Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner
Masožravky, historie, zájmy, foto
Taxonomické zařazení rodu
| Říše | Plantae | rostliny |
| Oddělení | Magnoliophyta | krytosemenné |
| Třída | Magnoliopsida | dvouděložné |
| Řád | Caryophyllales | hvozdíkotvaré |
| Čeleď | Droseraceae | rosnatkovité |
| Rod | Dionaea | mucholapka |
Mucholapka podivná - informace o pěstovaní a sbírkových rostlinách
- Jediný zástupce masožravé rostliny tohoto rodu, původem z východního pobřeží Spojených států
- Existuje mnoho přírodních i uměle vypěstovaných kultivarů a klonů
- Pro bližší informace klikněte na odkazy výše
Jediný druh tohoto rodu. Oblast výskytu je omezena pouze na malou část Spojených Států Amerických a to na pobřežní oblast Jižní a Severní Karolíny v místech, kde se rozprostírají subtropické močály. Podle posledních zpráv (M. Studnička), byla nalezena malá, geograficky oddělená populace na severu Floridy.
Mucholapka jako jediná masožravá pozemní rostlina používá k lapání kořisti rychle se uzavírajícími, vývojem upravenými, čepelemi listů. Rychlost reakce se uvádí mezi 0,5 - 1 s. Záleží na stáří rostliny, její kondici, klimatických podmínkách (více slunce = rychlejší reakce).
Čepele listů jsou vybaveny jakýmisi zuby, které při uzavření do sebe zapadají a znesnadňují únik hmyzu (většina kořisti je lezoucí hmyz, jen menší část tvoří skutečně například mouchy) ještě předtím, než se past stačí pevně sevřít a v podstatě hermeticky uzavřít.
Poté jsou dovnitř takto vzniklé "komory" vypouštěny trávicí látky, které rozkládají měkké části polapeného hmyzu. Po strávení kořisti se pasti znovu otevírají po cca 2-5 dnech (záleží na velikosti kořisti a stavu rostliny). Past je schopna sklapnout během své životnosti několikrát, ale její reakční doba se prodlužuje kvůli tomu, že se postupně vlastně opotřebovává a stárne. Udává se, že pasti jsou velké 2-4 cm (snad i 5 cm???)
Vlevo jarní/podzimní listová růžice, vpravo potom letní vztyčené řapíky s pastmi
Jako spouštěcí mechanismus slouží šestice chloupků - na každé straně čepele vždy po třech, které musí být podrážděny vždy minimálně 2x v rozmezí přibližně 5-20 s, což je teprve impuls pro past k jejímu sevření. Je to zároveň jakási pojistka, aby past nesklapla například, když prší.
Mucholapka je cizosprašná a rozkvétá, povětšinou na jaře, bílými květy velkými i 3,5 cm.
Přestože existuje pouze jediný druh mucholapky, je možno získat mnoho kultivarů, rozličných tvarů a barev. Většinou jde o různé genetické a barevné odchylky (Dentata, Sawtooth, Akai Ryu, Red Form, All Green atd.)
Mucholapky rostou v kyselé, silně písčité půdě s minimem organických částí, které většinou pokrývají jen povrch na výživné látky chudého substrátu. Slatiniště, kde se rostlina vyskytuje, bývají pokryta travnatým porostem nižšího vzrůstu a jsou exponovány slunečnímu záření. Mucholapka má vyvinutý dobrý systém pro přežívání déletrvajícího sucha a nebo období po požárech, kdy ostatní rostliny bývají spáleny a nějakou dobu jim trvá, než tato místa znovu osídlí. Mucholapka má totiž pod povrchem substrátu cibulovitý útvar, který jí k tomuto přežití napomáhá a v němž schraňuje živiny a vodu. Udává se, že tato součást rostliny může být až 10 cm pod povrchem substrátu.
Spouštěcí mechanismus pastí - chloupky (vlevo) a dobře patrné "ozubení" pastí (vpravo)
Podnebí je přímořské, tedy značně vlhké a zároveň relativně teplé. Teploty se zde pohybují, v závislosti na ročním období, od mrazů v zimě (většinou kolem nuly, výjimečně i -20 °C, bez sněhové pokrývky) až po teplotu daleko přesahující 30 °C v létě.
Roste povětšinou na výsluní a nebo v polostínu, potom se jí daří nejlépe. Může však růst i v úplném stínu, nedosahuje však takových rozměrů, vybarvení a pravděpodobně i vitality.
Rostlinná růžice: několik typů listů, přes zimu jsou většinou potlačeny pasti a zvětšená část řapíku pro lepší asimilaci, na jaře přisedlé kruhovité růžice kratších listů s pastmi, přes léto potom vztyčené a dlouhé řapíky s velkými pastmi
Past se zbytky strávené kořisti, v tomto případě malé mušky (vlevo) a typický květ mucholapky (vpravo)
Substrát: vlhká, silně písčitá půda na přírodních stanovištích, malý obsah živin a občas i jílu v půdě, v kultuře směs rašelina, křemičitý písek, perlit, poměr například 1 : 2 : 1, perlit přidávám proto, aby substrát nebyl příliš těžký
Světlo: výsluní a nebo polostín, pro rostlinu je světlo naprosto rozhodujícím pěstebním faktorem, bez dostatku světla rostliny nemohou dlouhodobě dobře prosperovat, stávají se slabšími a náchylnějšími k chorobám, škůdcům atd.
