Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner
Masožravky, historie, zájmy, foto
Aranské ostrovy - Oileáin Árainn
Tři kulturou starobylé irské ostrovy, vzdálené přibližně 9 mil od Galwayského pobřeží na západě Irska. Spadají do oblasti nazývané Gaeltacht (převážně county Galway a county Clare), tzn.do oblasti, kde se ještě dnes můžeme setkat s lidmi běžně používajícími starý keltský jazyk - irštinu.
Na ostrovech se zachovalo množství památek a malá populace původních obyvatel. Největší ostrov Inis Mór (v irštině doslova Velký ostrov) má přibližně 800 obyvatel, Inis Méain 200 obyvatel a Inis Oírr, nejmenší z ostrovů, 300 obyvatel.
Třikrát jsem již navštívil největší z ostrovů, vzhledem k tomu, že je to místo, které vypadá, jako by se tam zastavil čas nebo možná proto, že to vypadá, jako by tam čas neměl žádný význam. Obrovská pole holého a pustého vápence střídají malá políčka, spíše pastviny a toto vše je rozděleno a ohraničeno bezpočtem kamenných zdí, tak typických zvlášť pro západní část Irska. Zde však není jediné místo, kde by tyto zdi nestály.
Při délce ostrova přibližně 10 km a šířce 2,5 km člověka mimo vlastní přírodní krásu (mimo jiné jezírka a slatiniště) člověka zarazí neuvěřitelné množství památek soustředěné na tomto místě.
Z megalitických památek je k nalezení několik hrobek, jedna z nich, velice dobře zachovalá, je k nalezení nedaleko majáku na nejvyšším bodě ostrova.
Kousek od ní je k vidění ukázka toho, jak naši předkové získávali dešťovou vodu na místech, kde k tomu jsou vhodné podmínky, jako právě tady v Irsku s vysokou mírou ročních srážek. Jednoduchý a účinný systém nádrže a několikanásobně větší záchytné kamenné plochy, po které dopadající voda stéká právě do níže umístěného rezervoáru.
Na ostrově se do dnešních dnů zachovaly ve výborném stavu 4 keltské pevnosti - kruhové Dún Eochla a Dún Eoghanachta.
Na vybíhajícím úzkém skalisku vznikla jeho přehrazením pevnost Dún Dubhchathair (The Black Fort - Černá pevnost)...
...a na okraji ohromných útesů více než sto metrů kolmo nad mořem potom nejznámnější a turisty nejnavštěvovanější Dún Eoghanachta.
Poslední dvě jmenované pevnosti využívají k obraně z jedné nebo více stran právě vysoké, nepřístupné útesy, systém několika valů a také Chevaux-de-frise, což je systém umýslně vztyčených špičatých kamenů, natočených do různých stran v prostoru před hradbami a zpomalujícím postup případných útočníků. (Dún v irštině/keltštině znamená pevnost)
Z období prvních osadníků se zachoval na ostrovech také jediný Clochán na Carraige, stupňovité kamenné obydlí neobvyklého tvaru, zvnějšku kruhová stavba podobná ledovému iglů má ovšem uvnitř jedinou obdélníkovou, stupňovitou kamennou místnost.
Z období počátků a rozvoje křesťanství se zachovalo několik dalších významných staveb. Torzo kamenného kříže s keltskými motivy (High cross), torzo vysoké kruhové věže, které byly v Irsku stavěny mezi 10.-12.stoletím v období vikingských nájezdů a které jsou k vidění jen a pouze v Irsku. Nejmenší kostel na světě - Teampall Bheanáin (Church of St.Benan), přibližně 3,5 metru dlouhý a 2,3 metru široký. Svatý Benan/Bheanáin byl současník Sv.Patrika, který přinesl křesťanství do Irska.
Mezi další památky z doby ranného křesťanství patří areál Na Seacht d´Teampeall (The Seven Churches - Sedm kostelů), obklopený místním hřbitovem. I přes název byly na tomto místě původně jen dva kostely a to Teampall Brecan a Teampall an Phoil, ostatní ruiny, které jsou na místě k vidění nepatřily kostelům ale kláštěrním domům z 15.století. V okolí je k vidění také několik starých křížů.
Aby to kdysi neměli věřící asi moc daleko, nalezneme na ostrově ruiny ještě dalších dvou starých kostelů - Teampaill Asurnai a Teampail Chiarain. Samozřejmě také zbytky původního kláštera.
