Poznámka k protestům proti G8 a koncertům Live 8

Mnoho lidí se staví cynicky k volání bohatých celebrit na koncertech Live 8 po skoncování s chudobou. Mě nezajímá zpochybňování upřímnosti lidí jako Bob Geldof ve vztahu ke zmírnění strastí Afriky. Zpochybnit samotnou inteligenci jejich strategie je ovšem něco zcela jiného. Geldof nazval anarchisty, účastnící se protestů proti G8 "idioty". Jakou geniální strategií disponuje on sám? Kritika toho, co dělají rockové hvězdy má často tendenci být obviněním jich samotných jako boháčů, podstaty jejich výzev a prostředků, jak dosáhnout svých cílů. Stává se otázkou, jak si vydělávají a jak utrácejí peníze. Dokonce i stoupenci Live 8 si našli čas jak se nad tím zamyslet. Jedna přispěvatelka, píšící pro britské IMC tak učinila a postěžovala si na pokrytectví Davida Beckhama, vydělávajícího miliony účinkováním v reklamě na výrobky otrockých továren Nike a Adidas, který se objevil na Live 8 aby podpořil "skoncování s chudobou". Mnohem důležitější je nepochopení základních mechanismů vzniku chudoby, panující mezi mnoha liberály a neskutečná naivita ohledně lidí, na které oni pohlížejí jako klíčové postavy v boji proti chudobě, zvláště z prostředí státních úřadů a velkých korporací. Stejně jako všichni liberálové, věřící v řešení shora, jdou "za lidmi, kteří mohou změnit věci", navzdory jejich historické tendenci tak nečinit. Nedochází jim ani základní věc, že patrně lidí, kteří nejvíce těží z chudoby ostatních nebudou ti, kteří proti ní budou bojovat. Nechápou ani to, jakou instrumentální funkci vyplňují lidské bytosti pro stát a korporace. Pokud souhlasí s tím, že budou pracovat na eliminaci chudoby, pak jen proto, že z toho mohou jinak těžit - noví spotřebitelé jim otevřou cenné trhy a nová pracovní síla může být přitažlivější a povolnější. Jedním z lidí, o kterých si rockové hvězdy myslí, že mohou "změnit věci", protože jsou zatraceně bohatí, je Bill Gates. Je tak šíleně bohatý, že by si mohl dovolit platit zaměstnancům v Microsoftu mnohem více a ulevit i zákazníkům - i když pak by nebyl tak bohatý, aby si mohl dovolit poskytovat dobročinné dary. Proč Bill tak ochotně daruje peníze Afričanům, trpícím AIDS, ale ne lidem, kteří pro něj pracují? Rockové hvězdy pějí chvály na štědrost jeho duše, jakoby mohla vykoupit jejich vlastní vinu. Jsou tak přesvědčeni o očistné moci aktu darování vlastního bohatství, že se nepozastaví nad tím, když se doslechnou, co všechno jiného ještě Bill podniká v Africe. Gates například utratil 25 milionů dolarů za výzkumy, jestli by v rámci projektu amerického ministerstva zemědělství a Světové banky nemohly být do Afriky dováženy geneticky modifikované potraviny. Dalších 50 milionů dolarů věnoval na lobování v řadách afrických vlád, aby uvolnily omezení dovozu potravin a pomohly americkým potravinářským gigantům ovládnout africký trh. Jak může umenšit chudobu dovoz geneticky modifikovaných potravin do Afriky vědí asi jen někteří lidé z korporačního potravinářského průmyslu. Je s podivem, že rockové hvězdy jsou tak hloupé nebo věří, že nejdříve musíte bohatým mizerům dovolit si něco vydělat, aby z toho pak mohli něco poskytnout. Když se ovšem doslechneme o setkání frontmana skupiny U2, Bona, s Jeffrey Sachsem, guruem neoliberální ekonomie, měly by se rozeřvat poplašné sirény. Sachsovy plány nazvané Cíle pro mileniární rozvoj se rockové hvězdě zdají být tím, čím jsou na papíře: plánem na vytvoření bohatství, pracovních míst, dosažení vzdělání. Ať už ale Sachs působil kdekoli, pomáhal zavádět ekonomické reformy, které pouze prohloubily propast mezi bohatými a chudými a zvýšily procento chudých. Sachsovy plány jsou samozřejmě všechny skryty za manipulativní statistikou, ve které se rocková hvězda přirozeně