VYŽIVOVACÍ POVINNOST CZ

Co jste Vy, byli jsme i my.

Vyživovací povinnost cz

 

STRÁNKY SE STĚHUJÍ NA NOVOU ADRESU!

WWW.FREEWEBS.COM/VYZIVNE

NOVÉ STRÁNKY

VÍCE OBSAHU A BEZ REKLAM

Neplacení výživného

Neplacení závazků  v obecné rovině  je slušnou společností považováno jako nesprávné jednání. Společnost pak velmi citlivě rozlišuje, zda se jedná o předem plánované neplnění závazku (podvod), neplnění závazku pro neuvážené zhodnocení vlastních možností (spotřebitelský úvěr apod.) nebo neplnění závazku z důvodu nepředvídatelné situace (nemoc apod.). Ve všech uvedených případech se však jedná o závazek, u kterého byl předem vymezen jeho rozsah, a mimo případu úmyslného podvodu, je zde vždy pro dlužníka ještě určitá možnost lidským způsobem dostát svým závazkům (např. odložením splátek). Obvykle až v krajní situaci (opakované neplnění sjednaného splátkového kalendáře) pak věřitel přistupuje k represivnímu uspokojení pohledávky (exekuce).

K 

Neplacení výživného jako závazku vůči dítěti,  je jako nesprávné jednání  do značné míry umocněno svým citovým rozměrem. Společností je tak vnímáno jako velmi nemravné a je tedy posuzováno mnohem přísněji.   

Zatočíme s neplatiči výživného aneb jak neřešit podstatu problému, jen využít silné téma k získání dalších voličů

Tak nějak by se dala charakterizovat snaha skupiny poslanců ČSSD protalčit sněmovnou Zákon o náhradním výživném. Na této iniciativě se aktivně podílejí především různé feministické spolky (např. PROfem).  Idea této populistické iniciativy vychází z toho, že stát na sebe převede závazky dlužníka s tím, že má monohem více prostředků na vymožení pohledávky, kdy věřitel (v daném případě převážně zastoupený matkou) takové prostředky nemá a vymožení pohledávky prostřednictvím soudů je značně zdlouhavé, finančně a psychicky vyčerpávající. Levicově orientovaná část společnosti pak k této iniciativě shlíží s mylnou nadějí, že se tím tento letitý a závažný společenský problém vyřeší. Pravicově orientovaná část společnosti pak tuto iniciativu oprávněně odmítá s tím, že není ochotna ze svých daní plnit závazky za nemravné neplatiče výživného a nést náklady spojené s vymáháním těchto dluhů. 

Z hlediska rovnoprávnosti se však zde přímo nabízí otázka: Jaký je rozdíl mezi např. věřitelem hypotečního úvěru  a věřitelem výživného? Pokud je zde velmi špatná vymahatelnost pohledávek, je tedy nutné přijít  především  s řešením tohto obecného problému, bez ohledu na to, kdo je tím věřitelem. 

Podívejme se tedy na znění návru zákona    →   Zákon o náhradním výživném 

Naší společnost již asi nepřekvapí, že jsou Poslenackou směnovnou ČR  přijímány zákony "šité horkou jehlou", které je nutné po několika měsících novelizovat.  Stejně tak už asi nikoho nepřekvapí, že jsou naši poslanci zcela odtrženi od reality života řadových občanů. Je však zcela zdrcujícím zjištěním, že je zde poměrně početná skupina poslanců (mimo jiné i Ing. Jiří Paroubek),  kteří vůbec neznají znění Listiny základních práv a svobod a podepíší se pod návrh zákona, který tuto základní právní normu vůbec nerespektuje.

Podle čl. 4 LZPS mohou být  povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích.

Podle § 2 odst. 2) návrhu zák. o náhradním výživném je oprávněnou  osobou dítě, ke kterému povinná osoba neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu České republiky. 

Pro srovnání např. daňovou povinnost nestanovuje správce daně  (Finanční úřad), ale zákon o dani z příjmu, z nemovitosti atd.   

Základní podmínkou pro získání nároku na náhradní výživné je, že dlužník vůči oprávněné osobě neplní svojí povinnost nejméně dva měsíce, a opávněná osoba po uplynutí této lhůty podala soudní návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) a dlužník ani ve lhůtě tří měsíců od podání tohoto návrhu nezačal hradit výživné ani na základě tohoto výkonu rozhodnutí. Tato podmínka tak zcela popírá původní ideu odstranit komplikace a průtahy při řešení pohledávky soudní cestou a dokazuje, jak daleko jsou navrhovatelé zákona odtženi od reality. Již dnes jsou soudy zavlaleny návrhy na výkony rozhodnutí a předsatva, že se nějaký soud ve lhůtě 3 měsíců vydá výkon rozhodnutí je tedy utopií. Nárok na náhradní výživné tak zcela teoreticky může vzniknout nejdříve ve lhůtě 5 měsíců. S ohledem na daný charakter věřitele (nezaopatřené dítě) je pak tato lhůta naprosto nepřijatelná.  

Další základní podmínkou nároku na náhradní výživné je, že příjem oprávněné osoby spolu s příjmem s ní společně posuzovaných osob nepřesahuje trojnásobek částky životního minima. Zcela evidentně se tak nejedná o žádné systémové řešní neplnění vyživovací povinnosti, kdy jsou z nároku na náhradní výživné předem vyloučeny děti rodičů, kde rodič žijící s dítěm ve společné domácnosti  (příp. i dalšími osobami) dosahuje průměrných příjmů. Návrh zákona tak především  podporuje rodiče dětí, kteří se nesnaží o zajištění dostatečných příjmů na výživu dítěte a převážně využívají dávky sociální pomoci.  Návrh zákona také přímo podporuje fingované samoživitelství, kdy si každý umí velmi dobře spočítat, že žít "na psí známku" je výhodnější.

