Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner
Masožravky, historie, zájmy, foto
Popínavost - liánovitost láčkovek
Většina láčkovek se řadí mezi liánovité nebo plazivé (N. ampullaria) rostliny, které se pnou (popínají) dlouhé desítky cm i mnoho metrů (např. až 20 m u N. edwardsiana), podle toho, jakému prostředí se rostliny přizpůsobují. Mnohdy láčkovky šplhají po vegetaci pralesů tak, aby se dostaly do korun stromů, kde je přece jen více světla. Jindy zaujímají pozice jen na okolních křovinách v polootevřených prostorech na pokraji lesů, jindy se plazí jen na příkrých svazích s nízkou vegetací. Láčkovky, až na výjimky (např. N.gymnamphora) jsou rostliny, vyžadující dostatek rozptýleného světla, případně polostín, část z nich je schopna vegetovat i na úpalu.
Zárodek nového listu a nový list (vlevo) vyrůstající pod velkým úhlem, částečně svinutý mladý list (vpravo), rostoucí prozatím do délky a "výšky"
Rostlina se těmto podmínkám a potřebám přizpůsobuje nejen prodlužováním lodyhy, která u starších rostlin zpevňuje dřevnatěním odspodu, ale také tím, že listy a úponky pastí jsou přizpůsobeny "vyhledávání" vhodných objektů (větve, keře, kmeny stromů, silnější listy atd.), kolem kterých se následně ovinou. Upevňují tím svou pozici a zároveň díky tomu šplhají výše po okolní vegetaci a vzdorují tak i rostlinné konkurenci.
Jak listy, tak samotné úponky jsou velice pevné a pružné, přizpůsobivé. Na druhou stranu jsou např. úponky celkem křehké, tudíž při mechanickém namáhání (rukou...), může dojít k odlomení.
Mladé listy, které při svém růstu dosáhly až ke dřevěné konstrukci, kterou mohou použít na ovinutí, zpevnění rostliny a další růst
Listy láčkovek vyrůstají z vrcholu rostliny pod značným úhlem ( i 70°- 80°), v té chvíli spíše prodlužují svou délku a jsou jako by částečně svinuté (okraje listů jsou zdvižené) a tím se list pnoucí se do dálky a výšky zpevňuje. Pod stejným úhlem se pne i úponek. V případě, že se rostlina při tomto pohybu/růstu dotkne nějaké překážky či možné opory, list nebo úponek se začínají kolem tohoto předmětu pozvolna obtáčet a jako by dotykem zkoumají, zda je možno se zavěsit a nebo obtočit. Další růst listu a úponky již sleduje tyto překážky a využívá jich při upevňování (větve, jiné láčkovky, křoviny atd.). Pokud rostlina na žádnou vhodnou překážku nenarazí, list se postupně rozvine a začne se prohýbat směrem dolů, stejným způsobem se začne ohýbat i úponek. Teprve v této chvíli, kdy buď ve vymezeném čase nenalezne list s úponkem oporu a nebo se naopak ovine kolem vhodného podkladu, se začne na konci úponku vytvářet skutečný zárodek láčky.
List ovinutý a propletený mezi listy tillandsie s tvořící se láčkou (vlevo) a jiný list, ovíjející se kolem dřevěné konstrukce (vpravo), taktéž s tvořící se láčkou
Způsob růstu těchto rostlin, jejich listů a úponek jsem vypozoroval ve své vitríně, kam jsem mimo jiné do jedné části umístil pomocnou dřevěnou konstrukci, po které se část rostlin může popínat.
Na levém snímku listy, které se bez opory začaly ohýbat zpět směrem k podkladu, vpravo pohled na rostliny, jejichž listy na pravé (zadní straně) se popínají po dřevěné konstrukci a sousedních rostlinách, v přední části (vlevo) potom listy, jež bez opory klesají směrem dolů
Zárodek nového listu a nový list (vlevo) vyrůstající pod velkým úhlem, částečně svinutý mladý list (vpravo), rostoucí prozatím do délky a "výšky"
Rostlina se těmto podmínkám a potřebám přizpůsobuje nejen prodlužováním lodyhy, která u starších rostlin zpevňuje dřevnatěním odspodu, ale také tím, že listy a úponky pastí jsou přizpůsobeny "vyhledávání" vhodných objektů (větve, keře, kmeny stromů, silnější listy atd.), kolem kterých se následně ovinou. Upevňují tím svou pozici a zároveň díky tomu šplhají výše po okolní vegetaci a vzdorují tak i rostlinné konkurenci.