Z pozdější doby (1587) pochází Caisleán Aircín (Arkin´s Castle - Arkinův hrad), který byl v pozdější době okupován Cromwellovými jednotkami a ty na jeho opravu a zpevnění bohužel použily materiál z okolních, daleko starších monumentů (např.kruhové věže a Teampaill Bheanáin).
Rozmanitost těchto ostrovů, jejich tajemnou, prastarou a zvláštní atmosféru umocňují navíc po celé západní straně ostrova mocné útesy - cliffs, kde si můžete dostatečně užít adrenalinových pohledů do úžasných hloubek.
Na ostrovech se zachovalo množství památek a malá populace původních obyvatel. Největší ostrov Inis Mór (v irštině doslova Velký ostrov) má přibližně 800 obyvatel, Inis Méain 200 obyvatel a Inis Oírr, nejmenší z ostrovů, 300 obyvatel.
Třikrát jsem již navštívil největší z ostrovů, vzhledem k tomu, že je to místo, které vypadá, jako by se tam zastavil čas nebo možná proto, že to vypadá, jako by tam čas neměl žádný význam. Obrovská pole holého a pustého vápence střídají malá políčka, spíše pastviny a toto vše je rozděleno a ohraničeno bezpočtem kamenných zdí, tak typických zvlášť pro západní část Irska. Zde však není jediné místo, kde by tyto zdi nestály.
Při délce ostrova přibližně 10 km a šířce 2,5 km člověka mimo vlastní přírodní krásu (mimo jiné jezírka a slatiniště) člověka zarazí neuvěřitelné množství památek soustředěné na tomto místě.
Z megalitických památek je k nalezení několik hrobek, jedna z nich, velice dobře zachovalá, je k nalezení nedaleko majáku na nejvyšším bodě ostrova.
Kousek od ní je k vidění ukázka toho, jak naši předkové získávali dešťovou vodu na místech, kde k tomu jsou vhodné podmínky, jako právě tady v Irsku s vysokou mírou ročních srážek. Jednoduchý a účinný systém nádrže a několikanásobně větší záchytné kamenné plochy, po které dopadající voda stéká právě do níže umístěného rezervoáru.
Na ostrově se do dnešních dnů zachovaly ve výborném stavu 4 keltské pevnosti - kruhové Dún Eochla a Dún Eoghanachta.
Na vybíhajícím úzkém skalisku vznikla jeho přehrazením pevnost Dún Dubhchathair (The Black Fort - Černá pevnost)...
...a na okraji ohromných útesů více než sto metrů kolmo nad mořem potom nejznámnější a turisty nejnavštěvovanější Dún Eoghanachta.
Poslední dvě jmenované pevnosti využívají k obraně z jedné nebo více stran právě vysoké, nepřístupné útesy, systém několika valů a také Chevaux-de-frise, což je systém umýslně vztyčených špičatých kamenů, natočených do různých stran v prostoru před hradbami a zpomalujícím postup případných útočníků. (Dún v irštině/keltštině znamená pevnost)
Z období prvních osadníků se zachoval na ostrovech také jediný Clochán na Carraige, stupňovité kamenné obydlí neobvyklého tvaru, zvnějšku kruhová stavba podobná ledovému iglů má ovšem uvnitř jedinou obdélníkovou, stupňovitou kamennou místnost.
Z období počátků a rozvoje křesťanství se zachovalo několik dalších významných staveb. Torzo kamenného kříže s keltskými motivy (High cross), torzo vysoké kruhové věže, které byly v Irsku stavěny mezi 10.-12.stoletím v období vikingských nájezdů a které jsou k vidění jen a pouze v Irsku. Nejmenší kostel na světě - Teampall Bheanáin (Church of St.Benan), přibližně 3,5 metru dlouhý a 2,3 metru široký. Svatý Benan/Bheanáin byl současník Sv.Patrika, který přinesl křesťanství do Irska.
Mezi další památky z doby ranného křesťanství patří areál Na Seacht d´Teampeall (The Seven Churches - Sedm kostelů), obklopený místním hřbitovem. I přes název byly na tomto místě původně jen dva kostely a to Teampall Brecan a Teampall an Phoil, ostatní ruiny, které jsou na místě k vidění nepatřily kostelům ale kláštěrním domům z 15.století. V okolí je k vidění také několik starých křížů.