Na případné výsledky tohto zákona je nutné hledět reálně. Pokud byl podán návrh na výkon rozhodnutí (exekuce) a oprávněnému se ani tak nepodaří přimět dlužníka k zaplacení dluhu, nepochybně to má nějaký svůj důvod. Tam kde nic není, ani smtr nebere. Přesto je skupina poslanců ČSSD bytostně přesvědčena, že toto staré lidové pořekaldo změní na: Tam kde nic není, si ještě stát něco vezme. Díky reálnému uvažování především poslanců SZ byl tento návrh zákona zamítnut.     

Pozoruhodná však zůstává  uvažovaná výše náhradního výživného, která v případě dětí do věku 15 let činí pouze 3/4 výživného stanoveného soudem, přičemž maximální výše je dána 2,5 násobkem životního minima oprávněného. Ani v důvodové zprávě návrhu zákona pak není vysvětleno, proč právě děti do 15 let mají nárok pouze 3/4 výživného stanoveného soudem nebo proč je nárok limitovován, když se jedná o povinnost stanovenou rozhodnutím soudu ČR. Lze to jedině  chápat tak, že skupina poslanců ČSSD sama zpochybňjue nezávislé  a spravedlivé rozhodování   soudů s tím, že všechny rozsudky upravující vyživovací povinnost jsou co do výše této povinnosti přemrštěné.  

Paradoxně nad zamítnutím tohto zákona  tak musleli zaplakat především "neplatiči výživného", kdy si každý lehce spočítá, že než se nechat v pravidelných intervalech vláčet soudními spory o výživné, je nesporně výhodnější výživné neplatit a státu pak odevzdat pouze 3/4 výživného stanoveného soudem. Ta nejhorší možná varianta horní hranice náhradního výživného (dle současného životního minima) na jedno dítě  v částce 5625,- Kč  by pak potěšila především početnou skupinu podnikajících "neplatičů".

Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, můžete být jednoho dne i vy. 

V České republice je v přepočtu na počet obyvatel nejvyšší rozvodovost v Evropě. Na tisíc obyvatel připadají tři rozvody. Ročně je rozvedeno kolem 30 tis. manželství. Počet rozvedených manželství s nezletilými dětmi kulminoval v roce 1996, kdy bylo rozvedeno 23 438 manželství, tedy 71 % ze všech povolených rozvodů. V posledních dvou letech je rozváděno řádově 20 tis. manželství s dětmi a jejich podíl na všech rozvodech činí přibližně 65 %. Nejčastěji se rozvádějí manželství s jedním dítětem (58%), se dvěma dětmi 37 %, s třemi a více dětmi 5 % manželství.

V roce 2003 bylo v ČR evidováno 343 tis. neúplných rodin se závislými dětmi, včetně studujících ve věku do 26 let. Podle statistických údajů za rok 2001 (zaokrouhlováno) činil počet neúplných rodin s jedním dítětem 222 tis. (65 %), se dvěma dětmi 102 tis. (30 %) se třemi a více dětmi 19 tis. (6 %). Na výživné od druhého rodiče, event. obou má právní nárok kolem 350 tisíc dětí. Soubor neúplných rodin není složen jen z rozvedených rodičů, ale i ovdovělých nebo neprovdaných matek.

                                                                                              zdroj Český statistický úřad

Čím jsme se provinili

Pouze tím, že jsme stejnou měrou  jako naše partnerky  nezvládli určitou životní situaci a na druhé straně se nenašla ochota ke kompromisu a naopak převládla touha po pomstě. Za pomoci železné  pěsti zákona jsou pak drceny lidské osudy. Formálně je všechno v pořádku,  

                 ale kde je spravedlnost či alespoň právo?

Jak se stanovuje výživné

Podle čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS) mohou být  povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených LZPS upraveny pouze zákonem. Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.

 

Vyživovací povinnost je dána Zákonem o rodině, ale tento zákon upravuje vyživovací povinnost pouze ve všeobecné rovině jako  "možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného". Meze vyživovací povinnosti, tj. rozsah vyměřovacího  základu z těchto možností, schopností a majtekových poměrů, sazba vyživovací povinnosti  a  vlastní vyživovací povinnost nejsou v ČR žádným zákonem upraveny.

 

Podle čl. 2 odst. 2) LZPS lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Podle čl. 90 Ústavy České rpubliky jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

 

Uvedená ustanovení LZPS však soudní  moc zásadně nerespektuje a svévolně si přivlastňuje i moc zákonodárnou, která ve smyslu čl. 15 odst. 1) ÚČR náleží Parlamentu ČR. Soudní mocí je tak pro každého jednotlivého plátce výživného "přijímán" a zároveň také ihned aplikován  ryze "osobní"  zákon upravující meze vyživovací povinnosti, kde vyměřovací základ, sazba a vlastní  vyživovací povinnost je dána pouze

                                    

                         momentální náladou soudce. 

 

Pro srovnání např. daňovou povinnost nestanovuje svým rozhodnutím státní úředník (zaměstnanec Finančního úřadu) idividuelně pro každého plátce daně podle svojí momentální nálady, ale zákon o dani z příjmu, z nemovitosti atd., kde je jasně vymezen vyměřovací základ a stanovena sazba daňové povinnosti platná pro všechny povinné bez rozdílu.   

 

  

Soudcovská nezávislost nebo neomezená a nekontrolovaná moc bez jakékoliv odpovědnosti

Soudce je do svojí funkce jmenován prezidentem, ale ani prezident již není schopen soudce z této funkce odvolat. Definitiva, nezasloužená privilegia (např. plný plat po dobu nemoci) a zákonná ochrana (soudce nelze ani slovně kritizovat - útok na státní orgán) tak vytvořila nomenklaturu naprosto odtrženou od normálního občana. Soudcovská nezávislost je dále  chráněna absencí na justici nezávislého orgánu, který by mohl kontrolovat vlastní výkon soudcovské funkce a případné prohřešky sankcionovat. Teprve až do nebes volající a medializované prohřešky soudců jsou řešeny v rámci justice prostřednictvím kárných senátů (kolegů z jiného soudu).  Skutečnost, že se  jedná pouze o propůjčenou výjimečnost formou finanční nezávislosti,  prakticky neomezené a nekontrolované moci  bez jakékoliv odpovědnosti lidem převážně  bez přirozené výjimečnosti darované bohem, se musí zákonitě odrazit v jejich charakterových vlastnostech.   Velmi rychle  pak  ztrácejí elementární lidské vlastnosti jako je slušnost,  zodpovědnost nebo  zdravý  úsudek. Obyčejný člověk jako účastník soudního řízení je tak vydám na milost či nemilost osobám, které  již ve svém cynismu ani nejsou schopni pochopit, že někomu ubližují zcela zbytečně, jen protože jsou beztrestní.

