Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner

Heliamphora tatei var. tatei (Gleason) BCP H12

Masožravá rostlina patřící do rodu heliamfor, rostlin nehostinných oblastí severu jižní Ameriky (Guyana, Brazílie, Venezuela), povětšinou na málo dostupných stolových horách.

H. tatei je pojmenována po Gergi Tateovi, který vedl několik expedic do Guyanské vysočiny. Rostlina byla poprvé objevena na vrcholu a úpatí Cerro Duida a Cerro Huachamacare, ve výškách 1700-2400 m. n. m. Je však také známo, že se vyskytuje v podobných výškách na bočních svazích Cerro Marahuaca a možná také v jižní části Cerro Neblina. Další populace jsou známy z Cerro Aracamuni a Cerro Avispa, ale tyto rostliny se mírně liší od těch z typové lokality. Nejsou známi přírodní kříženci tohoto druhu, nicméně na Cerro Duida a Cerro Huachamacare rostou tyto rostliny společně s H. macdonaldae a je tedy možné, že se hybridy mohou objevit. 

První dospělé láčky vyrůstající mezi juvenilními

Rostlina zvolila zajímavou strategii pro boj s okolní vegetací (křovinami a řídkými mlžnými lesy - např. s Bonnetia sp.). Vytváří vzpřímený, dřevitý stonek, který podpírá a zvedá listovou růžici až do výšky dvou metrů nad okolní terén. Pokud dosáhne větší výšky, váha růžic naplněných vodou skloní stonek, který se následně opět snaží růžici zvedat. Tak vzniká jakási vlnovka. Dá se říci, že čím starší rostlina, tím delší stonek, podobně tomu je například u H. neblinae. Stonek každé rostliny povyroste za rok o 4-10 cm, to tedy znamená, že rostliny mohou být staré i desítky let.

Láčky mohou dosahovat 25-35 cm, u horní části mírně nálevkovité, ve spodní části mírně baňaté, přesto celkově však úzké a dlouhé. Široké jsou 5-9 cm. Drenážní otvor je přibližně v jedné třetině výšky láčky.Pokud by tento mechanismus láčky neměly, dešťová voda by způsobila, že by se celý systém vlastní vahou zhroutil. Nektarové víčko je malé a převážně kónické. Vnitřní část horní poloviny láčky je vystlán dolů směřujícími chlupy.

 
Horní část láčky s nektarovým víčkem a silně ochlupený vnějším lem láčky heliamfory

Rostlina je barevně relativně variabilní - od jasně žlutavě bílé u mladých růžic, přes jasně jablečně zelenou, nebo žlutozelené s červeným nektarovým víčkem. Jiné variety mají červenou žilnatinu nebo u některých variet je to třeba lysý červený pruh, který běží středem zadní části interiéru láčky.

Snažím se tuto rostlinu, navzdory obecným poznatkům, pěstovat v teplé vitríně s láčkovkami, v substrátu tvořeném rašelinou, perlitem, molitanem. Na povrchu je potom živý rašeliník. Rostlinu téměř nezalévám (do substrátu - občas jen proleju), rostliny nemají totiž rády převlhčení kořenů - uhnívají. Substrát je proto většinou výrazně suchý, rostliny rosím vodou do láček, částečně potom povrch substrátu s živým rašeliníkem. Teploty v průběhu roku kolísají maximálně mezi 22 - 27 °C. Vzdušná vlhkost ve vitríně je mezi 70 (v létě) a 90 %RVV (po zbývající části roku). Rostlinám celoročně přisvěcuji přibližně na 14 hodinovou délku dne pomocí umělého osvětlení. Nehnojím, nedokrmuji hmyzem.

 
Sestava heliamfor ve zmiňované teplé vitríně: H. minor, H.heterodoxa a H. tatei (zleva)

 
Trs rostlin kombinující juvenilní i dospělé láčky je celkem impozantní

 
Heliamphora tatei var. tatei pěstuji kupodivu v teplé vitríně, společně s dalšími heliamforami a také svými láčkovkami (na snímku společně s Nepenthes sibuyanensis a kapradinami)

ZPĚT