Aby to kdysi neměli věřící asi moc daleko, nalezneme na ostrově ruiny ještě dalších dvou starých kostelů - Teampaill Asurnai a Teampail Chiarain. Samozřejmě také zbytky původního kláštera.
Z pozdější doby (1587) pochází Caisleán Aircín (Arkin´s Castle - Arkinův hrad), který byl v pozdější době okupován Cromwellovými jednotkami a ty na jeho opravu a zpevnění bohužel použily materiál z okolních, daleko starších monumentů (např.kruhové věže a Teampaill Bheanáin).
Rozmanitost těchto ostrovů, jejich tajemnou, prastarou a zvláštní atmosféru umocňují navíc po celé západní straně ostrova mocné útesy - cliffs, kde si můžete dostatečně užít adrenalinových pohledů do úžasných hloubek.
Údolí řeky Boyne - Brú na Bóinne
Údolí řeky Boyne se rozkládá severně od Dublinu, přibližně v polovině cesty do Severního Irska mezi průmyslovým městem Drogheda, County Louth a městem Slane, County Meath.
Tato oblast je význámná pro Irsko nejen tím, že nedaleko odtud (přibližně 25km na JV se nachází významné sídlo starých irských panovníků Tara (The Hill of Tara), ale hlavně tím, že toto údolí je plné megalitických, předkřesťanských, respektive předkeltských památek. Mezi desítkami menších či větších pozůstatků dávné historie vyniká obzvlášť trojice 5000 let starých chodbových hrobek (Passage tombs) - Knowth, Dowth a Newgrange.
Tyto památky jsou zapsány mimo jiné v seznamu UNESCO. Vykopávky, konzervace a renovace probíhaly na místě od roku 1962 téměř 30 let. Co se týká Dowth, práce na tomto místě nejsou stále dokončeny a hrobka je veřejnosti nepřístupná. Vstup do celého areálu je zajištěn prostřednictvím Heritage Centre "Brú na Boinne" a návštěvníci jsou k prohlídkám odváženi mikrobusy.
Knowth
Největší ze tří hrobek/posvátných/kultovních míst/mohyl je Knowth. Pochází z doby 3300 let př.n.l. a éra národa/obyvatelstva přímo spojeného s jeho výstavbou a kulturou žila na místě dalších přibližně 400 let. Vlastní největší mohyla byla původně obklopena pravděpodobně více než 18 dalšími menšími mohylami. Mohyly sami o sobě byly používány pro pohřbívání, ale místo samotné mělo pro komunitu daleko širší význam, mimo jiné jako místo k oslavě předků, symbol postavení, stejně jako územní označení.
Všechny mohyly jsou kruhové a pokryté trávou. Největší z nich má průměr v nejširším místě 90 m a pokrývá plochu přibližně 0,6 ha. Všechny mohyly jsou dokola obklopeny obrubními kameny (kerbstones), které byly v minulosti na místo dopraveny z rozličných míst, mnohdy vzdálených i několik desítek kilometrů, pravděpodobně na lodích po řece Boyne. Nejtěžší z kamenů má přibližně 1,5 tuny. Mnoho z nich je plasticky zdobeno rozličnými rytinami.
Do malých mohyl vedla vždy jen jedna chodba, do největší z nich potom chodby dvě, východní - dlouhá 40m a ústící do tříkomorové pohřební místnosti 6 metrů vysoké, připomínající úl (vystavěné formou krakorců, postupně se překrývajících kamenů - corbelling), západní chodba je dlouhá více než 34 metrů a liší se stavbou od východní chodby, protože se přibližně ve 3/4 své délky stáčí, za tímto ohybem je parapet, který chodbu zužuje přibližně na 40cm, poté se opět poněkud rozšiřuje a končí 2 metry vysokou komorou překrytou obrovským, dvoumetrovým balvanem. Vchody do těchto chodeb jsou směrovány tak, že před cca 5000 lety do nich dopadalo světlo během jarní a podzimní rovnodennosti.