 

"Nezávislost" našich soudů  už doknoce přerostla v naprostou nezávislost i nad Mezinárodním soudem  pro lidská práva, kdy rozsudky tohoto soudu naše soudy nepovažují za  závazné, ale pouze za doporučující.

Nerovnoprávnost je začátek celého problému

Podle čl. 1 LZPS  jsou si lidé rovní  v právech.

Dle čl. 32 LZPS Je rodina a rodičovství pod ochranou zákona. Rodiče, kteří pečují o děti mají právo na pomoc státu.

 

Stát  rodiče a rodičovství rozděluje do dvou zcela odlišných skupin. Na jednu stranu jsou zde rodiče, kteří nevyvíjejí žádnou  aktivitu směrem k získání vyšších příjmů příp. se úmyslně vyhýbají jakékoliv práci, a stát jim žádnou vyživovací povinnost nestanovuje, za její neplnění je trestně nestíhá, ale dokonce jim vyplácí dávky sociální podpory, aniž by zkoumal, zda se bez závažného důvodu nevzdali výhodnějšího zaměstnání či přehodnocoval jejich podnikatelské záměry.   Na druhou stranu jsou  zde rodiče, kteří si plní svojí vyživovací povinnost dle svých skutečných možností, a pokud by to bylo v jejich možnostech, zcela nepochybně by si svojí vyživovací povinnost plnili v mnohem větší míře, přesto od státu nedostávají žádnou pomoc a jsou státem perzekuováni.

 

U nerozvedených rodičů dětí  získávají oba rodiče od státu bonus v podobě nároku na slevu z daně za každé dítě (buď v rámci společného zdanění manželů nebo uplatněním slevy u jednoho z rodičů - výsledek je totéž). U rozvedených rodičů však má nárok na slevu z daně pouze ten rodič, který má dítě ve své péči, přestože oba rodiče ze svých příjmů zajišťují výživu dítěte. Paradoxně i když rodič pečující o dítě (převážně matka) nepracuje, vesměs čerpá sociální dávky a slevu na dani neuplatňuje druhý rodič (převážně otec), který pracuje slevu na dani uplatnit nemůže, i když dítě živí.  

 

Soudní moc však jde ještě dál, kdy v hrubém rozporu s čl. 1 LZPS, čl. 32 LZPS  a Zákona o rodině  výkon rodičovských práv a povinností k dítěti rozlišuje do dvou naprosto odlišných skupin i u rodičů společného dítěte. Soudní moc hrubě nerespektuje uvedená ustanovení LZPS a ustanovení  § 26 odst. 1) zák. o rodině, kdy jsou před rozvodem manželství upravována  jejich práva a povinnosti  k dítěti pouze částečně. Obvykle tak, že dítě svěří do péče jednoho z rodičů (převážně matce) a pouze druhému z rodičů (převážně otci) uloží vyživovací povinnost vyjádřenou hodnotou měny, přestože uvedené ustanovení Zákona o rodině soudní moci ukládá, aby určila „jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu“, a přestože další ustanovení § 85 odst. 2) zák. o rodině ukládá oběma rodičům přispívat na výživu dítěte, kdy sebelepší osobní péčí o dítě nelze výživu dítěte plně zajistit a lze k ní při stanovení vyživovací povinnosti pouze přihlédnout. Stejně nerovnoprávným  a nezákonným principem je pak vyživovací povinnost soudní mocí  průběžně upravována nežijí –li rodiče spolu po rozvodu. Z uvedeného důvodu zde není ani žádná kontrola nad tím, jak si druhý z rodičů, kterému žádná vyživovací povinnost nebyla stanovena, tuto svojí povinnost plní.

 

Nestanovení  vyživovací povinnosti druhému z rodičů je pak nesporně výhodné pro stát, kdy pro stanovení případných dávek soc. pomoci dítěti se společně posuzují i příjmy matky a dalších osob žijících ve společné domácnosti. Nárok na dávku tak často nevznikne,  přestože skutečný příjem dítěte jako součet vyživovacích povinností obou rodičů by zakládal nárok na dávku. Sociální odpovědnost státu je tak mnohdy přenášena i na osoby, které vůči dítěti nemají žádnou vyživovací povinnost (např. nový partner rodiče). Pokud vznikne nárok na dávku sociální pomoci, lze pak jen těžko říct, zda to není více či  méně sociální příspěvek pro matku dítěte.    

Nepřítel české justice

Zoufalý a nešťastný otec, který  chce své dítě řádně vychovávat, a matka mu v tom brání, je pro  českou justici nepřítelem číslo 1. Už tím, že se vymyká  zavedeným postkomunistických tezím o tom, že otec není k výchově dětí třeba a jediné, co je na něm zajímavé, je právě výživné, a konečně proto, že ruší soudkyně a pracovnice OPD z jejich pohodlného spánku za hříšné peníze daňových poplatníků a chce po nich, aby mu zajistily k dítěti řádný a rovnoprávný přístup a umožnily mu rovnoprávný podíl na výchově, na které má samozřejmě zákonné i přirozené právo.

