Masožravé rostliny (nejen) - Radek Kastner
Masožravky, historie, zájmy, foto
Beskydské a podbeskydské lokality
Ke všem následujícím lokalitám neuvádím schválně žádné bližší geografické podrobnosti, je jim dobře tam, kde se rozkládají a čím méně lidí a rádoby milovníků přírody o nich ví, tím lépe. Už proto, že jsou všechny relativně až příliš dobře a jednoduše dostupné.
Nám se je podařilo navštívit a částečně shlédnout díky ochotě Honzy Flíska, za což mu patří dík.
Nám se je podařilo navštívit a částečně shlédnout díky ochotě Honzy Flíska, za což mu patří dík.
Lokalita 1 - Starý vápencový lom
Vápencový lom, tvořený jurskými vápenci, ve kterém se již téměř devadesát let netěží a který byl v pozdější době využíván jako skládka komunálního odpadu. Vyskytují se zde rostliny vápnomilné, teplomilné i stepní společenstva. Je zde možno nalézt mimo jiné rozchodníky, lomikameny, kapradiny a trávy. Roste zde také velice vzácná a zajímavá rostlina židovník německý.
V jedné části rekultivovaného lomu vznikl zajímavý a unikátní mokřad s vodními (kotvice, plavín, rdestice, stulík a rdesty nebo vzácný řezan pilolistý), vlhkomilnými a bahenními rostlinami a mechovými bulty na kterých se dobře daří našim orchidejím.
Stahují se sem také vzácní živočichové, hlavně obojživelníciv včetně dvou druhů čolka a endemické ještěrky. Lokalita je také významná výskytem jasoně červenookého (přestože již nejde o původní populaci), jehož housenky se živí zde rostoucími rozchodníkem bílým a rozchodníkem velkým. Zdejší oblast je také významnou paleontologickou památkou s nálezy přibližně 600 set druhů zkamenělin.
Lokalita je hojně navštěvovaná, je však oplocená a hlídaná jak ze strany místního "správce", tak policií ČR.
Pro nás bylo toto území samozřejmě nejzajímavější výskytem masožravých rostlin a to vodních bublinatek Utricularia australis a Utricularia minor, které zde rostou v zásadité vodě, a také jedním z druhů tučnic vyskytujících se na našem území - Pinguicula vulgaris f. bicolor, která roste právě a jen v této lokalitě v ČR. Tato forma je však relativně hojná na Slovensku a malá populace také roste u Krakova v Polsku.
Bublinatky vegetují v malých vodních tůňkách, které jsou osídleny i jinými vodními a bahenními rostlinami, včetně rákosu. Bohužel u celé populace jsme nalezli pouze dva květy a ty patřily Utricularia australis (bublinatka jižní).
Přesto, že tučnice nezabíraly příliš velký prostor, co do počtu kusů je populace početná a já u nich strávil minimálně hodinu. Podle informací místního botanika a propagátora, se tato populace rozšířila během posledních čtyř let z původních pouhých dvou dospělých rostlin, které byly přeneseny z několik set metrů vzdálené původní lokality, která byla posléze zničena průmyslovou těžbou. I při naší návštěvě bylo patrné, jak se populace rozšiřuje dále. V okolí totiž mimo dospělých rostlin bylo i velké množství semenáčů, případně rozrůstajících se clusterů rostlin, vznikajících oddělováním dceřinných pupenů. Všechny rostliny měly téměř totožnou, světle zelenkavou barvu.
Při naší návštěvě byly rostliny již odkvetlé, semeníky byly zralé a v naprosté většině již puklé a semena rozprášena po okolí. Rostliny byly na první pohled ve skvělé kondici.
Tučnice většinou rostou v puklinách ve vápenci, které jsou vyplněny pouze malým množstvím substrátu a z mého pohledu vegetují hodně "na suchu". Navíc na slunečním úpalu. V časně odpoledních hodinách by se dala na vápenci určitě usmažit vajíčka. Je však pravda, že nejde dobře vysledovat, kolik závlahy k tučnicím přichází právě těmi zmiňovanými skalními puklinami.
V jedné části rekultivovaného lomu vznikl zajímavý a unikátní mokřad s vodními (kotvice, plavín, rdestice, stulík a rdesty nebo vzácný řezan pilolistý), vlhkomilnými a bahenními rostlinami a mechovými bulty na kterých se dobře daří našim orchidejím.