Newgrange
Pravděpodobně nejznámnější ze tří velkých mohyl v údolí, plně rekonstruovaná, přístupná od roku 1699, kdy byl náhodou při těžbě kamene pro okolní cesty objeven vchod do chodby. Bohužel díky tomu zmizelo mnoho z očekávané pohřební výbavy a kosterních pozůstatků, uchovaných ve zbytcích popela z žárových pohřbů. Přesto se ještě při začátku archeologických vykopávek dalo zjistit, že uvnitř bylo pohřbeno minimálně 5 jedinců.
Newgrange se liší od ostatních mohyl jedním významným prvkem a to je fasáda vytvořená z křemenných kamenů a granitu. Surovina na výstavbu přitom byla dopravena na místo z velké vzdálenosti. Křemen pochází z pohoří Wicklow a kulovité granitové balvany potom z oblastí Mourne a Carlingford.
Do mohyly vede jediná chodba, dlouhá "pouhých" 19 metrů (srovnej s velkou mohylou Knowth), která je ukončena komorou se třemi výklenky. Výška komory je 6 metrů a má stejný konstrukční systém jako komora u mohyly Knowth. Do dnešní doby zůstala vodotěsná. Mohyla má oválný tvar, zabírá plochu necelého 0,5 hektaru a materiál použitý na její stavbu váží okolo 200.000 tun. Původně byla celá mohyla obklopena kruhem vztyčených kamenů, z nichž do dnešní doby zůstalo na svém místě jen několik málo, hlavně před vlastním vstupem do mohyly. Z tohoto kruhu kamenů se dá usuzovat na to, že "mohyla" měla mimo jiné astronomický význam.
Obrubní kameny narozdíl od Knowth, jsou v podstatě bez rytin, mimo nádherného kamene u vstupu (jež je nejznámnější a také bývá často používán jako symbol Brú na Boinne a irského kulturního dědictví) a obrubního kamene K52. Tyto kameny patří k ukázkám toho nejlepšího z umění megalitické doby. Na několika dalších je patrné, že pravděpodobně nějaké rytiny nesly, nejsou však tak dobře zachované jako u mohyly v Knowthu.
Největší zajímavostí Newgrange je dozajista osvětlování pohřební a rituální komory v období zimního slunovratu, tzn.21.12. Během cca 5 dní okolo tohoto data dopadají paprsky vycházejícího slunce zvláštním otvorem nad vlastním vchodem, tzv.střešním oknem (roof box) do komory. Ozáří prostřední výklenek a v té chvíli spojnice sluneční kotouč - jeden z kamenů z kruhu kolem Newgrange - střešní okénko a prostřední komora, tvoří pomyslnou přímku.
Vypovídá to o významných znalostech této megalitické kultury, mimo jiné je totiž Newgrange nejstarší stavbou na světě u které se podařilo prokázat podobné vlastnosti, které nemohly být nahodilé. Pro megalitické kultury byl totiž zimní slunovrat začátkem nového roku, svátkem znovuzrození.
Tato oblast je význámná pro Irsko nejen tím, že nedaleko odtud (přibližně 25km na JV se nachází významné sídlo starých irských panovníků Tara (The Hill of Tara), ale hlavně tím, že toto údolí je plné megalitických, předkřesťanských, respektive předkeltských památek. Mezi desítkami menších či větších pozůstatků dávné historie vyniká obzvlášť trojice 5000 let starých chodbových hrobek (Passage tombs) - Knowth, Dowth a Newgrange.
Tyto památky jsou zapsány mimo jiné v seznamu UNESCO. Vykopávky, konzervace a renovace probíhaly na místě od roku 1962 téměř 30 let. Co se týká Dowth, práce na tomto místě nejsou stále dokončeny a hrobka je veřejnosti nepřístupná. Vstup do celého areálu je zajištěn prostřednictvím Heritage Centre "Brú na Boinne" a návštěvníci jsou k prohlídkám odváženi mikrobusy.
Knowth
Největší ze tří hrobek/posvátných/kultovních míst/mohyl je Knowth. Pochází z doby 3300 let př.n.l. a éra národa/obyvatelstva přímo spojeného s jeho výstavbou a kulturou žila na místě dalších přibližně 400 let. Vlastní největší mohyla byla původně obklopena pravděpodobně více než 18 dalšími menšími mohylami. Mohyly sami o sobě byly používány pro pohřbívání, ale místo samotné mělo pro komunitu daleko širší význam, mimo jiné jako místo k oslavě předků, symbol postavení, stejně jako územní označení.
