Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner

Pinguicula agnata Casper
(Casper 1966a, podrod Isoloba, sekce Agnata)

Mexická tučnice s dvojtvarými růžicemi. Základní typ roste ve státě Hidalgo, okres Zimapan na vápenatých horninách na severních svazích ve výškách kolem 1500 m. n. m.

P. agnata má několik přírodních variet lišících se zabarvením jak růžice, tak samotných květů (´CSUF´, ´El Lobo´, ´El Chico´, ´scented flower´atd.). Z vlastního pozorování v Mexiku mohu říct, že "variety" se mnohdy vyskytují na stejné lokalitě, což napovídá, že nejde o variety v pravém slova smyslu, ale pouze o velice variabilní populace - viz fotografie z mexických lokalit níže na této stránce. Stejně tak uváděná lokalizace "El Lobo" je nesprávná, správně by mělo být "La Vuelta".

Přesto že je tato rostlina ve své domovině vzácná, je velmi často pěstovaným druhem mezi pěstiteli. (pozn. z mexické cesty - nemyslím si, že by P. agnata byla vysloveně vzácnou rostlinou, toto označení si zaslouží mnoho jiných druhů tučnic) Kvete jak z letní tak zimní růžice bílými květy s namodralými (nafialovělými) okraji.
Další výskyt: Hidalgo, Queretaro, Guanajuato, 350-2000 m. n. m.

Pinguicula agnata - zimní růžice mladých rostlin

Letněná rostlina na počátku léta zvětšuje svou velikost a zároveň se zabarvuje do červena, listy jsou pokryty bohatě sekretem, P. agnata je velic úspěšným lovcem, stejně jako naprostá většina mexických tučnic

 
Rostlina kvete na snímku vlevo vykvétá ze zimní růžice, boční pohled opět naznačuje isolobní tučnici, s širokou květní trubkou a krátkou ostruhou

 
Vlevo P. agnata, vpravo její blízce příbuzná P. ibarrae

Nafialovělá barva lemuje bílý střed květu P. agnata, který je na vstupu do květní trubky zabarven do žluta, celý květ je značně ochlupen (ne však tolik, jako je tomu u P. ibarrae, se kterou jsou blízce příbuzné, stejně jako s P. pilosa)

Růžice: letní i zimní
Substrát: vápencové svahy, v kultuře směs rašelina, křemičitý písek, perlit, vápnitá složka (drcený vápenec, sádrovec, pěnovec...), poměr 1 : 1: 1 : 1
Světlo: stinné polohy
Zálivka: od jara do podzimu vlhký substrát, na zimu nechat vyschnout
Letnění: rosliny zvládají dobře letnění v bezmrazovém období, jsou vitálnější a ne tak choulostivé, pozor při přechodu ze zimní kultivace, nutno nechat rostliny přivyknout, teplu, rozdílu teplot, případně vyššímu světelnému toku

Mapa rozšíření základního typu Pinguicula agnata ve státě Hidalgo

Pinguicula agnata "El Lobo" - El Lobo, Mexico

Jiný typ P. agnata lišící se od holotypu čistě bílými květy a červeně až purpurově zbarvenými kraji listů. Možno množit pouze vegatativně, to by mohlo nasvědčovat možné hybridizaci. Roste v Mexiku v oblasti El Lobo.

Pinguicula agnata ´El Lobo´, mladé rostliny a zimní růžice

Mladé rostliny při letnění

Růžice: letní i zimní
Substrát: vápencové svahy, v kultuře směs rašelina, křemičitý písek, perlit, vápnitá složka (drcený vápenec, sádrovec, pěnovec...), poměr 1 : 1: 1 : 1
Světlo: stinné polohy
Zálivka: od jara do podzimu vlhký substrát, na zimu nechat vyschnout
Letnění: rosliny zvládají dobře letnění v bezmrazovém období, jsou vitálnější a ne tak choulostivé, pozor při přechodu ze zimní kultivace, nutno nechat rostliny přivyknout, teplu, rozdílu teplot, případně vyššímu světelnému toku

Pinguicula agnata ´SF´ - scented flower

Pinguicula agnata SF ´Scented Flower´ - zimní růžice

Letnění

Růžice: letní i zimní
Substrát: vápencové svahy, v kultuře směs rašelina, křemičitý písek, perlit, vápnitá složka (drcený vápenec, sádrovec, pěnovec...), poměr 1 : 1: 1 : 1
Světlo: stinné polohy
Zálivka: od jara do podzimu vlhký substrát, na zimu nechat vyschnout
Letnění: rosliny zvládají dobře letnění v bezmrazovém období, jsou vitálnější a ne tak choulostivé, pozor při přechodu ze zimní kultivace, nutno nechat rostliny přivyknout, teplu, rozdílu teplot, případně vyššímu světelnému toku

Pinguicula agnata var. tamaulipas - Tamaulipas, Mexico

Rostliny původem od Kamila Páska. Zdroj - Botanická zahrada Linz, Rakousko. Rostliny sbírány Alfredem Lauem. Tmavší květy než holotyp.