Jak listy, tak samotné úponky jsou velice pevné a pružné, přizpůsobivé. Na druhou stranu jsou např. úponky celkem křehké, tudíž při mechanickém namáhání (rukou...), může dojít k odlomení.
Mladé listy, které při svém růstu dosáhly až ke dřevěné konstrukci, kterou mohou použít na ovinutí, zpevnění rostliny a další růst
Listy láčkovek vyrůstají z vrcholu rostliny pod značným úhlem ( i 70°- 80°), v té chvíli spíše prodlužují svou délku a jsou jako by částečně svinuté (okraje listů jsou zdvižené) a tím se list pnoucí se do dálky a výšky zpevňuje. Pod stejným úhlem se pne i úponek. V případě, že se rostlina při tomto pohybu/růstu dotkne nějaké překážky či možné opory, list nebo úponek se začínají kolem tohoto předmětu pozvolna obtáčet a jako by dotykem zkoumají, zda je možno se zavěsit a nebo obtočit. Další růst listu a úponky již sleduje tyto překážky a využívá jich při upevňování (větve, jiné láčkovky, křoviny atd.). Pokud rostlina na žádnou vhodnou překážku nenarazí, list se postupně rozvine a začne se prohýbat směrem dolů, stejným způsobem se začne ohýbat i úponek. Teprve v této chvíli, kdy buď ve vymezeném čase nenalezne list s úponkem oporu a nebo se naopak ovine kolem vhodného podkladu, se začne na konci úponku vytvářet skutečný zárodek láčky.
List ovinutý a propletený mezi listy tillandsie s tvořící se láčkou (vlevo) a jiný list, ovíjející se kolem dřevěné konstrukce (vpravo), taktéž s tvořící se láčkou
Způsob růstu těchto rostlin, jejich listů a úponek jsem vypozoroval ve své vitríně, kam jsem mimo jiné do jedné části umístil pomocnou dřevěnou konstrukci, po které se část rostlin může popínat.
Na levém snímku listy, které se bez opory začaly ohýbat zpět směrem k podkladu, vpravo pohled na rostliny, jejichž listy na pravé (zadní straně) se popínají po dřevěné konstrukci a sousedních rostlinách, v přední části (vlevo) potom listy, jež bez opory klesají směrem dolů
Nektarové žlázy láčkovek
Mnohdy
pěstitele zaskočí, že se na horní části listů láčkovek začnou objevovat
skvrny doprovázené vypouklinami od velikostí špendlíkové
hlavičky až po velikost drobných korálků, které navíc mohou mít
rozličnou barvu - počínají barvou listu, postupně tmavnou, mohou
červenat, hnědnout, případně být načernalé. Na spodní části
listů jsou potom patrné drobné (do 1mm) až středně veliké (několik mm)
tečky či skvrny červené nebo černé barvy, kolem kterých se jako
by "rozlévá" lepkavá tekutina.
Starý list shora (vlevo, viditelné stárnutí na kraji listu a skvrny na ploše) a tentýž list zespodu
Všechny tyto znaky popisují jednu ze zajímavých vlastností, či spíše součástí téměř všech láčkovek a to nektarové žlázy. Ty nejsou pouze součástí jejich pastí - láček, jak by se mohlo zdát (vzhledem k tomu, že primárně by měl být hmyz lákán právě do pastí), ale jsou součástí právě také jejich listů.
Vrchol s mladými listy (vlevo) bez viditelných žláz a starší listy se skvrnami na horní části listů
Zajímavé při vývoji listů je, že zcela nový list má minimum těchto nektarových žláz, případně nejsou patrné žádné (zvláště jejich "průsvity" na horní straně listu), ale se stárnutím listu jednak nektarových žláz postupně přibývá (jejich počet však nikdy není v desítkách, ale spíše v jednotkách), jednak dochází k případnému zvětšování, výraznějšímu barevnému odlišení a průsvitům na svrchní stranu listu.
