Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner

Nepenthes ampullaria (Jack, láčkovka baňkovitá)

Oblasti výskytu: Thajsko, Borneo, Nová Guinea, Sumatra, Malajsie, Singapure, Brunei, Andamany, Moluky

 

Roste v oblasti močálů a na rašeliniště bohatých džunglí. Patří k nížinným láčkovkám, výskyt se údává do 500 m. n. m., ale byly zaznamenány výskyty i ve výškách nad 1000 m. n. m. (Nová Guinea). Některé zdroje uvádějí výšku dokonce 2200 m. n. m. (???). Jako správná liána dosahuje délky až 15 metrů. Vykvétá až z úplného vrcholu tzn., že při domácí kultivaci ji rozhodně kvést neuvidíme. Horní láčky na dlouhém oddenku jsou zakrnělé. Zajímavostí této rostliny ovšem je, že vytváří velké množství oddenků a rozrůstá se ve formě shluků tvořených malými soudečkovitými láčkami, mnohdy zabořenými do substrátu nebo rašeliníku. U těchto láček je zásadně potlačeno víčko a láčky jsou shora neuzavřené/nezakryté. Víčko láčky také neobsahuje žádné nektarové žlázy. Pasti této láčkovky jsou přizpůsobeny k lovení lezoucího hmyzu. Některé prýty mají však také šplhavý charakter a vyrůstají až do výšky kolem dvou metrů, přichyceny na okolní vegetaci. Jejich láčky jsou také přizpůsobeny k lapání lezoucího hmyzu.
Láčkovka se často nepěstuje vzhledem k svým značným rozměrům. Pokud má málo místa pro pěstování, může relativně snadno po nějaké době uhynout.
Existuje několik různých forem Nepenthes ampullaria (zelená, červeně kropenatá, dokonce i celočervená forma).

Rostlina patří mezi sciofyty, to jsou rostliny přizpůsobené svou stavbou těla a fyziologií životu na zastíněných místech. Jsou schopny asimilace i při relativně malém množství světla (intenzita nižší než 1%). Mezi sciofyty patří také například různé mechy a kapradiny.

Juvenilní láčky mladé rostliny

Pěstování:

Teplota, osvětlení a vlhkost: Rostlinu pěstuji v pokojové vitríně, teplota v zimě kolísá mezi 26-27 °C přes den a kolem 23-24 °C v noci. Tedy žádný velký teplotní rozdíl. Vlhkost vzduchu přes den kolem 85% RVV, v noci potom stoupají na příbližně 95% RVV. Svítím 14 hodin denně, žádné speciální zářivky, ty jsem zaměnil za obyčejné a rostlinám to naopak prospěla, vzhledem k tomu, že mají vyšší intenzitu světla, která dostatečně nahrazuje barevné spektrum.
Přes léto je situace jiná, teploty nezřídka dosahují 37 °C, v noci sice o něco klesají, ale nijak výrazně (prostě tepelně neizolovaná půda dělá divy). Láčkovky dostávají pěkně zabrat (a nejen láčkovky), zastavují růst. mnohdy shazují láčky a čekají na období ochlazení (to přichází většinou již v polovině srpna - kratší dny, studenější noci) a rostliny vždy následně vyrazí jako o život. Vzdušná vlhkost poletuje přes léto daleko výrazněji - kolísá mezi 65 - 85% RVV. Vzdušnou vlhkost zvyšuji nejen zálivkou, vodopádem, rosením, ale i živým rašeliníkem a vodou na dně vitríny, kterou nalévám do podkladové kamenné drtě. Voda se tak odpařuje a zvyšuje celkovou vlhkost.

Substrát: pro láčkovky používám různý. Některé rostou ve směsi rašeliny s perlitem, jiné potom v substrátu tvořeném úlomky kůry, listů, molitanu, rašeliníku, rašeliny, perlitu, polystyrenu. Kdysi jsem bádal nad poměry, ale pustil jsem to z hlavy, protože jsem zjistil, že u těch mých jim složení substrátu nějak nedělá problém. U většiny láčkovek mám na povrchu substrátu živý rašeliník

Zálivka: přesto že se většinou doporučuje, aby láčkovky nestály trvale ve vodě, já to naopak dělám stabilně, rostliny stojí v podmiskách s vodou, ve chvíli, kdy ji všechnu spotřebují, doplním ji tak, že prolívám substrát shora tak dlouho, až se podmiska opět naplní. Tak to opakuji po celý rok bez toho, že bych měnil princip v různých ročních obdobích. Rostliny pravidelně rosím. Většinou dvakrát denně.

 

Ošetřování: prozatím jsem se nesetkal se zásadními problémy. Pouze při hubení škůdců na jiných rostlinách jsem preventivně postříkal chemickým "koktejlem" i láčkovky a to několikrát po sobě. Dostaly sice zabrat, shodily všechny láčky a půl roku trvalo, než ožily. Následně však s velkou vervou vyrazily, začaly láčkovat a dělají mi radost. Dá se tedy říct, že snesou i silnější dávky chemických přípravků, za relativně malých škod (láčky). Občas se stává, že se na listech začnou tvořit jakési fleky, případně se části listů začínají kroutit (snad houba?). Při těchto příznacích okamžitě ostříhám listy, není potřeba celé, stačí jen napadenou část, rostlina vegetuje i se zkrácenými listy celkem bez problémů. Občas mohou nastat problémy, když se dostane velké množství vody do růstového vrcholu mladé rostliny, navíc buď ve velmi teplém a nebo naopak studeném prostředí, růstový vrchol má potom tendenci uhnívat. Nebezpečí uhnití hrozí i u mladých rostlin z přemokřeného substrátu. U takovýchto rostlin je dobré volit substrát odlehčený a přiměřenou zálivky.

Rozmnožování: může být problematickou záležitostí, vzhledem k tomu, že láčkovky mají samčí a samičí rostliny (květy) a pro opylení je tedy nutno mít dva jedince s rozlišným pohlavím, navíc kvetoucí ve stejnou dobu, což je u nás amatérů téměř nemožné. Naštěstí je většinou možno sehnat pyl od jiných pěstitelů, i když ne vždy z totožného druhu láčkovky. Ale i kříženci vlastní produkce udělají radost. Semena klíčí ve vysoké vzdušné vlhkosti, dostatku světla, mnohdy rozvlekle i když klíčivost není špatná. Dopěstovat roslinu ze semen vyžaduje dávku trpělivosti, času a nějakých zkušeností. Další možnosti rozmnožování je nepohlavní způsob. Láčkovky jsou vlastně liánovité rostliny, tudíž se jejich stonek prodlužuje a protahuje, až se občas stává, že pěstitel už nemá na takto vzrostlou rostlinu místo. Je to však vhodný čas pro řízkování. Stačí seříznout řízek z rostliny v délce cca 15-20 cm, jeho spodní část zbavíme listů, v horní části listy ponecháme, ale zkrátíme je přibližně na polovinu až na třetinu jejich původní délky - fotosyntéza je nutná, ale zároveň se sníží i odpar vody z rostliny. Řízek umístíme do vzdušného substrátu (např. perlit), prolijeme vodou, na celý květník nasadíme igelitový sáček pro co nejvyšší vzdušnou vlhkost a řízek necháme zakořenit, to trvá týdny, někdy i měsíce. V případě, že rostlina zakořenila, je možno přesadit ji již do normálního substrátu a následně postupně odkrýváme igelitový sáček tak, aby si rostlina začala postupně zvykat na nižší vzdušnou vlhkost místa, kde bude umístěna.