Stahují se sem také vzácní živočichové, hlavně obojživelníciv včetně dvou druhů čolka a endemické ještěrky. Lokalita je také významná výskytem jasoně červenookého (přestože již nejde o původní populaci), jehož housenky se živí zde rostoucími rozchodníkem bílým a rozchodníkem velkým. Zdejší oblast je také významnou paleontologickou památkou s nálezy přibližně 600 set druhů zkamenělin.
Lokalita je hojně navštěvovaná, je však oplocená a hlídaná jak ze strany místního "správce", tak policií ČR.
Pro nás bylo toto území samozřejmě nejzajímavější výskytem masožravých rostlin a to vodních bublinatek Utricularia australis a Utricularia minor, které zde rostou v zásadité vodě, a také jedním z druhů tučnic vyskytujících se na našem území - Pinguicula vulgaris f. bicolor, která roste právě a jen v této lokalitě v ČR. Tato forma je však relativně hojná na Slovensku a malá populace také roste u Krakova v Polsku.
Bublinatky vegetují v malých vodních tůňkách, které jsou osídleny i jinými vodními a bahenními rostlinami, včetně rákosu. Bohužel u celé populace jsme nalezli pouze dva květy a ty patřily Utricularia australis (bublinatka jižní).
Přesto, že tučnice nezabíraly příliš velký prostor, co do počtu kusů je populace početná a já u nich strávil minimálně hodinu. Podle informací místního botanika a propagátora, se tato populace rozšířila během posledních čtyř let z původních pouhých dvou dospělých rostlin, které byly přeneseny z několik set metrů vzdálené původní lokality, která byla posléze zničena průmyslovou těžbou. I při naší návštěvě bylo patrné, jak se populace rozšiřuje dále. V okolí totiž mimo dospělých rostlin bylo i velké množství semenáčů, případně rozrůstajících se clusterů rostlin, vznikajících oddělováním dceřinných pupenů. Všechny rostliny měly téměř totožnou, světle zelenkavou barvu.
Při naší návštěvě byly rostliny již odkvetlé, semeníky byly zralé a v naprosté většině již puklé a semena rozprášena po okolí. Rostliny byly na první pohled ve skvělé kondici.
Tučnice většinou rostou v puklinách ve vápenci, které jsou vyplněny pouze malým množstvím substrátu a z mého pohledu vegetují hodně "na suchu". Navíc na slunečním úpalu. V časně odpoledních hodinách by se dala na vápenci určitě usmažit vajíčka. Je však pravda, že nejde dobře vysledovat, kolik závlahy k tučnicím přichází právě těmi zmiňovanými skalními puklinami.
Lokalita 2 - Mokřadní louka
Další navštívenou lokalitou byla mokřadní louka v Podbeskydské pahorkatině s porostem ostřic a rašeliníku.
V pravé horní části louky to vypadalo na vydatné prameniště. Avšak celá louka je značně podmáčená a rostou na ní vlhkomilné rostliny. Mimo výše uvedených také sítina klubkatá, pcháč potoční a bahenní, suchopýr úzkolistý nebo prstnatec listenatý. Kolem louky je ochranný pás tvořený různými dřevinami (dub, olše, lípa, bříza).
Louka, respektive její travní porost se udržuje pravidelným ručním kosením, čímž se napomáhá záchraně a udržení vzácných a ohrožených druhů rostlin.
Orchideje byly částečně odkvetlé, ale z velké části ještě v květu. Většina z nich rostla ve střední a nižší části louky, která nebyla tolik podmáčená.
Z masožravých rostlin se v horní části louky, kupodivu na mnoha místech ukrytá pod vysokými travinami, přesto rostoucí v rašeliníku, vyskytuje rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Přestože to vypadá, jako by rostliny musely bojovat o svůj životní prostor opravdu urputně, podle informací od Honzy Flíska, byla lokalita vždy takto zarostlá, což naopak vypovídá o velké přizpůsobivosti těchto rostlin i méně příznivým podmínkám.
Podobně je na tom populace tučnice (Pinguicula vulgaris - tučnice obecná), které roste v pravé horní části louky, opět ve vysoké trávě a urputně tak bojuje o svůj životní prostor a místo na slunci. Tato část louky je také nejvlhčí a zdá se, že tudy protéká podzemní/pozemní zdroj vody. Rostliny měly značně velké vegetační růžice, a temnější barvu než tučnice v lomu.