 

Je smutnou skutečností, že současná česká soudní praxe zcela automaticky vychází z předpokladu, že každá rozvedená žena je týranou chudinkou, kterou je třeba za každou cenu chránit a každý rozvedený muž násilníkem a darebákem, který určitě lehkomyslnými zálety rozvrátil rodinu a teď je ho třeba neustále trestat a perzekuovat za něco, co nikdy neudělal a ani udělat nechtěl. Protože to však samo o sobě není možné ani podle našeho současného pokřiveného právního řádu, je zde po ruce karabáč v podobě všeobecně fromulované vyživovací povinnosti (možnosti, schopnosti a majtekové poměry), a stačí otci stanovit výživné tak, aby na ně prostě neměl.   Výživné se tak vývojem doby stalo otevřeným nástrojem profeministické justice k terorizování otců, zejména pak těch, kteří se této hloupé a zkostnatělé soudní moci staví na odpor.

Základní ekonomická pravidla pro nás neplatí

Každý hospodařící subjekt ať už se jedná o stát, malou soukromou firmu nebo rodinu, si musí setavit nějaký rozpočet. Základním pravidlem takové rozvahy je, že hlavním parametrem jsou  příjmy a podle jejich velikosti je pak nutné přizpůsobit a rozvrhnout výdaje.      

 

Dle čl. 4 odst. 4) LZPS musí být při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.  

   

Dle čl. 26 odst. 1) LZPS má každý právo na svobodnou volbu povolání, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

 

Pokud se však soudní moci zdají  skutečné možnosti povinného jako nedostatečný vyměřovací základ pro stanovení vyživovací povinnosti, přestože je povinný v trvalém pracovním poměru nebo podniká, zneužívá soudní moc ustanovení § 96 odst. 1) věta druhá, zák. o rodině k jinému účelu, než pro jaké bylo stanoveno, kdy  ustanovení čl. 26 odst. 1) LZPS  (právo na svobodnou volbu povolání atd.) na straně povinného zásadně nepovažuje za důležitý důvod a  proti povinnému je uplatňován fiktivní vyměřovací základ odvozený z nabídky trhu práce, která však má pouze informativní charakter a povinnému nezaručuje možnost získání takového zaměstnání. V případě podnikajících osob pak soudní moc zcela zásadně obchází svojí zákonnou pravomoc  pro zjištění skutečných možností povinného danou § 24 odst. 6, písm. c) zák. o správě daní a poplatků, a za pomoci nesprávné aplikace uvedeného ustanovení Zákona o rodině zpětně přehodnocuje podnikatelský záměr povinného se zaměřením na zpochybnění údajů v daňovém řízení zejména na straně výdajů nezbytných pro dosažení, zajištění a udržení příjmů, kdy tak hrubě překračuje svojí pravomoc, která náleží příslušnému správci daně. Navíc údaje z daňové či účetní evidence povinného jsou v rámci soudního řízení vedené jako důkazní prostředek a jsou tedy volně přístupné všem účastníkům řízení (např. bývalým manželkám), kteří tak neoprávněně získávají důkazní prostředky k jiným soudním řízením (vypořádání SJM). Pokud však chce povinný zabránit uvedenému překračovaní pravomoci ze strany soudní moci tím, že odmítá zpřístupnit svojí daňovou či účetní evidenci, vynucuje si soudní moc od povinného tyto údaje pohrůžkou aplikace ustanovení § 85a odst.1) zák. o rodině., tj. stanovením vyměřovacího základu vyživovací povinnosti z fiktivního příjmu rovnajícímu se patnáctinásobku životního minima povinného. Ze strany soudní moci tak dochází ke zneužívání uvedeného ustanovení Zákona o rodině k jinému účelu, než pro který byla stanovena. Pokud povinný uplatní svoje práva a nezpřístupní svojí daňovou  či účetní evidenci, je ze strany soudní moci vůči povinnému nesprávně aplikováno uvedené ustanovení Zákona o rodině, kdy je v pravomoci soudní moci zjištění příjmů povinného u příslušného správce daně a je zcela nepochybné, že pokud by byly ke zjištění těchto možností povinného nezbytné další údaje z daňového řízení, zcela nepochybně by moc zákonná nevymezovala uvedeným ustanovením Zákona o správě daní a poplatků soudní pravomoc pouze na základ daně a vlastní daňovou povinnost povinného.

 

Uvedené nezákonné postupy soudní moci jsou veřejně šířeny a doporučovány odbornou právní literaturou (Zákon o rodině včetně komentáře, autorů JUDr. Holub, JUDR Nová, JUDR. Hyklová, vydavatelství Linde Praha a. s., vydáno r. 2005), ze které čerpají svoje odborné znalosti především soudci mladších ročníků bez základních znalostí souvisejících zákonů (Zákon o dani z příjmů, Zákon o správě daní a poplatků atd.). Uvedená odborná literatura pak popisuje skutečnosti, které jsou dle mylného názoru autorů legální (ve skutečnosti v jsou v hrubém rozporu  s u uvedenými souvisejícími zákony), kdy si podnikající plátci vyživovací povinnosti údajně vykazováním osobních odměn jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů uměle snižují svůj základ pro stanovení vyživovací povinnosti. I přestože úředním záznamem příslušného správce daně  povinný prokáže, že údaje v daňovém řízení nebyly tímto správcem daně zpochybněny a daňová  povinnost byla vyměřena konkludentně, nezabrání to soudní moci,  aby vůči povinnému uplatňovala uvedené nezákonné postupy.           

Křivý znalecký posudek jako důkaz

Soudní moc neustále zdokonaluje svojí techniku porušování práv povinného a jako pomocníky si k tomu přibírá soudní znalce různých oborů. Zejména u znaleckých posudků na daňovou či účetní evidenci povinného prováděných v rámci pečovatelského řízení je zřetelné, že se jedná o zcela nadbytečné úkony, kdy ani soudní znalec v příslušném oboru není oprávněn zpochybnit údaje v daňovém řízení (nejedná se o zajištění důkazů, které by byly prováděny  v rámci šetření trestného činu krácení daňové povinnosti apod.), kdy toto právo náleží výhradně příslušnému správci daně a výsledek takového znaleckého posudku tak musí být zcela totožný s údaji, které si soudní moc v rámci svojí pravomoci  může zajistit u příslušeného správce daně. Této skutečnosti si musí být soudní znalci velmi dobře vědomi, přesto se velmi ochotně pouštějí do kolosálních znaleckých posudků. K vypracování znaleckých posudků jsou ze strany soudní moci  pověřováni předem vytipovaní soudní znalci. Na přímou objednávku soudní moci pak zpochybňuji údaje v daňovém řízení povinného zejména na straně výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů a uměle tím  nadhodnocují možnosti povinného, přestože se vědomě dopouštějí  trestného činu podání křivého znaleckého posudku. I když povinný soud moc upozorní, že se soudní znalec dopustil trestného činu, je i tak  ze strany soudní moci znalci přiznána nepřiměřená, ale především neopodstatněná znalecká odměna, kdy náklady na znalecký posudek jsou následně vyúčtovány povinnému jako náklady řízení. Z uvedeného skutečného příkladu je nepochybné, že  mino porušování práv povinného se jedná o velice rafinovaný způsob prorůstání korupce do soudní moci.