Pinguicula agnata var. tamaulipas zimní růžice mladé rostliny, stejně jako mladé rostliny při letnění (vpravo)

Růžice: letní i zimní
Substrát: vápencové svahy, v kultuře směs rašelina, křemičitý písek, perlit, vápnitá složka (drcený vápenec, sádrovec, pěnovec...), poměr 1 : 1: 1 : 1
Světlo: stinné polohy
Zálivka: od jara do podzimu vlhký substrát, na zimu nechat vyschnout
Letnění: rosliny zvládají dobře letnění v bezmrazovém období, jsou vitálnější a ne tak choulostivé, pozor při přechodu ze zimní kultivace, nutno nechat rostliny přivyknout, teplu, rozdílu teplot, případně vyššímu světelnému toku

Okolní horské masivy mezi La Vuelta a El Lobo

Lokalita P. agnata u silnice spojující obě města, svahy lemující silnici jsou samozřejmě opětovně druhotným stanovištěm, primár je k nalezení na vrcholu svahu nad lesním porostem a pravděpodobně i pod ním, výše položená lokalita téměř nedostupná

Následující snímky dokazují, že barevná variabilita u tohoto druhu není známkou různých variet, ale spíše důkazem variability jediného druhu na stejném místě

Na svazích byla k nalezení hojná místa s celými shluky rostlin, celkově se jednalo na lokalitě o tisíce rostlin

Mnoho rostlin bylo uchyceno přímo na skalním povrchu v malých spárách a prasklinách, které byly zaneseny zbytky erodovaného povrchu, případně minimem biologického odpadu

Mladší či menší rostliny mají kompaktnější růžice, s tím, jak rostlina dospívá a dorůstá během sezony se její listy značně protahují

Rostliny rostly převážně na severně orientovaných svazích, na SV orientované straně jich bylo znatelně méně

Několik snímků různých jedinců P. agnata e stejné lokality, barevná variabilita je mnohdy neskutečná

Ze Zimapánu do kaňonu Tolimán vede několik kilometrů dlouhá, nezpevněná cesta, která ve své druhé polovině zdolává na pár kilometrech převýšení několik set metrů, zážitek na celý život; relativně rovnou část cesty od strmých serpentin odděluje malý tunel vystřílený do skály, na jedné jeho straně, zcela kolmé a otočené do kaňonu, se mimo jiné v malém množství vyskytuje i Pinguicula agnata

 
Téměř celá stěna je celkem hustě porostlá v prasklinách uchycenými rostlinami (broméliovité, kaktusy, Catopsis sp., Hechtia sp.); mezi nimi je i několik shluků tučnic, které, na rozdíl od těch ze dna kaňonu, bohatě kvetly; rostliny byly zcela nepřístupné...

Na dně kaňonu je úchvatné prostředí, slovy téměř nepopsatelné, vysoké kolmé stěny, porostlé nepřeberným množstvím druhů rostlin, době dešťů se dno promění v tekoucí řeku (bližší podrobnosti a fotografie naleznete na stránce věnované Pinguicula elizabethiae)

 
Celé prostředí kaňonu je protkáno novýmiï vytěženými doly, žíly rudy jsou viditelné na mnoha místech, protože se dostávají až na samotný povrch, mimo jiné se zde těží měď, železo a stříbro...

 
V kaňonu panovalo pro toto období nezvyklé sucho a to se podepsalo hlavně na vzhledu P. agnata, mnoho rostlin bylo velmi malých, ty větší měly úzké, protáhlé a svraštělé listy, většinou trčící směrem od substrátu nahoru...

 
V kaňonu jsme na tyto tučnice narazili na jediném místě, na téměř kolmé skále, bezprostředně sousedící s místem výskytu P. elizabethiae

 
Stav větších rostlin v době naší návštěvy, většina z nich byla kompletně zelená, jen pár jedinců jevilo známky červeného zabarvení (viz vlevo)

 
Srovnání velikosti rostlin, vlevo od ruky a pod ní vidíte menší rostliny, kterých bylo na lokalitě velké množství, stejně jako rostlin větších, celkový počet jedinců byl ve stovkách až několika tisících (???),tučnice rostly téměř ode dna kaňonu (úrovně vody v období dešťů) až po vrchol skaliska, je možné, že se v kaňonu vyskytují i na jiných místech