Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner

Tyto tři pralesní rosnatky pěstuji obdobným způsobem. Přestože jsem původně rostliny pěstoval v polouzavřeném akváriu, rozhodl jsem se nakonec zvolit jinou metodu, která by se v některých ohledech přibližovala jejich původnímu prostředí a to přesto, že jsem zastáncem přizpůsobování rostlin mým podmínkám a nikoliv obráceně. Ale dospěl jsem k názoru, že je vhodné porovnat různé způsoby pěstování a z nich si následně vybrat ten, jenž rostlinám nejvíce vyhovuje, protože tyto podmínky se potom projeví i v kráse a vitalitě rostlin a přiznejme si, že to je jeden z důvodů, ne-li ten hlavní, k pěstování rostlin.

Rostliny pěstuji v umělohmotných nádobách, původně sloužících jako obalový materiál pro perníky. Jednotlivý pěstební set tvoří tři takovéto plastové nádoby. Momentálně mám 4 takovéto pěstební sety, 3 čtvercového průměru a jeden kruhového. Přednost dávám jednoznačně čtvercovým, pro lepší možnost uskladnění a lepší možnost propojování kompletů.

Všechny tři krabičky tvořící jeden komplet jsou o stejných rozměrech a to 18 x 18 x 8 cm. Dají se do sebe velice dobře zasunout a vzhledem k vystouplému okraji cca 1 cm pod vrchní hranou krabičky nedosedají jedna do druhé až úplně na dno nýbrž vytvoří právě 1 cm vysoký prostor uvnitř, který používám pro permanentní zálivku.

Substrát proliju zálivkovou vodou. Osobně používám už několik let vodovodní převařenou vodu neutralizovanou malým množstvím octa (na 5 litrů vody přibližně 1-2 lžíce octa) a za celou dobu jsem se nesetkal s odmítáním těchto rostlin. Následně zasadím rostliny tak, aby měly alespoň v počátku dostatek místa. Při velikostech těchto krabiček v nich pěstuji 4 dospělé Drosera prolifera, 4 dospělé Drosera schizandra a vzhledem k vitalitě Drosera adelae téměř neustále neměřitelné množství těchto rostlin.

 

Po zasazení dolévám zálivkovou vodu tak, aby její hladina byla  v podstatě na úrovni vrchní části substrátu, pro Drosera schizandra potom o něco více, protože se ukázalo, že jí svědčí silné zamokření.

Nakonec jsou rostliny uzavřeny třetí krabičkou. V tomto kompletu je možno dosahovat běžně téměř 100%  RVV, ale vlhkost se dá částečně regulovat nadzvedáváním horní krabičky, ta drží v několika polohách.

Rostliny (mimo období duben až říjen, viz níže) pěstuji na východním parapetu, kam dopadá slunce omezeně jen přibližně dvě hodiny denně. Teplota se od podzimu do jara pohybuje na parapetu od 15 °C do 17 °C. Od března rostlinám částečně stíním, protože jarní slunce je pro ně vcelku agresivní, i když Drosera adelae má tendenci se zabarvovat pěkně do červena. Důležité je dbát na to, aby se rostliny v takto malém prostoru nepřehřívaly.

Tento princip mi přijde vhodnější, než používání klasických krabiček na potraviny, které se dají běžně koupit. Ty totiž takto pěkně nezapadají jedna do druhé, jsou z daleko tvrdšího plastu, jsou většinou příliš hluboké pro pohodlnou manipulaci nebo naopak příliš nízké a komplikovaně se přikrývají, respektive zvyšují. I když určitě existuje více způsobů, jak tyto rostliny pěstovat, já zůstávám u tohoto.

O venkovní kultivaci se dočtete níže.

V roce 2006 jsem poprvé vyzkoušel pěstovat pralesní rosnatky (D. adelae, D. prolifera, D. schizandra) od jara do podzimu na balkoně. Do té doby jsem je vždy pěstoval na východním parapetu v umělohmotných, uzavřených krabičkách - viz sekce "Mé články". Ve chvíli kdy přišla ohromná vedra, řekl jsem si, že rostlinám bude nejlépe na balkoně a nevrátil jsem je zpět ani ve chvíli, kdy se v srpnu výrazně ochladilo a rosnatky zůstaly venku až do konce mé pěstební sezony, tzn. do té doby, než jsem zazimovával i ostatní rostliny (špirlice, mucholapky, tučnice).

Po prvotním přizpůsobování rostlin a zvláště potom při výrazném srpnovém ochlazení došlo k intenzivnímu růstu rostlin. Viditelně jim prospěly výkyvy denních a nočních teplot.

Tyto rostliny, přestože pro většinu pěstitelů asi nepatří mezi ty nejatraktivnější, jsou naopak jedněmi z mých nejoblíbenějších, nesnažím se je pěstovat pro krásu a pro oko, naopak se snažím, si jich v krabicích moc nevšímat tzn., že si rostou, jak se jim chce a také jak se jim daří. Z mého pohledu jim to jednoznačně prospívá.
Letošní rok mi také díky omylu, nebo spíš zapomnětlivosti pomohl vyřešit mé dlouhodobé problémy s pěstováním D. schizandra. Rostliny mi dříve spíš přežívaly, nežli skutečně rostly. Při odjezdu na dovolenou jsem však zapomněl dovřít krabičku s D. schizandra a během dešťů potom dovnitř nateklo docela značné množství vody. Jaké bylo mé překvapení, když jsem po návratu zjistil, že se původní rostlina neuvěřitelně vzchopila a "jede" jako o život. Za další cca 4 týdny konečně začaly rašit z kořenů první nové rostliny, což se mi dříve také nikdy nepodařilo.
Od té doby pěstuji D. schizandra vždy se substrátem zalitým více či méně vodou a je vidět, že rostlinám to opravdu prospělo.

Pralesní rosnatky (+ D. paradoxa)
Substrát: rašelina : perlit : křemičitý písek (1 : 1 : 1,5), vrstva substrátu do 2cm maximálně, zálivka převařenou vodou neutralizovanou octem, permanentní zálivka spodem, i když při konstrukci pěstebních umělohmotných krabiček zálivkovou vodu do nádržky prolévám horem/substrátem. Teplota přes zimu na východním okenním parapetu okolo 15 °C s dopadajícím zimním sluncem, které na přechodnou dobu zvyšuje teplotu v krabičkách na cca 17 °C, přes letní sezonu dle počasí. Rostliny stojí ve stínu s dostatkem rozptýleného světla.