné P. agnata

 

Květní trubka značně široká, ostruha krátká a tlustá a nezvykle výrazné ochlupení celého květu z čelní strany, to je Pinguicula ibarrae...

 

Poněkud geneticky nepodařený květ Pinguicula ibarrae 

Lokalita na strmých skalních ostrozích tyčících se do výšky 20-30 metrů nad silnicí. Skalnaté podloží je tvořeno pravidelnými usazenými vrstvami, poskládanými téměř vodorovně nad sebou. Skála je značně zvětralá a drolící se, vytváří jakýsi "šotolinový" podklad.

 
Rostliny rostou od úrovně silnice až po samotný vrchol skalisek.

 
P. ibarrae vytváří jakési mnohohlavé clustery na podloží, na kterém rostou, ať už je to vydrolené podloží, erodovaný nebo bujně rostoucí mech či kapradiny (záleží na vlhkostních poměrech na jednotlivých místech lokality).

 
Rostliny na stejné lokalitě, přesto vzhledově odlišné.

 
Kvetlo pouze několik jedinců.

 
4 rostlinné růžice ze stejné lokality, jejich vzhledový "rozptyl" je značný.

 
Rostliny v mechovém a kapradinovém podkladu, velikost růžic opravdu značná.

 
Druhá lokalita, vzdálená pouhé 2 km od první. Daleko více zarostlá, rostliny v desítkách, maximálně ve stovkách kusů.

 
Na druhé lokalitě byly růžice značně menší (pravděpodobně v důsledku většího sucha), mnohdy rostly ve zbytcích substrátu, ale stejně tak v erodovaném nebo rostoucím mechu a kapradinách.