Vše způsobené pravděpodobně malou intenzitou světla, která k tučnicím proniká. U žádné z tučnic jsme nenalezli ani náznak květenství a nebo semeníků. Vypadalo to, jako by se tučnice množily na místě nepohlavně, rozšiřováním pomocí pupenů. Tvořily vždy totiž jakési oddělené clustery rostlin.
V pravé horní části louky to vypadalo na vydatné prameniště. Avšak celá louka je značně podmáčená a rostou na ní vlhkomilné rostliny. Mimo výše uvedených také sítina klubkatá, pcháč potoční a bahenní, suchopýr úzkolistý nebo prstnatec listenatý. Kolem louky je ochranný pás tvořený různými dřevinami (dub, olše, lípa, bříza).
Louka, respektive její travní porost se udržuje pravidelným ručním kosením, čímž se napomáhá záchraně a udržení vzácných a ohrožených druhů rostlin.
Orchideje byly částečně odkvetlé, ale z velké části ještě v květu. Většina z nich rostla ve střední a nižší části louky, která nebyla tolik podmáčená.
Z masožravých rostlin se v horní části louky, kupodivu na mnoha místech ukrytá pod vysokými travinami, přesto rostoucí v rašeliníku, vyskytuje rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Přestože to vypadá, jako by rostliny musely bojovat o svůj životní prostor opravdu urputně, podle informací od Honzy Flíska, byla lokalita vždy takto zarostlá, což naopak vypovídá o velké přizpůsobivosti těchto rostlin i méně příznivým podmínkám.
Podobně je na tom populace tučnice (Pinguicula vulgaris - tučnice obecná), které roste v pravé horní části louky, opět ve vysoké trávě a urputně tak bojuje o svůj životní prostor a místo na slunci. Tato část louky je také nejvlhčí a zdá se, že tudy protéká podzemní/pozemní zdroj vody. Rostliny měly značně velké vegetační růžice, a temnější barvu než tučnice v lomu.
Vše způsobené pravděpodobně malou intenzitou světla, která k tučnicím proniká. U žádné z tučnic jsme nenalezli ani náznak květenství a nebo semeníků. Vypadalo to, jako by se tučnice množily na místě nepohlavně, rozšiřováním pomocí pupenů. Tvořily vždy totiž jakési oddělené clustery rostlin.
Lokalita 3 - Malé lesní rašeliniště
Velice zajímavá, malá lokalita, která je však součástí velkého lesního areálu na podmáčeném svahu hory s bohatým porostem rašeliníků.
Nachází se bezprostředně u relativně frekventované asfaltové cesty k jednomu z horských hotelů. Tady jsem se mohl přesvědčit, že pod svícnem je opravdu největší tma. Přímo u cesty se totiž nachází malý, otevřený, svažitý palouk s rašeliništěm a mělkými tůněmi.
Je hojně porostlý rašeliníkem nádherně zelené barvy, kapradinami (včetně jedné s nejzápadnějším místem výskytu právě v této oblasti Karpat/Beskyd, název jsem si bohužel nezapamatoval) a borůvčím. Roste zde také zajímavá plavuň pučivá.
Jako třešnička na dortu se zde také vyskytují v malém počtu rosnatky okrouhlolisté, které rostou na čistém rašeliníku a na rozdíl od předchozí a následujících lokalit nejsou zastíněné žádnou vysokou trávou. Přesto, že je to malá populace, rostliny jsou robustní a zdravé, světle zelené s načervenalou barvou a rostou na místě s dostatkem rozptýleného světla, po malou část dne na přímém slunci.
Nachází se bezprostředně u relativně frekventované asfaltové cesty k jednomu z horských hotelů. Tady jsem se mohl přesvědčit, že pod svícnem je opravdu největší tma. Přímo u cesty se totiž nachází malý, otevřený, svažitý palouk s rašeliništěm a mělkými tůněmi.
Je hojně porostlý rašeliníkem nádherně zelené barvy, kapradinami (včetně jedné s nejzápadnějším místem výskytu právě v této oblasti Karpat/Beskyd, název jsem si bohužel nezapamatoval) a borůvčím. Roste zde také zajímavá plavuň pučivá.
Jako třešnička na dortu se zde také vyskytují v malém počtu rosnatky okrouhlolisté, které rostou na čistém rašeliníku a na rozdíl od předchozí a následujících lokalit nejsou zastíněné žádnou vysokou trávou. Přesto, že je to malá populace, rostliny jsou robustní a zdravé, světle zelené s načervenalou barvou a rostou na místě s dostatkem rozptýleného světla, po malou část dne na přímém slunci.