Domeček z karet

Otočením základních ekonomických pravidel, kdy výchozím  parametrem jsou vaše výdaje, ke kterým je vaší povinností  si zajistit příjmy ber kde chceš,  nerespektováním základních práv daných LZPS,  nesprávnou aplikací Zákona o rodině nebo překročením pravomoci ze strany soudní moci je pak povinnému v rozporu s prokázanou skutečností nadhodnocen vyměřovací základ vyživovací povinnosti a je mu uložena povinnost, kterou

 

                       fakticky nikdy není schopen řádně plnit.

Vaše ekonomická rozvaha se vám začíná hroutit jako domeček z karet na stole. Ale je tady  ještě stát, aby vám v rámci svojí sociální politiky garantované LZPS v  nouzi pomohl.

Dle čl. 30 odst. 2) LZPS má každý, kdo je v hmotné nouzi, právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.

Požádáte tedy o dávku sociální  pomoci,  ale přestože váš zbytkový rozpočet po odečtení  vyživovací povinnosti  zakládá nárok na dávky sociální  pomoci, 

                                      žádnou dávku nedostanete,

protože vaše "zákonná " vyživovací povinnost stanovená rozhodnutím soudu ČR za jejíž neplnění jste trestně odpovědný se od vašeho příjmu

 

                                    neodečítá.

 

Je to však v celku logické, protože žijete v právním státě, kde platí LZPS a je tedy naprosto vyloučeno, aby vám někdo (natož pak zcela nezávislý a spravedlivý soud) v souladu se zákonem  uložil povinnost, která by vás přivedla pod hranice hmotné nouze. Stejně logické pak je, že stát vámi vyplacené výživné (které se vám při posouzení vašeho nároku na sociální dávky od vašeho příjmu neodečítá),   na straně příjemce při posuzování jeho nároku na sociální dávku zcela automaticky započítává do celkového příjmu společně posuzovaných osob.  Na co nemáte nárok vy, tak  nemá nárok ani příjemce výživného. 

Drtivá rána železnou pěstí zákona

Stát určitou dobu dokáže žít se záporným rozpočtem. I my si můžeme na nějakou dobu "utáhnout opasek" a hledat řešení,  jak se do budoucna vypořádat se záporným rozpočetem, kdy výdaje na vyživovací povinnost několikanásobě převyšují naše skutečné možnosti (v některých případech dokonce i naše skutečné celkové příjmy). Do budocna záporný rozpočet,  ve spojení  s aplikací § 96 odst. 1) zák. o rodině, kdy lze výživné pro nezletilé dítě přiznat i za dobu tří let zpětně, je pak drtící ránou železnu pěstí zákona, která vás definitivně "zazdí" do pasti, ze které není úniku.

   Stal jste se neplatičem výživného s dluhem řádu set tisíců.  

Drtivá rána železnou pěstí zákona 2

Pokud jste měl tu drzost  se v rámci vypořádání společného jmění manželů  dožadovat získání spravedlivého podílu na majetku a čistě náhodou se vám pro sebe podařilo  získat alespoň jeho jednu čtvrtinu,  která pomstichtivá partnerka by si nechala ujít soudem nabídnutou příležitost získat i to, co jste jí dříve sám dobrovolně neodevzdal? Satčí už jen pod zástěnou zcela nevinného a  ušlechtilého zájmu chránit "oprávněné" nároky dítěte podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) na "dlužné" výživné za dobu tří let zpětně  a přichází drtivá rána železnou pěstí zákona č. 2. Nedílnou součástí exekuce jsou však také náklady na exekuci počítané procentem z dlužné žástky a váš dluh tak roste geometrickou řadou.

Šťastnější z nás, kerým ještě po rozvodu zbyl alespoň nějaký majetek,  přicházejí exekucí i o tento majetek. Pokud vám zůstane alespoň postel, dopadli jste ještě vcelku dobře.  Popisovat na tomto místě "legální" postupy exekutorů by znamenalo vytvořit další samostané stránky na toto téma. Zajistit, odstěhovat, skladovat  a následně vydražit váš movitý majetek nepochybně zvyšuje provozní režii exekutora. Pro exekutora Je tedy nesporně výhodnější zajistit vaše finanční prostředky. 

Přestože si seženete na druhém konci republiky zaměstnání, které vám dává šanci zvýšit váš rozpočet a dle svých skutečných možností si pravidleně plníte vyživovací povinnost, přichází drtivá rána železnou pěstí zákona č. 2 v podobě exekuce na vaší mzdu a zůstane vám jen exeisteční minimum. Nemáte již na zaplacení ubytovny a automaticky tím také ztácíte zaměstnání. Nemáte zaměstnání, nemáte čím splácet dluh, nemáte na placení běžného výživného a  váš dluh opět narůstá geometickou řadou.    