Mladý list z obou stran bez jakýchkoliv patrných nektarových žláz
Jak list postupně stárne, ztrácí sytě zelenou barvu a nabírá různých žlutavých odstínů, barevná odlišnost nektarových žláz se zvýrazňuje. Mnohdy proto objevení se těchto "příznaků" vyvede z míry nejen začínající pěstitele a prvotní reakcí povětšinou bývá snaha zjistit o jakou houbovou, plísňovou chorobu jde, či zda nejde o napadení nějakými rostlinnými škůdci. Naštěstí ve většině případů jde právě o průvodní jevy vývoje nektarových žláz a tím pádem žádné nebezpečí nehrozí.
Objevující se nektarové žlázy na spodních stranách mladších listů
Starý list shora (vlevo, viditelné stárnutí na kraji listu a skvrny na ploše) a tentýž list zespodu
Všechny tyto znaky popisují jednu ze zajímavých vlastností, či spíše součástí téměř všech láčkovek a to nektarové žlázy. Ty nejsou pouze součástí jejich pastí - láček, jak by se mohlo zdát (vzhledem k tomu, že primárně by měl být hmyz lákán právě do pastí), ale jsou součástí právě také jejich listů.
Vrchol s mladými listy (vlevo) bez viditelných žláz a starší listy se skvrnami na horní části listů
Zajímavé při vývoji listů je, že zcela nový list má minimum těchto nektarových žláz, případně nejsou patrné žádné (zvláště jejich "průsvity" na horní straně listu), ale se stárnutím listu jednak nektarových žláz postupně přibývá (jejich počet však nikdy není v desítkách, ale spíše v jednotkách), jednak dochází k případnému zvětšování, výraznějšímu barevnému odlišení a průsvitům na svrchní stranu listu.
Mladý list z obou stran bez jakýchkoliv patrných nektarových žláz
Jak list postupně stárne, ztrácí sytě zelenou barvu a nabírá různých žlutavých odstínů, barevná odlišnost nektarových žláz se zvýrazňuje. Mnohdy proto objevení se těchto "příznaků" vyvede z míry nejen začínající pěstitele a prvotní reakcí povětšinou bývá snaha zjistit o jakou houbovou, plísňovou chorobu jde, či zda nejde o napadení nějakými rostlinnými škůdci. Naštěstí ve většině případů jde právě o průvodní jevy vývoje nektarových žláz a tím pádem žádné nebezpečí nehrozí.
Objevující se nektarové žlázy na spodních stranách mladších listů
Popis pastí láčkovek a jejich vývoj
Název získaly láčkovky podle útvaru, který se vyvíjí na úponcích vyrůstajících na konci listů láčkovek a který se nazývá láčka. Je to zelený, zeleno-červený či jinak barevný, protáhlý, baňatý a dutý orgán/konvice rostliny, sloužící primárně k lapání hmyzu, ale také pravděpodobně jako jakási zásobárna vody. Láčka mívá povětšinou dvě naváděcí, zubatá křídla/lišty (alae, sloužící k usměrňování povětšinou lezoucího hmyzu k ústí láčky). Ústí láček bývá výrazně barevné, tuhé, vroubkované a velice kluzké (nazývá se peristom) a hmyz který se na něm pohybuje velice často sklouzne do nitra láčky, do tekutiny, ve které zahyne. Ústí láčky bývá částečně kryto víčkem, které je přichystáno jako přistávací plocha pro létající hmyz. Na láčce (nejvíce na víčku z obou stran a podél naváděcích lišt, ale i jinde) jsou umístěny nektarové žlázy, sloužící k lákání kořisti.
Vnitřní plocha láček bývá velice často rozdělena na dvě části, horní pásmo je pokryto voskovými destičkami, které znemožňují uniknutí kořisti tím, že se nalepují na její končetiny a ty potom nemají pevnou oporu a kloužou směrem dolů, kde v "zatopené" části láčky je potom pásmo s trávicími žlázami, pomocí kterých jsou rostlinou požadované látky vstřebávány.
