Doufám, že ti z vás, kteří rádi cestují naleznou na těchto stránkách alespoň nějakou inspiraci. Jestli jste slyšeli o jakýchsi workcampech, ale nevíte, co si o tom máte myslet, je následující text právě pro vás. Pokusil jsem se tady shrnout základní rady, tipy, postřehy, týkající se cestování a hlavně již zmíněných workcampů. Takže vzhůru do světa a příjemné počtení…
Co je to workcamp:
Ačkoli to svádí, překlad pracovní tábor není příliš přesný. Nevím jak u vás, ale ve mně toto označení evokuje hesla typu "prací ku svobodě!", případně "Arbeit macht frei!" Tak takhle to opravdu není!! Práci se sice pravděpodobně nevyhnete, ovšem ještě jsem se na workcampu nepředřel. Pracuje se okolo pěti hodin denně (ve všední dny, víkendy jsou volné), někde mnohem méně, někde o trochu více - záleží na campu. Za svůj výkon bohužel v drtivé většině případů nejste oceněni finančně. Čili, kdo čeká, že domů pojede s praskající peněženkou, bude asi na tomto místě mírně zklamán. Místo toho dostanete zdarma stravu a ubytování. Vytvoříte údernou skupinu s lidmi z nejrůznějších koutů světa a pustíte se do společného života tak asi na 21 dní. Skupiny čítají nejčastěji 10-16 členů.
Kam se vydat:
Organizace u nás vysílají dobrovolníky (dobrovolník; tak se říká lidem, kteří se dobrovolně rozhodnou o prázdninách pracovat bez nároku na mzdu - někdo by možná řekl šílenci, ale věřte mi není to pravda). Takže vysílají dobrovolníky do nejrůznějších koutů světa Slovenskem počínaje, Japonskem, Mexikem nebo Ghanou konče. V zásadě se tyto země dají rozdělit na dvě skupiny: západní Evropa a... ten zbytek. Vyrážíte-li na camp poprvé, doporučoval bych spíše tu západní Evropu - tak jako na rozehřátí. Zde jednak seženete poměrně snadno dopravu, jednak vás nezabije zbloudilý komár (protože jste se zrovna zapomněli nechat očkovat) a taky můžete žít jako lidi.. Více v části věnované ubytování. Na druhou stranu dobrodruhům můžu jen doporučit některé odlehlejší končiny. Workcamp vás v takovém případě může zavést na místa, kam cestovky zaručeně příliš neupírají svou pozornost. Určitě poznáte život v takové zemi nejenom z výkladní skříně klimatizovaného autobusu s uťáplou průvodkyní na předním sedadle.
Řeči!
Hm, takže kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.. Asi na tom něco bude. Každopádně pro výjezd na camp je nutné mít aspoň základy angličtiny. Můžete sice umět mluvit hez-ky po-ma-lu a sro-zu-mi-tel-ně čes-ky, ále pokud nebudete mít čirou náhodou štěstí na samé Slováky, Poláky případně Rusy, bude vám tato schopnost opravdu k ničemu. Na druhou stranu je omyl domnívat se, že abyste mohli existovat v zahraničí, potřebujete státnici třetího stupně ve třech světových jazycích. Popravdě od čeho jsou ruce a nohy. Zkrátka, když hodíte psa poprvé do vody, taky se nějak doplácá zpátky ke břehu. Jaké z toho plyne poučení? Pokecat si můžete dobře i za pomoci jen základní slovní zásoby.
Ubytování:
Pořád na to narážím, takže konečně jsme u toho. Nejdříve budu mluvit hlavně o Evropě, se kterou mám osobní zkušenost. Ubytování se může lišit camp od campu. Někde se bydlí dost sparťansky ve stanech vaříte na kotlíku a jinde můžete bydlet v komfortním domě, kde je všechno od luxusních sprch, přes televizi se satelitem až po posilovací stroje a pingpongový stůl. Ovšem dost často je třeba minimálně vlastní spacák. Minulý rok jsem četl postřehy jakéhosi nebožáka, jenž vyrazil pln nadějí někam do Arménie, nebo kam. Potom se nestačil divit, když jim hned druhý den přestala až do konce campu téct voda. Po nějaké době už každý cítil notnou potřebu se umýt. Co se nestalo? Jednoho krásného dne někdo objevil uprostřed pole trubku, ze které tekla voda. Takže od té doby se všichni chodili sprchovat na tohle pole. Sice se jim neustále smály děti z přilehlé vesnice, což bylo mírně podezřelé, ale všichni si mysleli, že asi ještě neviděly, kterak se banda nahých lidí ráchá uprostřed obilných lánů. Teprve ke konci campu zjistili, že trubka je vývod obecní kanalizace… Nevím, co je na tom pravdy, ale rozhodně si dávejte pozor na podezřelé roury.