Pokud vykonáváte samostatně výdělečnou činnost a ve snaze vyhnout se i pouhému podezření z nepřiznaných příjmů realizujete  svoje přijmy bezhotovostním příjmem od vašich zákazníků na váš účet (řadu činností dokonce ani jinak nelze provozovat), přichází drtivá rána železnou pěstí zákona č. 2 v podobě exekuce na váš podnikatelský účet. O exekuci na váš účet se samozřejmě dozvíte až jako poslední  a ze dne na den tak přijdete o jediný zdroj příjmů, ze kterého musíte předně plnit zákonné povinnosti jako jsou platby záloh sociálního a zdravotního pojištění, DPH, sliniční daně a daně z příjmů. Nemůžete dostát ani svým závazkům vůči vašim dodavatelům (úhrada za dodané zboží, nájem za nebytový prostor). Geometrickou řadou tak roste nejen váš dluh, ale i počet věřitelů. Nemůžete ani vynakládat výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů (např. nákup zboží) a ztrácite tak jakoukoliv možnost získat další příjem. Nejste schopen zajišťovat ani svoje nejzákladnější životní potřeby, natož si pak pravidelně plnit svojí vyživovací povinnost.

Svůj smutný příběh můžete srdceryvně vyprávět komu chcete, ale společnost vás definitivně vnímá jako grázla a jen velmi těžko u někoho naleznete pochopení a  jen velmi obtížně seženete nové zaměstnání. Přestože vám bankovní poskytovatel ještě včera nabízel  škálu výhodných úvěrů, obrací se k vám zády a nepůjčí vám ani jedinou korunu. Pokud jste doposud úspěšně vyhrával výběrová řízení na státní zakázky, jako exekuovaný dlužník jste předem ze všech veřejných zakázek vyřazen. Zavedením centrálního registru dlužníků CEDR se o všem dluhu dozví každý váš obchodní partner a logicky ztrácíte veškeré doposud běžné výhody (např. platba zboží fakturou).

Váš rozpočet se vymyká jakékoliv kontrole. Ztrácíte jakoukoliv možnost lidsky srovnat svoje závazky  a stáváte se štvanou zvěří.  

Drtivá rána železnou pěstí zákona 3

Pokud se vám čistě náhodou podaří přežit předchozí drtivé rány železnou pěstí zákona ještě dalších necelých 6 měsíců,  která pomstychtivá bývalá partnerka by si nechala ujít příležitost vás doživotně zlikvidovat (vy jste jí také přeci zničil celý život) a přichází drtivá rána železnou pěstí zákona č. 3. v podobě trestního stíhání pro zanedbání povinné výživy dle § 213 Trestního zákona.  Pro uspíšení vaší zkázy je samozřejmě možné aktivovat tuto drtivou ránu železnou pěstí zákona souběžně s exekucí.

Trestný čin zanedbání povinné výživy dle § 213 trestního zák. vznikl v roce 1962, tedy za hluboké totality, kdy v tu dobu měl tento nástroj jakýsi logický smysl, neboť všichni museli  být povinně zaměstnáni, a to včetně vězňů, takže nakonec každý nějaký výdělek musel mít a pokud někdo výživné neplatil, dalo se dovodit, že to s velkou pravděpodobností činí schválně.

Po roce 1989 se naše republika údajně změnila na demokratický stát, kde základním právem je LZPS. Tato změna však doposud nebyla promítnuta do zákonů, kterým byla ponechána kontinuita z doby, kde jejich základ vycházekl z poměrů v době komunistické totality (Zákon o rodině a návazně k tomu  i § 213 trestního zák.).

Dnes je však zcela jiná situace. Stát nikomu nezaručuje výdělek a pouze po určitou dobu lze pobírat podporu v nezaměstnosti, případně jsou státem poskytovány dávky sociální pomoci, ze kterých však lze obtížně zajistit základní potřeby sám sobě, natož se pak z těchto dávek podílet na výživě někoho jiného. Neplnění vyživovací povinnosti tak v současné době nelze považovat za schválnost nebo nedbalost. 

Polistopadových změn si vůbec nevšimla  česká justice, pro kterou je  tak vzorným otcem kdejaký pobuda, který o výchovu svých dětí nejeví nejmenší zájem, ale zasílá výživné. Na druhou stranu je trestně stíhán otec, který má zájem o výchovu dítěte, usilije o střídavou péči nebo dokonce žádá o svěření dítěte do péče,  přestože si pravidleně plní vyživovací povinnost podle svých skutečných možností (nikoli však podle předsatv bývalé patrnerky) nebo protože se díky předchozím drtivým ranám železnou pěstí zákona dostal do tíživé finanční situace apod. (ztráta zaměstnání, nemoc). Pro tyto případy je zde po ruce  účinný karabáč v podobě § 213 trestního zák. 

 

Jste podrobován řadě výslechů u policejních orgánů několika stupňů.  Nejen, že přicházíte o případný výdělek, nepochybně to zlomí i vaší psychiku a vaše další pracovní výkony rapidně klesají. Snaha policejních orgánů o "vyřešení" dalšího případu přesnesením odpovědosti ve věci rozhodnout na další stupeň trestního řízení vám v podstatě nedává šanci se obhájit,  ukončit trestní řízení již na tomto stupni a skončite před soudem.  Zde opakovaně za pomoci dříve popsaných metod fiktivního  příjmu absolvujete další lekce o tom, že pro vás neplatí základní ekonomická pravidla a bez ohledu na čl. 4 LZPS (povinnost lze uložit jen na základě zákona a v jeho mezích, kde meze musí být upraveny zákonem) je vaše údajně zanedbaná vyživovací povinnost stanovana finanční částku, kde vyměřovací základ a sazba  této povinnosti je dána pouze    

 

                      momentální náladou soudce,

 

Od výše údajně zanedbané vyživovací povinnosti stanovené momentální náladou soudce se pak v přímé úměře odvíjí vaše trestní odpovědnost.  Vaše verze o vašich skutečných možnostech plnit si vyživovací povinnost podložená vašimi důkazy, je pro soud pouze verzí pachatale trestného činu, který se tak jen snaží uniknout spravedlivému trestu. Protože samozřejmě po celou dobu tvrdíte, že jste se žádného trestného činu nemohl dopustit a nedopustil, nemůže vám být přiznána  ani polehčující okolnost a jste nemilosrdně odsouzen. Jaké důsledky z toho pro vás plynou netřeba popisovat. Za zmínku však stojí sutečnost, že jste jako odsouzený povinnen státu nahradit náklady trestního řízení včetně nákladů na vypracování křivého znaleckého posudku, tedy posudku, na základě kterého byla vykonstruována vaše vina.  Vaše dluhy tak opět rostou geometrickou řadou.