Samotné láčky se potom dělí na spodní (úponek přirůstá k láčce zepředu, jako by mezi naváděcími křídly), přechodné neboli střední láčky (často úponek přirůstá ze strany láčky, ale není to pravidlem) a horní láčky, mající mnohdy nálevkovitý nebo "záchodovitý" tvar a úponek přirůstá k láčce jako by zezadu, z opačné strany, než vedou naváděcí lišty, ovšem pokud jsou na horní láčce vůbec zastoupeny. Některé rostliny vytváří pouze jeden nebo dva typy láček. V domácí kultivaci (pokud nejsou láčkovky pěstovány např. ve sklenících) se pěstitelé většinou horních láček nedočkají, protože ty vyrůstají až v pozdější fázi růstu rostliny, kdy tato dosahuje už povětšinou příliš velkých rozměrů, než aby mohla být pěstována v domácích podmínkách v této velikosti.
Vývoj láčky - z vrcholu rostliny začíná vyrůstat nový list, který již má na konci viditelnou část vznikajícího úponku, list se prodlužuje a zvětšuje a s ním i úponek.
Úponek se postupně začíná ohýbat až získá esovitý nebo háčkovitý tvar. Spodní část úponku (vlastně prodloužený konec listu) se ohne směrem nahoru a vznikne zárodek láčky.
Ten se postupně zvětšuje, nabírá na objemu a velikosti, "nafukuje se" a v té době jsou již patrné i naváděcí lišty. Víčko je již patrné v horní části, ale je stále pevně spojeno s láčkou v jeden uzavřený celek. Uvnitř láčky je již vytvořena tekutina.
Víčko se postupně oddělí, láčka se otvírá, tekutina uvnitř přetrvává, po nějakou dobu se ještě láčka o něco zvětšuje a také výrazněji vybarvuje. Podle podmínek mohou láčky vydržet od několika dnů (málo světla, malá vlhkost, změna podmínek atd.) přes několik týdnů a ž po měsíce. Každá láčkovka povětšinou má jak různě staré, tak i různě veliké láčky, soudí se, že právě rozdíly ve velikosti láček u téže rostliny mohou svědčit o specializaci na hmyz různé velikosti.
Vnitřní plocha láček bývá velice často rozdělena na dvě části, horní pásmo je pokryto voskovými destičkami, které znemožňují uniknutí kořisti tím, že se nalepují na její končetiny a ty potom nemají pevnou oporu a kloužou směrem dolů, kde v "zatopené" části láčky je potom pásmo s trávicími žlázami, pomocí kterých jsou rostlinou požadované látky vstřebávány.
Samotné láčky se potom dělí na spodní (úponek přirůstá k láčce zepředu, jako by mezi naváděcími křídly), přechodné neboli střední láčky (často úponek přirůstá ze strany láčky, ale není to pravidlem) a horní láčky, mající mnohdy nálevkovitý nebo "záchodovitý" tvar a úponek přirůstá k láčce jako by zezadu, z opačné strany, než vedou naváděcí lišty, ovšem pokud jsou na horní láčce vůbec zastoupeny. Některé rostliny vytváří pouze jeden nebo dva typy láček. V domácí kultivaci (pokud nejsou láčkovky pěstovány např. ve sklenících) se pěstitelé většinou horních láček nedočkají, protože ty vyrůstají až v pozdější fázi růstu rostliny, kdy tato dosahuje už povětšinou příliš velkých rozměrů, než aby mohla být pěstována v domácích podmínkách v této velikosti.
Vývoj láčky - z vrcholu rostliny začíná vyrůstat nový list, který již má na konci viditelnou část vznikajícího úponku, list se prodlužuje a zvětšuje a s ním i úponek.
Úponek se postupně začíná ohýbat až získá esovitý nebo háčkovitý tvar. Spodní část úponku (vlastně prodloužený konec listu) se ohne směrem nahoru a vznikne zárodek láčky.
Ten se postupně zvětšuje, nabírá na objemu a velikosti, "nafukuje se" a v té době jsou již patrné i naváděcí lišty. Víčko je již patrné v horní části, ale je stále pevně spojeno s láčkou v jeden uzavřený celek. Uvnitř láčky je již vytvořena tekutina.
Víčko se postupně oddělí, láčka se otvírá, tekutina uvnitř přetrvává, po nějakou dobu se ještě láčka o něco zvětšuje a také výrazněji vybarvuje. Podle podmínek mohou láčky vydržet od několika dnů (málo světla, malá vlhkost, změna podmínek atd.) přes několik týdnů a ž po měsíce. Každá láčkovka povětšinou má jak různě staré, tak i různě veliké láčky, soudí se, že právě rozdíly ve velikosti láček u téže rostliny mohou svědčit o specializaci na hmyz různé velikosti.