nevyzná. Pro lidi jako je Bono je pravděpodobně důležité pouze to, aby si lidé mohli dovolit zaplatit 1500 korun za lístek na jeho nedávný koncert v Polsku. Někteří komentátoři došli k závěru, že stínovým hráčem na koncerty Live 8 a pochody "Make Poverty History" je sama britská vláda a pokud by to byla pravda, nebyla by až tak šokující. Otázka zůstává: proč Afrika, proč nyní? Afrika je poslední velký nedotčený spotřebitelský trh? Je Afrika potenciálním trhem pracovních sil? Usoudili bohatí, že následky válečných konfliktů a uprchlické vlny jsou příliš vážné? Nebo všechny najednou posedla humanitární vášeň? Bohatí bílí lidé již velice dlouho vypracovávají rozvojové plány pro Afriku. Ústřední roli v nich obvykle hraje obchod a byznys, ale takové programy historicky přinesly prospěch stěží někomu mimo kruhy koloniálních a korporačních vlastníků. Manifest hnutí "Make Poverty History" zdůrazňuje, že obchodní omezení jsou jedním z prvků, který poškozuje africkou ekonomiku. Může to být pravda, ale pokud je ekonomické bohatství soustředěno v několika málo rukou, pak obchod chudobě vůbec neuleví. Je samozřejmě spousta lidí, kteří plně podporují volný obchod s Afrikou, včetně všech velkých ropných společností, bankovní korporace Citicorp, Bank of America nebo velkých řetězců obchodních domů jako GAP nebo K-Mart. Ti všichni vidí za obchodem prospěch - ovšem pouze pro sebe. Co se týče skutečného potírání chudoby, všichni vězí v pseudoekonomických teoriích Reaganovy éry. V Africe se nachází mnoho lidí, kteří neustále zdůrazňují, že ekonomické teorie, vypracované bohatými z I. světa pro záchranu Afriky, vždy skončily nastolením ještě horší situace. V padesátých a šedesátých letech začaly postupně proudit do Afriky peníze na rozvojové programy a jaká je situace dnes? Ve většině regionů úroveň chudoby mnohonásobně stoupla. Jen nemnohé politické osobnosti si spojily oba jevy a uvědomily, jaké stále stejné zájmy leží za údajnou snahou skoncovat s chudobou v Africe. Známou výjimkou je Jesse Jackson, který poté, co si uvědomil situaci, odvolal svoji podporu naprosté liberalizaci obchodu s Afrikou a začal se o návrhu zákona "NAFTA for Africa" (NAFTA - plán na vytvoření Severoamerické zóny volného obchodu) vyjadřovat jako o "Zákonu na rekolonizaci Afriky". Ekonomika neprospívá lidem ve smyslu hrubého objemu investic nebo obchodu, ale pouze a jedině tehdy, když pracující lidí sami užívají výsledků své práce. Pokud vytvářejí společenské bohatství, ze kterého těží, jímž disponují a spravují a reinvestují jiní lidé pro své vlastní zájmy, pak nedojde ke žádnému zlepšení. Společenské bohatství musí lidé spravovat sami ve svých komunitách a používat jej k zlepšení kvality života všech. Tato skutečnost se nedá nijak argumentačně vyvrátit. Žádný přísun investic, žádné úlevy státních dluhů - nic takového nikdy tuto situaci nenastolí, přestože to může - a to značně diskutabilně - přinést menší zlepšení. Charita je pouze chatrné obinadlo na hnisající ráně kapitalismu. Před dvaceti lety se objevovaly stejné projekty - například Band Aid. Nezpochybňuji úmysly milionů lidí, kteří přispěli svými penězi a doufali, že dělají dobrou věc. Jak ale vidí samotné rockové hvězdy, navzdory jejich iniciativám se situace s chudobou nijak nezlepšila, právě naopak. Mohli bychom si myslet, že oněch dvacet let jim poskytlo určité poučení, že pochopili, s čím mají tu čest a začali si uvědomovat, že prosit u dveří vlád a korporací je historicky absolutně nesmyslné. Nebo si myslí, že jejich společenský vliv rázem z této bandy mizerů učiní slušné lidi? Nevím, opravdu nevím. A Sir rocková hvězda Bob Geldof ještě má tu drzost nazývat anarchisty, protestujícími proti setkání G8 ve Skotsku idioty.

Laure Akai

Jindřich Lacina