Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner

Pinguicula crassifolia Zamudio Ruiz
(Zamudio a Rzedowski 1991, podrod Pinguicula, sekce Longitubus)

Mexická dvoutvará růžice pocházející ze státu Hidalgo - národní park El Chico, Cerro de las Ventanas. Osidluje výšky mezi 2850 a 3000 m.n.m. Roste v mechových kobercích na vlhkých skalách ve stínu, ve skalních puklinách bohatých na organickou půdu.

Krásný tvar zimní růžice a venkovní kultivace mladých rostlin (vpravo)

Při letnění získávají mírně podvinuté okraje listů načervenalou barvu, detail listu letní růžice

Růžice: letní i zimní
Substrát: vlhké svahy v kobercích mechu, v kultuře směs rašelina, křemičitý písek, perlit 1: 1 : 1
Světlo: stinné polohy
Zálivka: od jara do podzimu vlhký substrát, na zimu nechat vyschnout
Letnění: rostliny zvládají dobře letnění v bezmrazovém období, jsou vitálnější a ne tak choulostivé, pozor při přechodu ze zimní kultivace, nutno nechat rostliny přivyknout, teplu, rozdílu teplot, případně vyššímu světelnému toku

Mapa rozšíření Pinguicula crassifolia ve státě Hidalgo

Národní park El Chico se rozkládá ve státě Hidalgo ve vysokých nadmořských výškách kolem 3000 m. n. m., jsou zde zachovány na velké ploše vysokohorské tropické lesy sušších pásem, část porostů je smíšená, velká část potom jehličnatá - v těchto výškách hlavně jedle. Na snímcích vidíte v podstatě přímý pohled na jednu lokalitu Pinguicula crassifolia, rostoucí jen pár set metrů od parkoviště a turistického tábořiště. O těchto rostlinách však v podstatě nikdo z místních nic neví. Rostliny rostou na vápencových skalách (severní orientace) uprostřed lesa.

Takto vypadají skály, na kterých populace rostlin, čítající pouhých několik desítek, maximálně set (???) rostlin, roste. Kolmé zastíněné vápencové svahy. Tam, kde na snímku (vlevo nahoře) vidíte dopadat sluneční paprsky, již žádné tučnice nerostly, ale daly se tam najít například rostliny rodu Echeveria (viz spodní obrázek výše).V rohu skal byl malý průsak, který místo mírně zvlhčoval a ochlazoval, zároveň mírně zvyšoval RVV.

 
Rostliny nikde nerostly na čisté skále, ale vždy v polštářích mechu, ať už bujně rostoucího, nebo staršího suchého a erodovaného. Při naší návštěvě ještě období dešťů nezačalo naplno, proto byla většina lokalit v této oblasti značně vysušená, přesto již byly tučnice v relativně perfektní kondici.

 
Pinguicula crassifolia má, podobně jako Pinguicula acuminata, chudolistou růžici, ale na rozdíl od ní nemá jen 2-3 listy, ale většinou 3-5. Listy jsou stejně jako u P. acuminata na dlouhých řapících.

 
Rostliny na mechových polštářích,u rostlin na snímku vpravo jsou v jejich středu ještě patrné zbytky zimních růžic, což nasvědčuje tomu, že neutekla příliš dlouhá doba od toho, kdy zahájily svůj růst v nové sezóně.

Další lokalita P. crassifolia o několik kilometrů dále na přibližně 30 metrů vysokém, zcela kolmém vápencovém skalním bloku, opět uprostřed lesa.

 
Na tomto místě rostla většina tučnic ve značné výšce, což značně stěžovalo přístup k nim.Rostlin zde však bylo o poznání více nežli na prvním místě, zaručeně stovky rostlin.

 
Tučnice zde opět nerostly na holé skále, ale opětovně v kobercích mechu.

 
Svahy byly severní, značně zastíněné a mírně vlhké, nikoliv ovšem v celé jejich šíři a výšce. Relativní sucho panovalo i v okolí této lokality.

 
Na lokalitách samozřejmě nerostly jen masožravé rostliny, ale i spousta dalších místních lesních a lučních "plevelů"....ovšem i ty stálo za to si průběžně prohlížet.