 

Podobnost s vykonstruovanými politickými soudními procesy 50. let je čistě jen náhodná.

 

Problematikou trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 213 trestního zák. se velmi aktivně zabývá sdružení K213.   

Programovat lze i bez zanalostí programovacího jazyka

Pokud si myslíte, že už vás v životě nemůže potkat nic horšího než uvedené drtivé rány železnou pěstí zákona,  jste na velkém omylu.

Dítě je ve své dětské naivitě velmi snadno manipulovatelné a uplatitelné. Pokud u rodiče, který má dítě sveřené do péče převládne pomsta nad zdravým rozumem, stává se dítě dalším nástrojem k vykonaní vendety. Nemá cenu zde podroběji rozebírat tyto skutečně  nechutné příběhy, kdy výsledkem je závažné porušení psychiky dítěte diagnostikované jako syndrom zavrženého rodiče. I když rodič, který má dítě svěřené do péče dítě vysloveně neprogramuje proti druhému rodiči, i tak zde ve většině případů k tomto  programovaní dochází. V běžném rodinném životě jsou nároky dítěte omezeny rodinným rozpočtem. Pokud nároky dítěte tento rozpočet překračují, je mu prostě logicky vysvětleno, že na to rodina (oba rodiče) nemá finanční prostředky. Pokud však ditě žije pouze s jedním rodičem, kde se dnes a neustále před dítětem přetřásá otázka "neplacení" výživného a nároky dítěte jsou pravidleně omezovány s tím, že druhý rodič např. ještě neposlal výživné nebo v nedostatečné míře, logicky dochází k negativnímu programování dítěte proti druhému rodiči. Ani u poměrně rozumově vyspělého dospívajícího dítěte, kde středem zájmu je především nejnovější model mobilního telefonu, počítač, zančkové oblečení apod. nemůžete očekávat, že najdete pochopení pro vaší "prázdnou peněženku". Ani v tomto věku ještě není dítě schopno posudit, zda rozhodnutí soudu je v suladu s právem a dobrými mravy.  Rozhodnutí soudu tak nutně považuje spravedlivé a stáváte se neoblíbeným rodičem.

Určitý zlom pak obvykle nastává při nabytí zletilosti, kdy se  "dítě" částečně vymaní z absolutní zavislosti na rodiči, se kterým žije ve společné domácnosti,  a  začne si uvědomovat hodnoty věcí, ale především realitu možností na straně příjmů. Pokud bylo dítě po celou dobu (matkou a státem) vychováváno tak, že stačí podat k soudu návrh zvýšení výživného a soud vždy těmto návrhům zcela bez problémů vyhověl, velice rychle pak pochopí, že získat peníze poctivou prací je namáhavé a do znančné míry i neefektivní. Stát se v očích svého potomka ctěným rodičem až do jeho věku 26 let, do kdy lze přiznat výživné, je tak prakticky vyloučeno.  Soud vám jednou stanovil výživné, tak "fotr koukej cálovat". "Nechceš cálovat, zasloužíš si trest."

Přišel jste o největší motivaci a symsl svého života. Přišel jste o svého nadevše milovaného potomka.

Vy pánové, kteří jste jako já,  nežeňte se, doopravdy ...

Pokud nejste vysloveně asociální typ a ve slabé chvilce vás někdy třeba napadne, zkusit štěstí rodinného života s jinou ženou, a tuto ženu máte skutečně rád, rozhodně se nežeňte!!! Uvědomte si,  jak je v tomto státě vykonávána sociální politika,  podpora rodiny nebo  malého podnikání (OSVČ). Uzavřením manželství  přivedete tuto ženu jedině  do neštěstí. Ve vetšině případů by se jednalo o ženu, která se stejně jako vy rozvedla a má minimálně jedno dítě sveřené do péče. Váš příjem se začne započítávat do celkového příjmu rodiny a pokud vaše nová patrnerka dříve jako samoživitelka pobírala nějaké dávky sociální pomoci (přídavek na dítě), okamžitě o ně přijde, protože vaše vyživovací povinnost se od celkových příjmů rodiny neodečítá. Nejhorší situace nastane, pokud se oženíte těsně před tím, než vaše nová pratnerka požádá o dávky (září každého roku) a jste OSVČ. Přestože váš společný příjem (SJM)  vznikl až dnem sňatku a do té doby vám nevznikla vůči vaší nové partnerce (natož pak k jejím dětem) jakákoliv vyživovací povinnost, do celkově posuzovaných příjmů pro vypočítání dávek pro její dítě se započítává i váš příjem za poslední známé období, tj. váš přijem v roce, který předcházel roku, ve kterém  byl sňatek uzavřen. Z pohledu státu tak vaše manželství a SJM vzniklo již v předchozím roce, avšak bez "rodinného" bonusu v podobě společného zdanění manželů.  Nejen, že jsou vaší partnerce odebrány přídavky do budoucna, ale ještě musí vrátit přídavky za celý předchozí rok. Pokud čistě v novomanželské euforii vaše partneka mimo okruhu svých přátel zapomene ohlásit tuto radnostnu změnu stavu do  8 dnů také svému příslušnému Úřadu dávek sociální podpory a výše již vyplacených dávek za předchozí období přesahuje částku 5 000,- Kč, dopustila se trestného činu.