Všechny mohyly jsou kruhové a pokryté trávou. Největší z nich má průměr v nejširším místě 90 m a pokrývá plochu přibližně 0,6 ha. Všechny mohyly jsou dokola obklopeny obrubními kameny (kerbstones), které byly v minulosti na místo dopraveny z rozličných míst, mnohdy vzdálených i několik desítek kilometrů, pravděpodobně na lodích po řece Boyne. Nejtěžší z kamenů má přibližně 1,5 tuny. Mnoho z nich je plasticky zdobeno rozličnými rytinami.
Do malých mohyl vedla vždy jen jedna chodba, do největší z nich potom chodby dvě, východní - dlouhá 40m a ústící do tříkomorové pohřební místnosti 6 metrů vysoké, připomínající úl (vystavěné formou krakorců, postupně se překrývajících kamenů - corbelling), západní chodba je dlouhá více než 34 metrů a liší se stavbou od východní chodby, protože se přibližně ve 3/4 své délky stáčí, za tímto ohybem je parapet, který chodbu zužuje přibližně na 40cm, poté se opět poněkud rozšiřuje a končí 2 metry vysokou komorou překrytou obrovským, dvoumetrovým balvanem. Vchody do těchto chodeb jsou směrovány tak, že před cca 5000 lety do nich dopadalo světlo během jarní a podzimní rovnodennosti.
Newgrange
Pravděpodobně nejznámnější ze tří velkých mohyl v údolí, plně rekonstruovaná, přístupná od roku 1699, kdy byl náhodou při těžbě kamene pro okolní cesty objeven vchod do chodby. Bohužel díky tomu zmizelo mnoho z očekávané pohřební výbavy a kosterních pozůstatků, uchovaných ve zbytcích popela z žárových pohřbů. Přesto se ještě při začátku archeologických vykopávek dalo zjistit, že uvnitř bylo pohřbeno minimálně 5 jedinců.
Newgrange se liší od ostatních mohyl jedním významným prvkem a to je fasáda vytvořená z křemenných kamenů a granitu. Surovina na výstavbu přitom byla dopravena na místo z velké vzdálenosti. Křemen pochází z pohoří Wicklow a kulovité granitové balvany potom z oblastí Mourne a Carlingford.
Do mohyly vede jediná chodba, dlouhá "pouhých" 19 metrů (srovnej s velkou mohylou Knowth), která je ukončena komorou se třemi výklenky. Výška komory je 6 metrů a má stejný konstrukční systém jako komora u mohyly Knowth. Do dnešní doby zůstala vodotěsná. Mohyla má oválný tvar, zabírá plochu necelého 0,5 hektaru a materiál použitý na její stavbu váží okolo 200.000 tun. Původně byla celá mohyla obklopena kruhem vztyčených kamenů, z nichž do dnešní doby zůstalo na svém místě jen několik málo, hlavně před vlastním vstupem do mohyly. Z tohoto kruhu kamenů se dá usuzovat na to, že "mohyla" měla mimo jiné astronomický význam.
Obrubní kameny narozdíl od Knowth, jsou v podstatě bez rytin, mimo nádherného kamene u vstupu (jež je nejznámnější a také bývá často používán jako symbol Brú na Boinne a irského kulturního dědictví) a obrubního kamene K52. Tyto kameny patří k ukázkám toho nejlepšího z umění megalitické doby. Na několika dalších je patrné, že pravděpodobně nějaké rytiny nesly, nejsou však tak dobře zachované jako u mohyly v Knowthu.
Největší zajímavostí Newgrange je dozajista osvětlování pohřební a rituální komory v období zimního slunovratu, tzn.21.12. Během cca 5 dní okolo tohoto data dopadají paprsky vycházejícího slunce zvláštním otvorem nad vlastním vchodem, tzv.střešním oknem (roof box) do komory. Ozáří prostřední výklenek a v té chvíli spojnice sluneční kotouč - jeden z kamenů z kruhu kolem Newgrange - střešní okénko a prostřední komora, tvoří pomyslnou přímku.
Vypovídá to o významných znalostech této megalitické kultury, mimo jiné je totiž Newgrange nejstarší stavbou na světě u které se podařilo prokázat podobné vlastnosti, které nemohly být nahodilé. Pro megalitické kultury byl totiž zimní slunovrat začátkem nového roku, svátkem znovuzrození.