Zálivka: celoročně vlhký substrát, může stát ve vodě (hladina vody by neměla dosahovat úrovně kořenů!), v zimě omezení zálivky, zalévat nejlépe dešťovou nebo demineralizovanou vodou
Letnění: rostliny zvládají dobře letnění v bezmrazovém období, jsou vitálnější a ne tak choulostivé, pozor při přechodu ze zimní kultivace, nutno nechat rostliny přivyknout teplu, rozdílu teplot, případně vyššímu světelnému toku, rostliny však mohou být celoročně pěstovány i venku, na zimu nutno zajistit určitou ochranu - přikrýt chvojím, netkanou textilií nebo sněhem, holomrazy je mohou zahubit
Zimování: lepší je zimování v chladnějších podmínkách, s omezením zálivky, s menší intenzitou světla (i když lze celoročně pěstovat i v bytových podmínkách), rostlina si tak odpočine a o to lépe na jaře vyrazí do další vegetační sezony, v klidovém - zimním období je dobré udržovat teplotu max. kolem 10 °C tak, aby rostliny bezpečně zastavily růst, potom může být i znatelně nižší intenzita světla, rostliny většinou při přechodu na nepříznivé, zimní podmínky zatahují zcela nebo téměř do substrátu, po obnovení příznivých podmínek (zvýšení teploty, prodloužení dne, zvýšení světelného toku umělým osvětlením...) rostliny opětovně vyraší
Květenství a množení: pokud si nechceme vysloveně květenství vychutnat a nebo vyzkoušet vlastní opylování, je lepší ho již v zárodku zastřihnout, rostlinu kvetení povětšinou dosti vysiluje a prodlužuje se doba nutná k její regeneraci, lépe jeopylovat nepříbuzné rostliny mezi sebou, ale jde to i vlastním pylem, semena jsou dobře klíčivá za stejných podmínek, jako je tomu u dospělých rostlin, dospělosti však rostlina dosahuje přibližně až ve druhém, spíše třetím roce, rostliny se však dají dobře množit i rozdělováním - mateřská rostlina se samovolně rozděluje - vytváří nové rostliny při "cibulovité bázi, možné je i množení listovými řízky, které je však také zdlouhavé
Pokus s navozením vegetačního období u mucholapek během zimy 
Své rostliny jsem letnil až do pozdního podzimu (přibližně do poloviny listopadu), rostliny začaly zatahovat do substrátu (v prvním okamžiku jsem si myslel, že postupně jedna po druhé odchází, ovšem je potřeba se nenechat vyvést z rovnováhy), postupně zatáhly stejně všechny klony, které má, nezávisle na tom, jak staré nebo jak velké rostliny to byly (semenáče i dospělci) - viz fota
V polovině listopadu jsem rostliny umístil domů, do nejchladnějšího pokoje, kde teploty přes den dosahují do max. 22 °C, v noci potom přibližně 17-18 °C. Mimo to jsem ovšem začal rostlinám přisvěcovat 14 hodin denně, chtěl jsem si tak ověřit, zda je pro mucholapky opravdu rozhodujícím faktorem dostatek světla; to se velice rychle potvrdilo, během cca 3 týdnů začaly všechny zatažené mucholapky vyrážet ze substrátu (viz 4 fotografie níže)
Na přelomu prosince a ledna rostliny již zcela vyrazily a začaly vytvářet množství nových listů a pastí, některým to šlo rychleji, některým pomaleji (tady jsem experimentoval s 12 různými klony a rozdílným stářím rostlin od dvouletých až po letošní semenáče); u naprosté většiny z nich začaly s prvními novými listy vyrážet i tzv. jarní listy (pasti) - ty jsou silně vzpřímené, zatímco letní listy (pasti) tvoří poléhavou, rozprostřenou růžici; můžu tedy konstatovat, že pro rostliny je rozhodující intenzita světla, navození určitých přiměřených teplotních podmínek a zcela bezostyšně a bezproblémově začnou přecházet z období "zimního spánku" do plné vegetace. (viz 6 snímků dole, na posledním snímku je patrné i květenství u nejrychleji rostoucího klonu Dionaea muscipula ´Dentata´, klon F - ta je také z pokusných rostlin nejstarší, ca 3 roky) Z mého pokusu jasně vyplývá, že není problém pěstovat mucholapky i v zimě v dobré kondici, v podstatě jediným nutným základním prvkem je DOSTATEK SVĚTLA! Ostatní podmínky dosáhnete jednoduše (pouze mírně vlhký substrát, vzdušná vlhkost není příliš rozhodující - v pokoji je ca 50% RVV, i substrát rostliny snášejí rozličný - tyto jsou v bílé vláknité rašelině s křemičitým pískem a trochou perlitu na odlehčení)