Jídlo:)
To je jedna z veselých částí campu, jelikož stravování je závislé na samotných účastnících. Ano, v drtivé většině případů si dobrovolníci vaří sami ze surovin, které vám většinou nakoupí váš skupinový vůdce. Rozhodně se nenechejte zastrašit, pokud třeba neumíte vařit, jako já s jedním mým kamarádem.. Historky typu Jak jsem podpálil sporák při smažení bramboráků nebo Jak jsem v hrnci vyprodukoval patnácticentimetrovou vrstvu černého hnusu, který se dal odstranit jen majzlíkem, patří u nás doma k nejoblíbenějším. Ovšem nespoléhejte na to, že uprostřed Německa seženete suroviny na výrobu knedlíků (např. droždí). A když už by tam takové věci přece jen prodávali, určitě vám je váš vůdce nekoupí. A když už je dokonce koupí, stoprocentně je spotřebuje člověk, co vaří před vámi. Samozřejmě se najdou i výteční kuchaři, takže vám zaručuji, že minimálně jednou týdně se najíte opravdu dobře. V každém případě se vážně připravte na to, že vařit pro čtrnáct lidí je něco jiného než si doma umrsknout něco sám pro sebe. A až vytáhnete kastrol velikosti zavařovací hrnce, v němž má do dvanácté hodiny dopolední vzniknout něco víceméně poživatelného, končí všechna sranda… Soukromý tip na závěr: fakt nezkoušejte vyrobit ty bramboráky pro víc než deset lidí!! Jo a když budete v koncích prostě udělejte brambory v troubě a s velkou slávou je servírujte jako národní specialitu…
Peníze:(
Hradit si musíte cestu a pojištění. Pojištění se dá docela levně vyšašit s pomocí isic-karty nebo euro26 nebo co já vim… Cena cesty samozřejmě záleží na vašem cíli a způsobu dopravy (autobus, vlak, autostop, letadlo, létající talíř,…). Jen malá rada: pokud jedete přes Německo vlakem o víkendu a je vás třeba víc, nebo zlanaříte někoho na nádraží, vyplatí se koupit si schönes Wochenede Ticket. No a na campu toho moc neprohýříte. Já vozím okolo 300 euro a po třech týdnech, když se vracím mám přes 200 euro pořád v kapse. Jídlo, pití a ubytování jsou zaplacené a co víc potřebujete. Samozřejmě někteří notoričtí utraceči mohou prohýřit mnohem víc. Každopádně doporučuji vozit s sebou navíc kreditní kartu pro případ nenadálé změny plánu…
Společnost:
Národnostní skladba na workcampech je vždy pestrá, jen pro ilustraci:
můj první camp (v Německu) - Rusko, Polsko, Japonsko, Ghana, Turecko
a ten druhý (ve Francii) - Slovensko, Španělsko, Německo, Rusko, Maďarsko, Francie, Mexiko, Portugalsko
Takže se vyskytujete v opravdu vybrané společnosti mladých lidí, většinou studentů. Vážně si užijete spoustu legrace, ale zkuste jezdit sami. Od nás můžete vycestovat maximálně ve dvou, což je poměrně rozumný počet, ale víc už opravdu ne. Když se totiž sejde hodně lidí ze stejné země, jsou hnáni zvláštním vlasteneckým pudem a vytváří celkem uzavřené skupiny, bavící se po většinu času jen mezi sebou. Nějaká multikulturní výměna potom silně vázne. Obzvláště mám pocit, že třeba Japonky (nic proti tomuhle obdivuhodnému národu, ale..) mají tendenci vytvářet opravdu sevřené kokony.
Když už jste tam..
No a když už dorazíte chovejte se slušně a tak, prostě užijte si to. Jak? To už vážně nechám na vás. Jen maličkost, osvědčilo se vozit balíček karet. Obzvláště co se prolomení ledů týče, je pomoc balíčku karet celkem neocenitelná - tedy pokud umíte taky něco s tím balíčkem hrát a taky pokud umíte tu hru vysvětlit alespoň anglicky (menší tahák: piky = spades; kříže = clubs; srdce = hearts; káry/kosočtverce = diamonds). A jak se žije na workcampu… Omezím se jen na velmi stručný popis práv a povinností. Každý den drží zpravidla dva lidé službu v kuchyni, to znamená udržují oheň a starají se o potravu, případně uklízí. Ve všední dny se pracuje. Rozsah práce je opravdu různý. Náš první pobyt se seskládal z šestihodinové práce, čtyři dny v týdnu. Zbytek týdne (středy a víkendy) se naše skupina vydávala na cesty po Německu, které nám byly hrazeny, což bylo více než příjemné. Na druhém campu se pracovalo jen asi čtyři hodiny denně, ovšem tentokrát pět dní týdně a o cestování moc řeč být nemůže, respektive většinou jen "a pied" plus jeden výlet do přilehlého městečka Roanne autem. No a volný čas záleží prakticky na vás (sport, hry, povídání a stovky dalších věcí) prostě na čem se domluvíte. Nějaká velká organizovanost volného času se moc nekoná, ale připravte se, že vás pravděpodobně alespoň jednou někdo bude nutit vyrobit si národní kroj nebo uvařit národní specialitu pro pobavení místních. Třeba cédéčka nebo kazety jsou vítány. Něco, na čem by se daly přehrát, se většinou najde v campu, takže domácí stereo soupravu tahat nemusíte.
Jak na to?
Pokud vás idea workcampů zaujala a chcete to vyzkoušet na vlastní kůži, pro začátek se můžete mrknout do sekce jak na to. S nějakými nenáročnými dotazy se klidně obracejte na můj e-mail mort_2@centrum.cz a do třetice: Absolvovali-li jste už workcamp nebo máte jiné zajímavé zážitky s cestováním, ocením vaše postřehy a historky na téže adrese.