Lokalita 4 - Vrchovištní louka
Další přírodní památka v těsné blízkosti turistické oblasti. Svah tvarovaný tekoucí vodou. Rozloha je kolem dvou hektarů.
Dříve bylo území spásáno stády ovcí, ale po zániku tohoto způsobu hospodaření začalo území silně zarůstat dřevinami. Oblast je nyní řízeně udržována kosením luk a odstraňováním náletu dřevin.
Na povětšinou mírně podmáčeném uzemí se společenství rostlin skládá převážně z travin ostřicového typu, ale najdeme zde i přesličku lesní a poříční, violku bahenní, všivec mokřadní, pomněnku bahenní, mečík střechovitý, pryskyřník plamének, suchopýr úzkolistý, pcháč bahenní a potoční nebo vrbu jívu. Sušší místa obsadily porosty prvosenky, hořepníku, sasanky, žebrovice, zvonečníku, pstročku, borůvky a brusinky. Nepřehlédnutelné zde byly hojně kvetoucí rostliny prstnatců. Rostou zde ve velkém množství i vstavače, ale při naší návštěvě byly již odkvetlé.
Území je pokryto opět značně vysokými travinami, je více nebo méně podmáčené, s oblastmi rašeliníku ukrytého pod travinami. Trvalo však hodnou chvíli, než se podařilo nalézt rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), které tady vegetovaly ve velké míře opět ve stínu vysokých travin.
Velice zajímavá lokalita na které je vidět, jak jsou vlastně rostliny adaptabilní, včetně těch masožravých.
Dříve bylo území spásáno stády ovcí, ale po zániku tohoto způsobu hospodaření začalo území silně zarůstat dřevinami. Oblast je nyní řízeně udržována kosením luk a odstraňováním náletu dřevin.
Na povětšinou mírně podmáčeném uzemí se společenství rostlin skládá převážně z travin ostřicového typu, ale najdeme zde i přesličku lesní a poříční, violku bahenní, všivec mokřadní, pomněnku bahenní, mečík střechovitý, pryskyřník plamének, suchopýr úzkolistý, pcháč bahenní a potoční nebo vrbu jívu. Sušší místa obsadily porosty prvosenky, hořepníku, sasanky, žebrovice, zvonečníku, pstročku, borůvky a brusinky. Nepřehlédnutelné zde byly hojně kvetoucí rostliny prstnatců. Rostou zde ve velkém množství i vstavače, ale při naší návštěvě byly již odkvetlé.
Území je pokryto opět značně vysokými travinami, je více nebo méně podmáčené, s oblastmi rašeliníku ukrytého pod travinami. Trvalo však hodnou chvíli, než se podařilo nalézt rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), které tady vegetovaly ve velké míře opět ve stínu vysokých travin.
Velice zajímavá lokalita na které je vidět, jak jsou vlastně rostliny adaptabilní, včetně těch masožravých.
Lokalita 5 - Společenstvo rašelinných luk
Relativně velká, svahová a údolní lokalita mezi vrcholy kopců. Louky, s převahou ostřicových travin, jsou podmáčené se svahovými prameništi, středem údolí protéká potok, který vodu z okolních luk odvádí.
Původně jen občasně využívané pastviště bylo za socialismu použito k intenzivnímu chovu dobytka, který zničil značnou část porostu na velkých územích. Nyní jsou louky řízeně koseny tak, aby bylo udržováno vhodné prostředí pro vzácné a chráněné rostlinné druhy mokrých a podmáčených oblastí (viz také předchozí lokality).
Porost tvoří středně vysoké traviny, na podmáčených místech roste rašeliník a v něm v úzkých pruzích kolem nejvlhčích míst také Drosera rotundifolia.
Z dalších rostlinných druhů to jsou mimo jiné přeslička poříční a bahenní, tuřice ježatá, ostřice prosová, rusá, bledavá a obecná, suchopýr úzkolistý, violka bahenní, čertkus luční, kozlík celolistý, svízel bahenní. Vyšší a sušší místa potom obsadily bukvice lékařská, rozrazil lékařský, pupava bezlodyžná, smilka tuhá, len počistivý nebo jalovec obecný.
