Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner

Drosera schizandra Diels

Tato rostlina má své stanoviště jen a pouze na mokrém území deštného pralesa hory Mount Bartle Frere jež je nejvyšší horou Queenslandu dosahující výšky 1680 (jiné zdroje 1622) m.n.m. a nachází se jižně od města Cairns jako součást horského pásma Bellenden Ker s řekou Russel River. Rostlina dává přednost velmi stinným místům s vlhkou, kyprou, písečnou půdou. Jedná převážně přímo o horské svahy.

V tomto prostředí vládnou tropické klimatické podmínky. Průměrná roční výše srážek se pohybuje kolem 4400 mm, výjimkou však nejsou ani vyšší hodnoty. V zimním období je však klima sušší. Teploty nikdy neklesají pod 15 °C a také množství dnů slunečního svitu se pohybuje kolem 300 ročně.

Barva listů se pohybuje od jakoby pobledlé zelené k leskle tmavě zelené. Listy v přirozeném prostředí dosahují velikosti do 10 cm na délku a 5 cm na šířku. Rostlina má pouze krátké, jemné tentakule a tak je málo účinným lovcem hmyzu. Drosera schizandra má z této tříčlenné skupiny rosnatek nejmenší počet tentakul na plochu.

Drosera schizandra tvoří listovou růžici, listy vyrůstají postupně, jako by v jednotlivých "patrech"/stupních, každé z pater je pootočeno tak, že listy z vyššího patra vyrůstají nad mezerami listů z patra nižšího. Na listech je jasně viditelné žebrování.

Rostlina vytváří přibližně 10-12cm vysoký květní stvol s tmavě červenými kvítky , velice podobnými i zbylým dvěma rosnatkám této skupiny. Kvete většinou začátkem australského léta, tzn.přibližně v listopadu. V kultuře však Drosera schizandra kvete vzácně. Ovšem rostlina je schopna vytvářet nové rostlinky, odnože na koncích větveného kořenového systému.

Boční pohled na dospělou rostlinu s viditelným množstvím tentakul (vlevo) a detail listu s žebrováním typickým pro Drosera schizandra (vpravo)

Drosera schizandra je považována za nejnáročněji pěstovanou rosnatku z výše zmiňované skupiny pralesních stínomilných rosnatek. Díky tomu je Drosera schizandra neustále relativně vzácně pěstovanou rostlinou v amatérských kultivacích. Dalším důvodem je však spíše nenápadný a nezajímavý vzhled rostliny, s čímž osobně nesouhlasím. V kultuře obvykle rostlina dosahuje maximálně poloviční velikosti dosahované v přírodě. Důležité pro pěstování také je, vyhnout se přímému slunečnímu světlu, obzvláště v letním období. Rostlina má ráda vysokou vzdušnou vlhkost, okolo 80% RVV.

Snažte se udržovat po dobu celého roku teplotu kolem 25 °C.

Pro rozmnožování lze použít listové řízky, protože rostliny v kultuře kvetou jen vzácně. Pokud příliš nespěcháte, můžete počkat na to, až rostliny začnou produkovat nové rostlinky ze svých kořenů. (podobně jako u Drosera Adelae).

Jako substrát používám opětovně směs rašeliny, perlitu a křemičitého písku v poměru přibližně 1 : 1 : 1,5 - 2. Taktéž jsem použil již osvědčenou preventivní protiplísňovou ochranu, na povrch substrátu jsem umístil malé množství živého rašeliníku.

Dospělá rostlina o průměru růžice 7 cm (vlevo) a skupina mladých rostlin, průměr do 0,5 cm (vpravo)

 
Nově získaný klon D. schizandra je daleko vitálnější, téměř lavinovitě se množí, roste bez problémů a rosí jako o život.