Přesazování láčkovek
Připravíme si
květníky, nejlépe určené pro pěstování vodních rostlin s otvory ve
stěnách.(1), připravíme si substrát ze směsi kůry(2), rašeliny,
perlitu (3), dřevěného uhlí (4), polystyrenu (5) a namícháním ve
zvoleném poměru (6). Osobně používám poměr u všech položek přibližně 1
: 1. U menších rostlin se snažím volit jednotlivé součásti substrátu menších rozměrů (drobnější perlit, menší kusy kůry a polystyrenu. U větších rostlin potom volím hrubější a ještě o něco více vzdušnější substrát. Do substrátu jako součást je možno přidat i rašeliník, kokosová vlákna a podobně. Předpokládám, že každý si časem najde ten "svůj" správný a vyzkoušený substrát. Substrát je vhodné propláchnout tak, aby se vyplavily drobné součásti nebo prach z uhlí, perlitu nebo rašeliny a následně nedocházelo k tak razantnímu vyplachování do podmisek nebo vitrín a nebylo nutné je příliš často čistit. Některé láčkovky však snášejí dobře i jednodušší substráty, např. čistou rašelinu. Jsou to převážně ty druhy, které i v přírodě rostou na vlhčíš apodmáčených substrátech, např. Nepenthes alata.
1 
2 
3
4 
5 
6
Na dno pěstební nádoby je dobré umístit drenážní vrstvu cca 1-2cm (7), já pro ni používám buď křemenné valouny, štěrk a nebo keramzit. Květník doplním namíchaným substrátem (8). V mezičase vytáhneme rostlinu z původního květníku, případně z obalu, ve kterém jsme ji pořídili, očistíme ji od staré zeminy a snažíme se co nejméně poškodit kořenový systém, to se týká spíše mladých rostlin (10). Očištenou rostlinu vložíme do připraveného květníku a dosypeme přichystaným substrátem (11). Takto připravenou rostlinu již můžeme dát na místo, které jsme pro ni připravili. U mne jsou láčkovky v pokojové vitríně avšak možností jejich pěstování je více. Po přesazení provádím zálivku prolitím substrátu shora tak, aby se naplnila podmiska, poté již nechám vodu vzlínat vzhůru z podmisky téměř do jejího úplného spotřebování. Láčkovky se snažím pravidelně rosit a u menších, nově zasazených rostlin zvyšuji na přechodnou dobu vlhkost po přesazení překrytím krabičkou případně mikrotenovým sáčkem (12). Je to vhodné u těch rostlin, které byly umístěny původně v prostředí s vyšší vlhkostí než je to, ve kterém je budete dále pěstovat. Postupně je můžete přivykat nižší RVV.
7 
8 
9
10
11
12
1 2 3 4 5 6Na dno pěstební nádoby je dobré umístit drenážní vrstvu cca 1-2cm (7), já pro ni používám buď křemenné valouny, štěrk a nebo keramzit. Květník doplním namíchaným substrátem (8). V mezičase vytáhneme rostlinu z původního květníku, případně z obalu, ve kterém jsme ji pořídili, očistíme ji od staré zeminy a snažíme se co nejméně poškodit kořenový systém, to se týká spíše mladých rostlin (10). Očištenou rostlinu vložíme do připraveného květníku a dosypeme přichystaným substrátem (11). Takto připravenou rostlinu již můžeme dát na místo, které jsme pro ni připravili. U mne jsou láčkovky v pokojové vitríně avšak možností jejich pěstování je více. Po přesazení provádím zálivku prolitím substrátu shora tak, aby se naplnila podmiska, poté již nechám vodu vzlínat vzhůru z podmisky téměř do jejího úplného spotřebování. Láčkovky se snažím pravidelně rosit a u menších, nově zasazených rostlin zvyšuji na přechodnou dobu vlhkost po přesazení překrytím krabičkou případně mikrotenovým sáčkem (12). Je to vhodné u těch rostlin, které byly umístěny původně v prostředí s vyšší vlhkostí než je to, ve kterém je budete dále pěstovat. Postupně je můžete přivykat nižší RVV.
7 8 9101112