Dnem sňatku vznikne společné jmění manželů a pro případ exekuce na "dlužné" výživné je vaše nová partnerka tím nejzranitelněnším místem. Pokud u dveří bytu vaší nové partenerky stojí exekutor (pochopitelně v době vaší nepřítomosti), obvykle si ani nestihne uvědomit, že je případně odpovědná teprve až za vaše "dluhy" vznilé za trvání manželství a nevzmůže se ani na  "novodobého kata"  přivolat Policii ČR.  (Otázkou je, zda by byl běžný zásahový policista schopen věc na místě správně právně posoudit.)

byl schopn s palčícím dítětem v náruči stojí exekutor s tím, že ho vůbec nezajímá, že  všechen majetek v jejím bytě je osobním vlastnictvím vaší parteneky nabytým před uzavřením manželství a pro tento případ si může  dodatečně podat soudní návrh na vyločení tohto majetku z exekuce, nepochybně do 2 hodin seženete udajně dlužnou částku, i kdyby jste měl prodat některý ze svých orgánů na černém trhu. Je tedy naprosto nutné uzavřít tkzv. bezpodílové manželství.

Jaké možnosti nám dává stát na ochranu našich práv

Dle čl. 38 odst.2) LZPS má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.

 

Je zcela nepochybné že se možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného minimálně každý rok v souvislosti s jeho příjmy a změnami životních nákladů mění. Není nic ojedinělého, že se tyto základní zákonné parametry také několikrát zásadně změní i v průběhu jednoho roku. Povinný však nemá žádnou jinou možnost, než podat návrh na úpravu výživného soudní cestou, kdy stát není schopen zajistit, aby o změně bylo rozhodnuto nejpozději ve lhůtě 6 měsíců, kdy se jedná o lhůtu, která je považována za lhůtu pro spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy dle §213 trestního zák. Ani podání legitimního návrhu na úpravu výživovací povinnosti nezabrání soudní moci aby vás trestně stíhala nebo aby nenařídila výkon rozhodnutí (exekuci).  

 

I když je vydán nový rozsudek, je předběžně vykonatelný, což oprávněnému (převážně zastoupenému matkou) rovněž umožňuje podat exekuci na majetek povinného nebo aktivovat jeho trestní stíhání.  Přestože je naše soudnictví dvojstupňové, povinný tak fakticky nemá žádnou šanci se domáhat případné opravy rozhodnutí u soudu druhého stupně.

 

Není žádnou výjimkou, že soudní řízení trvá i několik let. Po celou dobu  je tak možno povinného  drtit železnými pěstmi zákona ať už jejich vzájemnou kombinací,  jejich sousatvným opakováním nebo spolupůsobením.   Pokud se chce povinný vyhnou všem drtivým  ranám  pěstí železné ruky zákona,  má pouze jedinou možnost , a to po celou dobu platit nepřiměřené částky výživného s tím, že

 

                       již vyplacené výživné se nevrací.

 

Pokud si povinný legální cestou stěžuje na neopodstatněné průtahy v řízení u příslušného správního soudního orgánu, jsou tyto stížnosti vyřizovány pouze formálně, případně je povinný označen jako viník průtahů pro jeho snahu udržet si v rámci řízení svoje práva. V každém případě se pak stane terčem nevybíravé zloby příslušného soudce jen za to, že využil svého práva a dovolil si stěžovat na jeho nečinnost. Pokud se povinný legální cestou brání překračování pravomoci ze strany soudní moci podáním trestního oznámení, jsou tato podání jak policejními orgány tak státními zastupitelstvy bez dalších opatření zásadně odkládána, aniž by byla učiněna jakákoliv opatření k odhalení skutečností nasvědčujících, že byl spáchán trestný činy. Pokud se pak povinný domáhá vyloučení příslušného soudce z dalšího projednávaní věci  z důvodů zjevné podjatosti, je tato jeho logická žádost odmítnuta a je ponechán příslušnému soudci k vykonání  vendety. Není žádnou výjimkou, že oprávněná kritika soudní moci,  či legální požadavky povinného na ochranu jeho práv a práv společnosti za pomoci prostředků daných Trestním zákonem jsou soudní mocí považovány za útok na státní orgán nebo veřejného činitele,  a z oznamovatele trestné činnosti se tak stává její pachatel.

Požadujeme jen svoje práva a povinnosti v souladu se zákonem

S ohledem na shora uvedené skutečnosti se dožaduejme:

1) Prohlášení všech  rozsudků upravujících vyživovací povinnost vyjádřenou hodnotou měny vydané po vyhlášení LZPS jako součásti ústavního pořádku České republiky, tj. dnem 16. prosince 1992 za neplatné včetně všech rozsudků, kterými byl na základě údajného neplnění vyživovací povinnosti vyjádřené hodnotou měny uložen povinnému trest nebo rozsudků, kterými byl podkladem výkonu rozhodnutí nezákonný rozsudek stanovujících vyživovací povinnost hodnotou měny a na základě tohoto rozsudku pak exekuován majetek či finanční hotovost ve výši údajného.

2) Opravy všech rozsudků vydaných  po vyhlášení LZPS jako součásti ústavního pořádku České republiky, tj. dnem 16. prosince 1992  tak,  aby byly v slouladu s LZPS a platným zněním Zákona o rodině tak, že si  povinný  bude za dobu před rozvodem manželství  i po rozvodu manželství plnit vyživovací povinnost vůči oprávněnému nezletilému dítěti (dětem)  podle svých schopností, možností a majetových poměrů.

3) Aby soudní moc  neprodleně zastavila a ukončila všechna probíhající řízení týkající se úpravy vyživovací povinnosti, trestní stíhání pro zanedbání povinné výživy dle § 213 trestního zák. a zrušila všechny probíhající výkony rozhodnutí, vydané na základě nezákonných rozsudků upravující vyživovací povinnost vyjádřenou hodnotou měny, kdy je zde závažná překážka pro pokračování v těchto řízeních, neboť zde   není zákon, který by upravoval meze vyživovací povinnosti vyjádřené hodnotou měny, na základě kterého by soud mohl ve věci rozhodnout.    

Nejsme jako oni

Neprahneme po vykonaní vendety. Neprahneme dokonce ani po hmotné či psychické likvidaci osob, které se podíleli na naší perzekuci. Všechny tyto osoby však musí být v případě policejních orgánů trvale uvolněny ze služebního poměru, a v případě státních zástupců a soudců odvolány ze svých fukcí a neměli tak už jakoukoliv možnost dále působit v české justici.