Lokalita leží nedaleko velkého turistického parkoviště a z jednoho svahu na druhý vede lokalitou vyšlapaný chodník a to tak "důmyslně", že jsme při naší návštěvě nalezli nejvíce rosnatek právě přímo v okolí tohoto chodníku. Naštěstí jsou rostliny v travinách ukryty natolik, že si jich lidé většinou nevšimnou a jak jsme se přesvědčili i na lokalitě první (tam pro případ Pinguicula vulgaris f. bicolor), naprostá většina lidí nemá o masožravých rostlinách v přírodě ani páru a tak nás považovali vesměs za šílence, fotící něco, co stejně není skoro ani vidět a tudíž to nemůže stát za to.
Původně jen občasně využívané pastviště bylo za socialismu použito k intenzivnímu chovu dobytka, který zničil značnou část porostu na velkých územích. Nyní jsou louky řízeně koseny tak, aby bylo udržováno vhodné prostředí pro vzácné a chráněné rostlinné druhy mokrých a podmáčených oblastí (viz také předchozí lokality).
Porost tvoří středně vysoké traviny, na podmáčených místech roste rašeliník a v něm v úzkých pruzích kolem nejvlhčích míst také Drosera rotundifolia.
Z dalších rostlinných druhů to jsou mimo jiné přeslička poříční a bahenní, tuřice ježatá, ostřice prosová, rusá, bledavá a obecná, suchopýr úzkolistý, violka bahenní, čertkus luční, kozlík celolistý, svízel bahenní. Vyšší a sušší místa potom obsadily bukvice lékařská, rozrazil lékařský, pupava bezlodyžná, smilka tuhá, len počistivý nebo jalovec obecný.
Lokalita leží nedaleko velkého turistického parkoviště a z jednoho svahu na druhý vede lokalitou vyšlapaný chodník a to tak "důmyslně", že jsme při naší návštěvě nalezli nejvíce rosnatek právě přímo v okolí tohoto chodníku. Naštěstí jsou rostliny v travinách ukryty natolik, že si jich lidé většinou nevšimnou a jak jsme se přesvědčili i na lokalitě první (tam pro případ Pinguicula vulgaris f. bicolor), naprostá většina lidí nemá o masožravých rostlinách v přírodě ani páru a tak nás považovali vesměs za šílence, fotící něco, co stejně není skoro ani vidět a tudíž to nemůže stát za to.
Lokalita 6 - Zbytky močálů
Tato lokalita je svým charakterem také odlišná. Je vytvořena ve starém řečišti a má charakter močálu nebo mokřadu s jezírky, jejich přítoky, značně podmáčenou plochou, spletitými travinami, rákosem.
Právě přítomnost značného množství vody umožňuje přežití vzácných druhů mokřadních, bahenních a vlhkomilných rostlin mezi nimiž nechybí Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá) a ve vodních nádržích potom bublinatky (Utricularia minor a Utricularia australis).
Rosnatky zde místy rostou jak na rašeliníku, tak i na holém, bahnitém substrátu. Lokalita není příliš veliká a přibližně její čtvrtinu, možná třetinu, pokrývají jezírka. Podle informací od Honzy Flíska však rozloha zatopeného území byla v minulosti značně větší.
Otázka je, zda bylo méně vody díky suchému roku 2007 a nebo lokalita postupně zarůstá a působením těchto rostlinných společenstev dochází ke zvyšování úrovně substrátu (uhynulými a starými částmi rostlin).
Lokalita se nachází v blízkosti větší aglomerace, skoro na sídlišti a je dobře, jako i u ostatních, že je státem chráněna. Nevím však, zda takto malé lokality mají šanci do budoucna přežít bez výraznější pomoci a zásahu člověka.
Právě přítomnost značného množství vody umožňuje přežití vzácných druhů mokřadních, bahenních a vlhkomilných rostlin mezi nimiž nechybí Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá) a ve vodních nádržích potom bublinatky (Utricularia minor a Utricularia australis).
Rosnatky zde místy rostou jak na rašeliníku, tak i na holém, bahnitém substrátu. Lokalita není příliš veliká a přibližně její čtvrtinu, možná třetinu, pokrývají jezírka. Podle informací od Honzy Flíska však rozloha zatopeného území byla v minulosti značně větší.
Otázka je, zda bylo méně vody díky suchému roku 2007 a nebo lokalita postupně zarůstá a působením těchto rostlinných společenstev dochází ke zvyšování úrovně substrátu (uhynulými a starými částmi rostlin).
Lokalita se nachází v blízkosti větší aglomerace, skoro na sídlišti a je dobře, jako i u ostatních, že je státem chráněna. Nevím však, zda takto malé lokality mají šanci do budoucna přežít bez výraznější pomoci a zásahu člověka.